Barva peněz

Tom Cruise jako frajírek co umí skvěle billiar, Newman kulečníkový veterán co chce díky Cruisovi vydělat nějaký prachy. Dají to dohromady a vzniká fajn film se super scénářem a sympatickým hereckým obsazením. Na konci jsem rozhodoval jestli tři nebo čtyři, ale na to očem to je, tak si to tu čtvrtou zaslouží. (05.12.2016)

Až do Mysu hrůzy Scorseseho největší komerční úspěch je ve vícero ohledech esenciálně osmdesátkovým filmem. Jakožto pokračování Harzadního hráče zapadá Barva peněz do dobové módy sequelů, druhou největší roli dostal Tom Cruise, tehdy velmi čerstvě proslavený Top Gunem a díky hudbě a kameře jde o velmi cool podívanou. Přesto Barva peněz není typickým, lehko zaměnitelným osmdesátkovým produktem, ale osobitým dílem filmaře s poměrně jasnou vizí. Cool jsou Scorseseho filmy přinejmenším od Špinavých ulic, takže (audio)vizuální styl nebyl reakcí na dobový požadavek vnějškově efektních podívaných – doba naopak konečně dohnala Scorseseho. K mylným závěrům by mohlo vést také obsazení ke hvězdám stoupajícího amerického zlatíčka. Scénář sice nestraní ani jemu, ani Newmanovi, ale rozhodně nejde o tehdy žádanou variaci příběhu, v němž se mladé štěně učí novým kouskům od starého, nepoučitelného psa. Vztah mezi cynickým Eddiem a namachrovaným Vincentem navíc v druhém plánu odráží pohyby ve filmovém průmyslu jako takovém, konkrétně hollywoodské přerozdělování moci: z rukou starých mazáků do tlap dychtivých mladých yuppies. A tak zatímco Newmanovi, jenž nemá příliš kam stoupat (a zároveň nechce nikam spadnou), již prakticky nezbývá, než s nostalgií rekapitulovat svou kariéru a dělat si pořádek v životních prioritách, Cruise, který na začátku výstižně pracuje v hračkářství, s nebetyčnou arogancí a bez jakéhokoli respektu předvádí, že na něj, jak se sám domnívá, nikdo nemá. Zatvrzelí jsou oba, nepoučitelný jenom mladší z nich. Neboť jestli jsem poslední záběr pochopil správně, Eddie se, poté, co zkrachuje jeho plán získat nad svým učněm kontrolu (a jako bonus na něm vydělat nějaké peníze), vrací nejen do hry, ale hlavně ke hře pro hru samotnou. Po dlouhých letech cynického přechytračování druhých a dokazování si bůhvíčeho se konečně stává skutečným biliárovým králem. Co na tom, že má jeho království rozměry zhruba dva metry čtverečné – prohrál a vyhrál na něm nejdůležitější bitvy svého života. Význam tohoto objektu s povrchem barvy peněz pro oba (proti)hráče neustále zdůrazňuje kamera, nacházející se často ve výši stolu a připomínajícími svými prudkými nájezdy na postavy kulečníkové šťouchy. Stejně jako si Newman svým charismatem dokáže během chvilky podmanit scénu, umí takto Scorsese v pár vteřinách navodit potřebnou atmosféru a připravit nás na významnost události, k níž má dojít. Pravdou však je, že jednotlivé scény, jakkoli nápaditě zrežírované jsou si výsledným „feelingem“ dost podobné a po dvou hodinách jsem byl neskonale rád, že můžu z těch zakouřených heren konečně vypadnout. Přesto hodně, hodně stylové pokoukaní s jedním z nejlepších pozdních Newmanových výkonů. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Silas (07.10.2012)

Nepatřím mezi velké milovníky filmů Martina Scorseseho. Volí si většinou témata i zpracování, které jdou naprosto mimo mne a ani v případě kulečníkového hazardu se mi tematicky netrefil přímo do srdce. Naštěstí obsadil do hlavní role charismatického Paula Newmana, který za mne ten film skvěle popotáhl, bylo radost sledovat po celý čas vyzralého hereckého mistra. Navázání na Hazardního hráče v nové době v jiném stylu se rozhodně povedlo, volba pokračování po letech v podobě příběhu mezi osamělým mužem (bývalým biliárovým králem) a mladým žákem padla na úrodnou půdu. Ocenil jsem pozastavení se nad morálními otázkami kolem provozování hry (či sportu) jenom pro peníze v kontrastu se zachováním lidské důstejnosti. Celkově velká spokojenost, vyskytující se slabší místa mi vynahradil parádní soundtrack plný dobré hudby. 75% (# Season Challenge Tour 2020: 10. téma – Cahier du cinéma) (13.04.2020)

Co si budeme nalhávat, typ scénáře a potenciál filmu svádí hodit Barvu peněz mezi další „béčka“, která jdou rovnou na videa a poté do hlavních vysílacích časů komerčních TV. To by ale za kamerou nesměl stát menší chlapík a na židli mít jméno Scorsese, který z tohoto nenápadného filmečku vykřesal úplné maximum. Rychlé nájezdy a zoomy na obličeje u něj mají obrovský význam, skvěle působí obraz v obraze, kdy je Edieho postava mentora a dohlížeče ještě znásobena a posílena do úlohy „vyšší bytosti“. Výborná je i celková skladba (film chytá prvky westernu) a až akční střih při samotném kulečníku. O ukázkovém nasvícení barů a heren nemluvě! Velmi zvláštní vztah se ovšem vyvíjí mezi Vincentem a Ediem. Oba se zpočátku vzájemně obdivují, ale každý trochu jiným způsobem. Vince za ty dvě hodinky projde skutečně velkou změnou, z rebela se stává chytrý člověk, ale Ediemu (jemuž se trochu mění hodnoty) se ne a ne pořádně zavděčit. Marty nezklamal ani tentokrát, vypráví poutavě, děj odsýpá a výkony Cruise a Newmana se nedají neocenit. (06.07.2006)

Jednou za čas se vždy v každém oboru objeví ohromný talent, ale takový talent je jako nevybroušený diamant. Každý sportovec vám řekne jedno nesporné moudro: talent je jen polovina úspěchu. Tou druhou polovinou může být odhodlanost, nebo taktika. V takovém případě se sportovce ujme trenér, diamantu brusič, ale kdo se ujme kulečníkového hráče? No přece bookmaker, protože se na tom dají trhnout velký prachy. Tím talentem je sympaticky hrající Tom Cruise a jeho mentorem Paul Newman, který hraje opravdu skvěle (teď už mluvim o herectví a ne o poolu). Příběh mladíka, který si musí ujasnit svůj životní cíl je pod taktovkou génia Scorseseho trošičku ucouraný, ale i tak jsem se u filmu skvěle bavil, protože kulečník je moje nejmilejší hospodská aktivita, teda hned po pití piva, ale na rozdíl od Cruise nejsem mistr v potápění koulí, ale spíše v nechávání jich na stole. Obvzláště musím pochválit kameru. Některé záběry z her jsou úchvatné. (09.01.2007)