Víly z Inisherinu

Veskrze irská zkazka o člověku, který se rozhodl pro razantní životní změnu. Čím více o ní mluvil, tím méně jí ale šel naproti a jeho chování nejen, že s postupujícím časem dávalo smysl stále méně, ale ještě začalo ubližovat lidem kolem něj. McDonagh mě většinou baví tím, jak potutelně trápí postavy i diváky, ale tentokrát už překročil hranici sympatičnosti směrem k pouhé exhibici. I přes jeden z životních výkonů Colina Farrella jde většinu času jen o formu, která má obsah jen jako nezbytnost. Třetí hvězda za srdcervoucí krajinu a stoupající hvězdu Barryho Keoghana, jinak jde ale o překvapivé zklamání a tvůrčí varování. (12.03.2023)

Fuckin' Hell! Silně konverzační kus, z kterého je cítit divadelní prazáklad, komorní atmosféra, Irsko, melancholie, pocit konečnosti bytí, lidská malichernost i svéráz, ozvěny (krvavého) 20. století...a přitom je to místy absurdně vtipné...a samozřejmě i skvěle zahrané a natočené...jak je u McDonagha zvykem...ta ústřední dvojice a její svár je dokonalá! A kdybych chtěl mluvit reklamní zkratkou - Laurel a Hardy v Bruggách po dvaceti letech! :-) (19.12.2022)

Člověk je tvor společenský! To však nevylučuje, že se někdy může něčí společnosti přejíst, a proto se dle vlastního uvážení, ať už spravedlivého či ne, rozhodne s danou osobou nadále neztrácet svůj čas. Na první pohled to zní jako prostý námět z každodenního života, avšak Martin McDonagh ho pojal osobitě po svém a naservíroval nám silný příběh, který diváka svou bezprostředností od srdce pobaví, aby mu pak rázem v dalším momentu vyvolal nepříjemné mrazení v zádech a hořkosladkou pachuť v ústech. Přátelství může být věčné, ale rozhodně by nemělo být považováno za samozřejmost. Víly z Inisherinu by ale nebyly tak úderné a přesné, nebýt excelentního hereckého obsazení (s výtečnou lokální angličtinou) - ať už šlo o mile natvrdého Farrella, mrazivě zarputilého Gleesona, (ne)šťastně potrhlého Keoghana, či starostlivou Condon (všechny herecké nominace na Oscara jsou v tomto případě na místě). V neposlední řadě si zaslouží pochvalu nepřeslechnutelný hudební doprovod, který skvěle podtrhoval krásu, ale i bezútěšnost odlehlého ostrova ... na němž ještě stále víly svým kvílením ohlašují blížící se smrt. P. S. "I am not putting my donkey outside when I'm sad, okay?" (30.01.2023)

Originálně pojatý snímek, pojednávající o toxicitě v mezilidských vztazích, zasazený do prostředí odlehlého malebného irského ostrova. Režisér Martin McDonagh prostřednictvím Víl z Inisherinu poukazuje na to, jak je hranice mezi láskou a nenávistí neuvěřitelně tenká a křehká. Přitom se věnuje psychické stránce hlavních představitelů, čelících srážce s "krutou" realitou, jež si nejsou ochotni připustit, či se smířit s neúspěchem. Ve filmu plného citového vydírání exceluje dvojice Colin Farrell - Brendan Gleeson, a především pak druhý jmenovaný v roli Colma podává dechberoucí výkon, a jde si za oscarovou nominací. Hvězdičku na výsledném hodnocení ubírá skutečnost, že snímek na diváka v mnoha ohledech působí spíše jako operní dramatická hra, než-li film. Důvodem je zřejmě samotný scénář, který McDonagh původně zamýšlel pro divadelní hru. Čtyři hvězdy. 👍 (13.01.2023) (15.01.2023)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)