Kundun

Vzhľadom na podmanivú Glassovu hudbu a opojnú Deakinsovu kameru je vlastne až ľúto, že vo mne Kundun s výnimkou poznania, že Tändzin Gjamccho je úžasná osobnosť, nezanechal skoro nič. Scorsesemu nemožno uprieť snahu, ale nedostatočne dramaticky vystavaný príbeh ma strhnúť nedokázal. Aj keď je mi jasné, že meditatívnejšie naladeným divákom absencia akéhokoľvek prikrášľovania vadiť nebude. A ja im to neberiem. (17.01.2014)

"Vzali nám i naše ticho…" V první půli popisující dětství současného dalajlamy jsem se nechával unášet zejména vizuální opulentností, která samozřejmě staví na působivosti tibetské krajiny i úchvatných zdejších klášterech. Velkou zásluhu na tom ale má i kamera, která doslova kouzlí (viz třeba záběry, kdy dalajláma přes dalekohled hledí do krajiny). V té druhé části mi pak bylo čím dál smutněji, protože to chování komunistických Číňanů vůči místním Tibeťanům (i samotnému dalajlamovi) bylo čím dál otřesnější. Po vizuální stránce hodně silný záběr, kdy dalajlámu obklopuje rudá barva krve jeho zmasakrovaných spoluvěřících. Doslova otřesná je pak scéna ze společného setkání dalajlámy s  Mao Ce-tungem, během něhož čínský vůdce pronáší svůj soud nad tibetským náboženství, ačkoliv je vidět, jakou má dalajláma snahu o domluvu s čínskou vládou: "Náboženství je omamný jed, opium. A opium oslabuje rasu… Je jako jed otravující myšlení jednotlivce i společnosti… Tibet je náboženstvím tráven, i Vás národ je otrávený a otupělý." Jak silně tahle slova kontrastující s myšlenkami dalajlamy, když zdůrazňuje, že "Buddha je naším jediný léčitelem, ten nás osvobodí. Moudrost a soucit nás osvobodí..." (21.02.2023)

Nejvíc na mě zapůsobila hudba! Z té jsem měla největší zážitek a nejsem si jistá, jestli to není na film trochu málo? Pro mě to byl dobrý film, protože já jsem o této historii Tibetu nevěděla a nevěděla jsem ani, že Dalajláma se nemohl do Tibetu vrátit. Ale hlavní představitel mě trochu zklamal. Umím si představit, jaké emoce z toho mohly jít, ale bylo to trochu suchý. (03.03.2013)

Scorsese se s tím nesere a normálně se pokouší o konjunkci duchovního snímku, historické obžaloby a aktivistického filmu obsazeného veskrze neherci, které si přitáhl někam do atlaských hor v Maroku. Už jen za tuhle ambici, která má tendence se při nepatrném narušení rozpadnout na nefunkční srandovní nesmysl, má můj respekt. Jakkoli tentokrát mu to z půlky daroval Philip Glass, který právě všechny ty tři elementy, ze kterých je snímek poskládán, byl schopný napojit na sebe. Narozdíl od zbytku galaxie mě přišly velmi slušné ty koncentrované a uzavřené herecké výkony všech herců zastupujících Dalai Lamu v různých časových obdobích. Btw pokud si chcete trochu poblít, vyhledejte si jak s tímhle filmem do nynějška zachází jeho vlastník Disney posraný z toho, aby se na něj náhodou v Číně nezamračili. (29.10.2023)

Scorsese je kouzelník. Alespoň obrazový a alespoň občas. A když čaruje v už tak dost kouzelném Tibetu, jako doprovod slouží hudba Philipa Glasse a nosnými pilíři jsou citáty Jeho Svatosti a mandala, dokonalé obrazy ve kterých se tohle všechno kombinuje nemůžou být než doplněny skvělými hereckými výkony. Představitel hlavní role byl vybrán naprosto perfektně, jako by aura dalajlámy přešla i na něj. Můj obdiv všem zúčastněným a zcela nepodstatných a nedůležitých 100%. (23.04.2004)