Mean Streets
Mizerné ulice
Mean Streets
Mean Streets
Mean Streets
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Kent L. WakefordHrají:
Harvey Keitel, Robert De Niro, David Proval, Amy Robinson, Richard Romanus, Cesare Danova, Victor Argo, George Memmoli, Jeannie Bell, David Carradine (více)Obsahy(2)
Svoje hříchy neodčiníš v kostele, ale na ulici… Špinavé ulice, vykazující řadu autobiografických rysů a odehrávající se ve Scorseseho domovské čtvrti, patří ke stěžejním dílům tzv. Nového Hollywoodu, nesourodého ale vlivného hnutí převážně mladých amerických filmařů (ještě např. Coppola, Spielberg, Lucas, Altman, Ashby), kteří rozhodujícím způsobem přetvořili slavnou továrnu na sny ke svému obrazu. Hrdiny snímku jsou dva kamarádi, Charlie (Harvey Keitel) a Johnny Boy (Robert De Niro), předurčení svým zázemím k životu drobných podvodníků na ulicích Little Italy. Nic na tom nemůže změnit ani katolická výchova, ani případná snaha se nějakým způsobem z daného koloběhu vymanit. Film měl premiéru na začátku října 1973 v rámci Newyorského filmového festivalu a hlasitě upozornil nejen na příchod zaníceného a talentovaného tvůrce, ale i na oba hlavní herce. Ani velice pochvalné recenze tehdejších předních kritiků (zejména Pauline Kaelové) však nepomohly snímku, aby si mohl najít své diváky. Konvenční distribuční model studia Warner Brothers ho odsoudil k brzkému zapomnění. Přes některá výroční ocenění (Cena newyorských filmových kritiků za vedlejší výkon pro De Nira, nominace na Cenu Cechu amerických scenáristů pro Scorseseho a jeho častého spolupracovníka Mardika Martina) byl film náležitě doceněn až s časovým odstupem, zejména když Scorsese s Taxikářem vyhrál Zlatou palmu na MFF v Cannes. V roce 1997 byly Špinavé ulice zařazeny do Národního filmového registru při Knihovně kongresu. (Česká televize)
(více)Recenze (294)
Prvých 15 minút predstavovania postáv a prvej stretávky bandy v bare som hltal so skvelo podfarbeným hudobným doprovodom dobovými Rolling Stones. Živelnosť postavy De Nira bola uveriteľná, takisto gangstra, s ktorými lomcujú kresťanské otázky v podaní Keitela. Na ich škodu im však nebol ponúknutý kvalitný scenár, ale silná brečka, ktorá sa do pol hodiny vykryštalizovala v takú nudu, že som snímku dopozeral len z úcty k režisérovi. ()
"Co máš vlastně rád?" - "Já na nikoho nestřílím, jen do vzduchu. Chci tuto čtvrť probudit. Je úplně mrtvá!" ()
film je dobrý, hlavní představitelé dle všech představ, jen ten spád filmu mi moc neseděl, malinko větší zápletku a bylo by za5 ()
Film se mi nakonec celkem líbil. Příběh ale neni ani to, co se mi na něm líbilo. Je to to nahlédnutí do toho "světa" a atmosféry a taky hlavní postava Charlie, která je fakt skvěle propracovaná a zprávně rozporuplná :) ()
Na to, že to natočil Scorsese a do hlavních rolí obsadil Keitela a De Nira, je to docela slabota. A hlavně nuda. Občas mě z letargie probudila nějaká ta pecka ze sedmdesátých let. Hudební doprovod se totiž opravdu povedl. Jenže ani to, ani moji oblíbení herci mě nedonutí, abych dal víc než 2*. ()
Herecký koncert Roberta De Nira a Harveyho Keitela, přesně proto je mám tak rád.... ()
Zatiaľ asi najslabší počin Scorseseho ktorý som videl, film prakticky o ničom ma začínal ku koncu aj nudiť. ()
Nejsem zrovna fanda Scorseseho rané tvorby a tak jsem od tohoto snímku nečekal žádné zázraky. Přesto jsem ale nečekal, že se budu až tak nudit. Těžko říci, co mělo být hlavním námětem filmu. Určitě se jedná o celkem věrohodný obraz, toho jak se žilo a hlavně pilo v newyorkských čtvrtích v letech sedmdesátých. Ale chybí tomu poutavější zápletka a tempo. Já osobně jsem byl ve výsledku rád za závěrečné titulky a tak jediné, co podle mého stálo za zhlédnutí byly herecké výkony De Nira a Keitela. ()
Nebol to zly film ale čakal som viac. Ale na to ze je to zaciatok Scorseseho tak to bolo v pohode. Niektore scenky boli vyborne ale boli aj dost nezazivne pasaze. 60% ()
Máme tady podobenství o tý největší biblický pomstě. Nevzpomenu si který, bibli jsem četl pouze jako komiks. Příběh ze života nás všech, poctivě pracujících lidí. Příběh ze života lidí obyčejnejch, lídí světskejch, jaký známe třeba z Felliniho bijáků. SPOILER ALERT! Za všechno může mladej Johny (v hlavní roli Novak Djokovic), kterej se tu chová jako Tomáš Berdych. Hodně štěstí a bůh vám žehnej. ()
Mezi těma 4-5 hvězdama vůkol se tak trochu zdráhám přiznat, že jsem u Špinavé ulice vyčerpáním usnula. Z toho, co jsem ještě stačila - ano, De Niro a Harvey Keitel tradičně výborní, ale v samotném ději mi prostě něco chybělo. Jsou filmy, které jsem schopna dokoukat i ve stavu infikované mumie, ovšem zrovna tento Scorsese mezi ně patřit nebude. Nu což, brzy si ho zopáknu a třeba se budu za tu svoji trojku zpětně stydět a hodnocení zvednu. ()
Ten film vlastně nemá žádnou zápletku. Přesto jsem na to koukal a vstřebával tu atmosféru a komunitu. Chvílemi už mě to ale nudilo. Příjemné byli scény, kdy spolu byli Charlie a Theresa. V tom bylo něco pozitivního, jediné co tak nějak dávalo smysl. Autenticita a atmosféra fajn, výborný Harvey Keitel a Amy Robinson, symbolika poukazující na problémy a různé stereotypy, ale chyběl mi trochu větší příběh, je to skoro jak dokument. ()
"Protožeee? Protože si píča, eh?" Harvey Keitel prostě vládne tomudle filmu :D ()
Z mého pohledu úplně zbytečný, hlavně však šíleně nudný film. ()
Newyorská "Little Italy" 70.let v plné kráse (i bídě) a typické Scorseseho drama se vším všudy. No a rozplývat se tady nad hereckými výkony všech zúčastněných, by bylo už jen nošením dříví do lesa. Zkrátka plná hvězdičková palba, bez jakýchkoli debat. ()
Scorsese má sice dobrý hudební vkus, což se nám snaží ukázat v prvních dvaceti minutách filmu, během kterých si vystřílí všechny osobní hitovky na nicneříkající scény a myslí si, že se z toho stane něco víc, ale z tohohle by nemohl být ani hudební videoklip, co teprve pořádný film. Tarantinovský cit pro dokonalé spojení hudby a scény rozhodně neměl a přiblížil se mu až s pozdějšími díly. (Casino a Sharon Stone vyhazující hrací žetony do vzduchu.) To jen na úvod. Podstatné je, že celý tento film působí jako kdyby byl točen bez vize a scénáře. Sledujeme bandu floutků, jak se poflakují po městě, řeší nesmysly a rvou se. To je celý obsah. 30% ()
Snad jediné Scorseseho dílko, co jsem viděl, které mě nějak moc nezaujalo a nebýt De Nira, který kde zde začíná spolupráci se Scorsesem, která vyústí v plejádu dalších super filmů a povedeného soundtracku by to u mě nedosáhlo ani na ty 3*...... ()
Vůbec mě to nebralo. Občas se mi zalíbila hudba, ale jinak na tomto filmu nevidím nic převratného. Zatím to nejhorší, co jsem od Scorseseho viděl. ()
Když si uvědomím že film byl natočen za pouhopouhý jeden jediný měsíc, že byl nízkorozpočtový a že na něj sedá prach již bezmála 40 let, musím uznat že jde o věru nadmíru vyvedený Scorseseho počin. Jeho filmy mám moc rád, i když se většinou nemůžu zbavit pocitu, že jim k dokonalosti vždy něco chybí. De Niro jako švihlej nezbeda, Wolf...pardon Harvey Keitel jako elegantní katolík a Proval co by milovník šelem. Sqelé obsazení a osobité postavy bezdebat. Celkově spokojenost. ()
První Scorsese, kterým se legendární tvůrce definuje.. I když mě třeba jeho celovečerní debut "Kdo to klepe na dveře" v podstatě sedl, tak v něm byste rukopis budoucího velkého filmotvůrce hledali stěží. A současně je to poprvé, kdy si ho všímají diváci a mají potřebu se k němu po letech zase vracet.. I když spojení "všímají diváci" je poněkud obtížné, jelikož tradičně, jak bohužel je u Martin Scorseseho zvykem ještě několikrát v jeho kariéře, jelikož jde o první film z jeho bohaté kinematografické kariéry, který si na sebe v kinech nevydělal.. Špinavé ulice jsou první z filmů, kde jako tvůrce odkrývá svoje karty a představuje svůj styl, kterého se nepustil ani po padesáti letech, jen si ho s přibývajícími zkušenostmi vyšperkoval k dokonalosti.. S nástupem nové vlny Hollywoodských tvůrců, mezi nimiž najdeme převáženě dravé mladé tvůrce, kteří jednoho dne vstoupí do dějin, aby představili dravější vyprávění, které se od "filmu" začíná vzdalovat do reálného života, kdy si divák snadněji řekne "tohle se mi taky mohlo stát" anebo "to jsem celý já" (vedle Scorseseho, jde třeba o Lucase nebo Spielberga..). Kdyby jen Scorsese věděl, že hned k jeho prvotině bude po letech nejvíce vzhlížet tolik dalších mladších režisérů (včele s takovým Quentinem Tarantinem).. Představme si, že Scorsese ve všech svých mafiánských filmech používá stejné postavy, že ve Špinavých ulicích vidíme mladé bouřlivé kluky, kteří než pracovat, jsou fascinováni násilím a nepoctivostí a jejich snem je stát se velkými místními kápy, jakým se bude na ulicích každý klanět.. Následně nám Scorsese v Mafiánech představuje jejich cestu na vrchol, aby nám v Casinu ukázal, jak to na něm vypadá, než je v Irčanovi nechá padnou a sentimentálně vzpomínat na staré časy.. Není možná tak ani náhoda, že ve všech čtyřech filmech spolupracuje s Robertem De Nirem, kde právě tady jejich spolupráce začíná, zatímco letos, tedy o symbolických padesát let později, došla již desátého jubilea.. Avšak tady pro mě vede druhý z ústředního dua kamarádů, Harvey Keitel, kterého si právě už měl možnost vyzkoušet v již zmíněném debutu, aby se i skrze jeho osobu ukázkově přemostil k jiným typům filmu.. Přízemní podívaná, kde parta hošíků s naprosto nezaslouženými egy, řeší svoje malé problémy "velkým způsobem". Ve velkém se tvůrci soustředí daleko více na postavy, než na nosnost příběhových událostí, které zde slouží čistě jako prostředek jejich vlastních charakterových změn.. Jestli něčím, ale Špinavé ulice stojí za pozornost, kromě své coming of age tématiky, jde rozhodně o svoji řemeslnou stránku. V níž si totiž tvůrci vyhrávají a takovým neučesaným způsobem přepínají mezi různými kamerovými styly a propojováním obrazu s hudebním doprovodem, čímž podtrhává intenzitu všech scén a dociluje možné nejdrsnějších násilných scén v rámci svojí tvůrčí kariéry.. Ovšem mě třeba osobně vyloženě těšili všemožné dialogové přestřelky postav, jaké oplývají naprosto jedinečnou energií, nad kterou se tehdy mladý Tarantino musel vyloženě rozplývat.. I když nejde v žádném případě o dílo kvalitou porovnatelné s těmi režisérovými budoucími, tak jde o pestrou přehlídku nápadů a prvků, které naplno dovolili Scorseseho odzkoušet jak svůj tak divákům pohled.. A kdo může říct, že si oťuknul publikum takhle působivým způsobem.. 75% () (méně) (více)