Víly z Inisherinu

Martin McDonagh opět přišel s velmi dobře napsanými postavami a jejich ještě lepšími dialogy. Výborné herecké obsazení (čímž nemyslím jen čtyři nejdůležitější postavy) využilo jejich potenciál na maximum. Jen mi tentokrát přišlo, že závěr filmu nedostál nastaveným očekáváním (dokonce jsem přesně tipnul, která postava zemře, protože takhle to v podobných filmech chodí). (02.02.2023)

Říkám si, že přesně takhle se musí cítit každá dívka, s níž se ve vší počestnosti snažím navázat kontakt - raději by si usekla prsty a hodila mi je na práh, než aby mi soustavně odpovídala. McDonaghova novinka si opět vytírá zadek s hollywoodskými klišé a servíruje další vypečenou vztahovku o lidech odtržených od civilizačního “normálu”, která střídá vtipné a bizarní scény s tragickými ve vyváženém rytmu. Je o bezbřehé osamělosti těch lidí, kteří se pro takový život sami rozhodli, stejně jako těch, co v ní vězí nedobrovolně. O morálně čistém a naivním versus skeptickém vidění světa. A o tom, že se dřív nebo později prolnou. Žádný zvrat mě tentokrát neuzemnil a postava staré věštkyně mi přišla trochu zbytečná, ale přemýšlet o filmu nějaký čas určitě budu. Jen ještě nevím, jestli díky celkovému vyznění, nebo jen zásluhou dílčích scén a hereckých výkonů. (16.12.2022)

Když jsem si četl ještě v době premiéry zápletku filmu, říkal jsem si, co je to za nesmysl, takhle zcela bezdůvodně najednou ukončit nějakým oznamem dlouhodobé přátelství... ale o nějaký ten okamžik se mě zmocnila krátká tíživá představa, jak by asi bylo mně, kdyby se mi s někým z přátel právě takto nečekaná situace stala... no a film na mě nejen v tomhle směru silně působil. Plně mu přeji ty Zlaté glóby i další ceny, ale proč proboha v kategorii komedie? Komedii (jak obecně, tak i konkrétně komedii roku 2022/2023, o tom teprve žádná :o)) si představuji zcela jinak.. v tomhle cítím hlavně drama, místy plné smutku, tíhy, zvláštní beznaděje spjaté se záhadou a lehkou mystikou, doplněné o houstnoucí napětí a nevšední absurdní motivy (ale ne zrovna vtipně absurdní...), naštěstí také o poetičnost obrazu i hudby, s níž i duše plná žalu na chvíli pookřeje. Závěr mě naprosto odrovnal. On je to nakonec film s banálním námětem o jednom těžším období jednoho přátelství, provinění, vzteku, odpuštění, ale zpracovaný je v tak nečekaně absurdním balení, jak jsem to snad ještě nikdy neviděl, navrch s úchvatnou atmosférou samostatného vzdáleného světa, plného i nejrůznějších zvířecích(!) spoluobyvatel příbytků hlavních postav, že mi zde padala brada nad celým provedením, stejně jako u hereckých výkonů ústřední dvojice. Skrze tyhle nápady, spjatost s přírodou a scenérie bych tipoval jako zemi původu spíše Švédsko, ale Irové coby taktéž Seveřané zřejmě nebudou blízko čistě geograficky. Úžasný zážitek, ačkoliv chvíli jsem měl pocit, že ty titulní divné víly jsou tam takhle explicitně před kamerou trochu navíc. [90%] (24.09.2023)

Nekonvenční drama laděné do úzkospektrálního artu a mířící pro oscary, které je sice zajímavé a nevšední, ale možná v některých ohledech ne až tak úderné, jak bych si přál. Scenérie ostrova je překrásná, dvojka Farrell a Gleeson je jasná oscarovka, černohumorná stylizace filmu je sympatická a divácky vděčná a i myšlenka filmu je svěží, vypointovaná a neobkoukaná. Ale ačkoliv mohu film jen chválit, pořád mám pocit, jakoby mi v něm něco zásadního chybělo - něco, co by z něj udělalo TEN film, o kterém bych chtěl rád v budoucnu mluvit a ke kterému bych se chtěl vrátit. Jinak ale jednoznačně filmařská kvalita na vysoké úrovni, o tom žádná. (26.01.2023)

Velmi netradiční snímek o jednom velkém přátelství, které ale paradoxně skončí již na samotném začátku. Tak zhruba nějak takto lze v jedné větě popsat snímek The Banshees of Inisherin režiséra Martina McDonagha, který v rámci jeho tvorby vyznívá snad nejdepresivněji. Snímek nám i na velmi skromných základech nabídne hutný příběh plný osudových přesahů, který posouvá vpřed výtečné herecké duo v podání Colina Farrella a Brendana Gleesona. Jejich podání zemitých a rázných postaviček výtečně zapadá do schématu izolovaného ostrova, na němž se zná každý s každým a kde se drby šíří rychlostí blesku. Nesmím rovněž opomenout i precizní mix tragédie a černého humoru, což je kombinace, která zrovna v tomto případě funguje v tom nejlepším slova smyslu. Ve finále tedy dostaneme extrémně osobitou filmovou mozaiku, na níž zamrzí snad jen lehce natažená stopáž s několika hluchými místy. Avšak vyjma tohoto negativního atributu se jedná o poctivé řemeslo, které byste si rozhodně neměli nechat ujít. Skvělá práce! „If punching a policeman is a sin then we may as well pack up and go home.“ (15.12.2022)