Mafiáni

Filmařsky bezchybná Scorseseho práce, která si spolu s výborným příběhem zadělává na jedno z vrcholných mafiánských děj světové kinematografie. Scorsese je profík ve vykreslování rozličných postav; stejně tak si puntičkářsky pohrává s každým záběrem (vzpomeňme jen najíždění do baru, a to vše v rámci v jednoho záběru). Shrnuto a podtrženo: Povinná kinematografická "četba". (05.06.2005)

Co se sakra stalo? Upřímně jsem se těšil, až uvidím ony hojně citované, skvělé, nedostižné Goodfellas. A ono mě to nijak zvlášť nevzalo. Vývoj postavy? Kdybych dokázal říct, co víc bych ještě chtěl, potěšilo by mě to samotného víc než nějakého zarytého uctívače, který mě bude za tyhle řeči chtít popravit. Anyway, když opominu katastrofální/ický český dabing, ve kterém hned tři vedlejší postavy mluvil tentýž člobrda, tak kromě skvělého Joea Pesciho jsem neviděl nikoho, kdo by si zasloužil moje uznání nebo sympatie. Jinak mi z většiny postav zůstal pocit typu "no tak teda nezapomínáte, a co jako?" Mnohem líp mi seděl Donnie Brasco... 60% (26.04.2006)

“Správňácká” cesta gangstera od hladovýho kluka, v obletovanou autoritu až po ufetovanýho rozsypance, v rukou zlatého tvůrce původem přímo z newyorské Malé Itálie - tak co víc chcete :) Scorsese provádí skrz ten sexy svět, který je pevně vystavěný na principu respektu, protislužeb, pouliční moci, přátelství a kódu mafie, tedy než se celý zbortí a udělá z vás nýmanda, ubojenou krysu bez špetky hrdosti. Výčet předností je tu víc než jasný a milionkrát zmíněný, já extra cením ten humor a hravost i přes svůj drsný a supervážný předmět (předzvěst Vlka). "All of the bonhomie and good times are a lie: mobsters are friendliest just before the hit, or the FBI sellout." (15.10.2019)

Ježišmarjá, další mafiáni, zločinci, gauneři! Upřímně, už mě některé historky z podsvětí o nich lezou krkem. Pozdější Casino jsem viděl dřív, přemýšlím, jak bych oba filmy hodnotil, kdyby tomu bylo naopak. Casino bylo podle mě víc propracované, ale v mnoha ohledech se Mafiánům podobá - kromě herců v téměř identických rolích (o tvůrcích nemluvě) pracuje s myšlenkou, že pracující lidé, co nezabíjí a nekradou, jsou ubožáci. Stejná věc byla zmíněna i ve Vlkovi z Wall Street. I já jsem v komentu u Casina psal o Vlkovi z Wall Street. Nejdřív se mafiánům vše daří, pak se to začne kurvit. I oni se začnou kurvit, jejich ženám se to nelíbí, nebo se začnou kurvit taky. Ten zabije toho, tamten zase onoho, nejdřív jsou spolu, pak už zase ne. Podle určitých pravidel můžou někteří nic, jiní jen něco a hrstka všechno, ale podle zase jiných pravidel můžou ti, co nemůžou nic, zabít ty, kteří můžou všechno, jenomže musí počítat se vším. Ne, vážně, čeho je moc, toho je příliš. (08.01.2018)

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)