Věk nevinnosti

na Scorseseho velmi netypický film, u něhož jsem skoro celou dobu čekal na nějaký zajímavý dějový zvrat, který by zdání spořádaného kostýmního dramatu rozmetal na cucky. Bohužel se nic takového nestalo a já musel skoro dvě a půl hodiny sledovat sice výborně natočený i zahraný (mé utrpení nebylo zas tak velké:), avšak pro mě stále poněkud nezáživný romantický příběh, který jako by vypadl z červené knihovny. (10.07.2008)

Film mi připadal jednak neúnosně dlouhý a jednak hrozně rozvláčný (což spolu asi celkem souvisí). Ani příběh mě moc nezaujal, pouze zpracování, kostýmy, hudba a technická stránka filmu + herecké výkony drší tento film kousek nad tenkým ledem. Nominaci na Oscara za scénář opravdu moc nechápu, ale je možné, že jsem některé zkryté kvality přehlédla... Každopádně u mě jsou to 3 hodně slabé hvězdičky. (12.07.2005)

V rozsáhlé a bohaté filmografii Martina Scorseseho se na The Age of Innocence trochu zapomíná, přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů. Platí ale, že divák mu musí jít trochu naproti, protože oproti svým ostatním počinům tvůrce nikam nespěchá a točí de facto hodně pomalé konverzační drama. A ačkoli kostýmy jsou nádherné a oscarové, primárně o ně nejde a rozhodně nejsou tím nejvýraznějším, co diváka ohromí. Tím je naopak fenomenální vizuální stránka, protože každá hromadná scéna při hostině, na plese nebo v místnosti je natočena naprosto skvěle a dlouhé nepřerušované kamerové jízdy jsou fascinující  a ve své "skromnosti" o tehdejší době odvypráví víc než mnoho dialogů. Ostatně důraz na každý detail je pro snímek zcela příznačný, tím pádem je dobová atmosféra skoro až autentická. Příběh je na první pohled banální a hraničí s červenou knihovnou, jenže v pozadí skrývá hodně silné emoce a zdaleka se vyhýbá kýči. Tomu pomáhá i na žánr netypické obsazení, v němž kraluje Daniel Day-Lewis se svým obvyklým minimalismem, jímž ale dokáže vyjádřit úplně všechno a tragédie jeho postavy je až hmatatelná. Michelle Pfeiffer možná není prvoplánová krasavice, o to víc ale vyniká tajemnost a jakási erotická přitažlivost její rebélie, trošku zaráží oscarová nominace pro Winonu Ryder, která má nejméně prostoru a její výkon rozhodně není nikterak výjimečný, ačkoli i ona dokáže pracovat s vnitřními emocemi a naivita její postavy není až taková, jak se může zdát. Je pravda, že stopáž je malinko přetažená a občas se některé scény zbytečně protahují a opakují, to je ale asi jediná výtka, kterou lze k výsledku mít. The Age of Innocence rozhodně není jednoduchý film a pro někoho může být vzhledem k pomalosti a množství dialogů jen těžce stravitelný, pokud mu ale divák přijde na chuť, dostane jedno z vůbec nejlepších romantických dramat minimálně posledních třiceti let. 85 % (21.01.2024)

Román oceněný Pulitzerovou cenou posloužil jako předloha nádhernému kostýmnímu melodramatu z dob, kdy morálka byla nad vším. Sladké časy rozkvétajícího New Yorku jsou ozdobeny hereckými pocitovými koncerty. Day-Lewis a Pfeiffer se milují víc, než jejich století je schopné unést. A ubohá ženuška Ryder tomu všemu musí čelit, aniž by dala cokoli najevo. Pomalé tempo odpovídá zobrazované době, je dostatek času na každou návštěvu salónu či opery a vy můžete jen jediné, nechat se dojímat. (25.05.2018)

Příběh jedné platonické lásky. 1) Příběh nenaplněné lásky přechází ve druhém plánu k zobrazení společenských poměrů a ve třetím plánu se mění v příběh o životních hodnotách vůbec. 2) Sledování podobných filmů je nebezpečné. Častější dotyk se zobrazovanou sbírkou duchaplných papoušků by ze mě udělal komunistu. 3) Modus, kdy obraz ilustruje a doprovází částečně vyprávěný a částečně hraný děj, není příliš vynalézavý, ale k věci se velice hodí. Inu, Scorsese umí... Umění náznaku, pohledu, slova, gesta. 4) Přes všechny klady jsem se trochu cítil jako při četbě Vojny a míru. Bylo to zajímavé, ale zdlouhavé, ach, jak zdlouhavé. (25.01.2019)