Víly z Inisherinu

„DOMA MÁM VELKÝ NŮŽKY. A OD TEĎ, KDYŽ MĚ BUDEŠ OTRAVOVAT, VEZMU JE A USTŘIHNU SI S NIMA JEDEN PRST. A TEN TI PAK DÁM…“ Názornej příklad toho, jak z hovna uplést dramatický drama. Bohužel ani McDonagh s ním „zapráskat“ nedokázal… Takový komorní a smutný a taky občas nudný. Ale vidět se to dá.  Hlavně kvůli kvůli Colinovi, kterej hraje jak o život. Nebo jestli máte kámoše, protože tohle je „velkej“ film o přátelství, ale taky trochu píčovina.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám způsob, jak ukončit přátelství. 2.) To že jedna ruka netleská vím, ale zajímá mě, kolik prstů je třeba k hraní na housle.  /// Thx za titule „Ivana Ragusa“.                 PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (22.12.2022)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Martin McDonagh zvládne i u svého 4. celovečerního filmu diváka v různých momentech pobavit, Víly z Inisherinu ovšem doposud vyznívají nejtragičtěji z jeho tvorby. Díky neskutečným přesahům i možnosti se v rámci dvou hlavních postav snadno poznat, není vůbec těžké Víly z Inisherinu označit za dosavadní McDonaghův magnum opus…. (15.12.2022)

Perfektní zachycení takového toho podivného lidského počínání, kdy člověk dělá něco, co okolí vůbec nechápe, ale jemu to v tu chvíli dává dokonalý smysl. Martinu Donaghovi stačil zase jeden celovečerní film s vypiplaným scénářem a senzačními herci, aby řekl něco, co se jiným nepodaří. A ačkoliv tu není žádný tak silný moment, jaký předvedl třeba Sam Rockwell ve Třech billboardech, je to skvělá podívaná, o které se dá dlouho poté přemýšlet - ne ale proto, aby ji člověk pochopil, ale proto, že o ní prostě přemýšlet chce. (13.02.2023)

Kdo viděl Bruggy, má dvojici Farrell/Gleeson od té doby nerozlučně spjatou a díky tomu bude v této poměrně pochmurné depresivní záležitosti hledat alespoň náznak černé komedie. McDonagh zvolil vhodné prostředí vzhledem ke konfrontaci mezi bývalými přáteli a skvěle pojal charaktery postav. Zmiňovaná dvojice je fenomenální a byla zábava hledat, kdo z těch dvou je vlastně větší magor. Co se zpočátku jeví jako taškařice z náhle nafouknutého ega se vyvine do těžko předvídatelných sitaucí. Vskutku řemeslně zmáknutá filmařina s propracovanou psychologií postav, ze které divák nebude duševně v pohodě. Ale i negativní emoce zapříčiněná melancholickou formou i obsahem je známka kvality. (22.12.2022)