New York, New York

Celou dobu jsem se snažil pochopit, proč to Scorsese točil tak moc dlouhé, protože ten film na tu stopáž rozhodně nabídnout adekvátní zážitek a vlastně i toho Scorseseho jsem v tom moc neviděl, resp. mi přišlo, že to není námět zrovna pro něj. Pro mě sice není směrodatné, aby Scorsese vypadal jako Scorsese, není to zrovna můj velký oblíbenec a tohle bych v rámci toho, co už jsem od něj viděl, řadil někam doprostřed, ale vnímám v tom, že to mělo potenciál na víc a bohužel se ho nepovedlo naplnit. Příběh není špatný, ale není silněji podaný, herecky to ujde, ale není to zase žádná sláva, písničky jsou fajn, ale jak kdy, atmosféru to má, ale opět jak kdy a natočené je to skvělé, ale Scorsese umí i profesiálněji. A do toho si připočtěte tu přehnanou stopáž a špatné prostřihy mezi normálními a hudebními scénami, které to tahají dolů, ale zase taky velice zdařilé scény, které to zase tahají nahoru. Už dlouho jsem neviděl film, ve kterém bych měl poměr líbilo/nelíbilo doslova 50/50. A podle toho i hodnotím a přesně takové pocity z New Yorku, New Yorku mám. 3* (27.01.2023)

Těžce nezvládnutý Scorseseho ústřel, kterého zachraňuje paradoxně jeho nekoherentnost, díky které se skutečně nedá odhadnout o čem bude další scéna, jak bude vystavěná a čí hledisko zrovna přejme. Tak alespoň okusíme situaci Minnelliny postavy, kdy prakticky nikdy nevíme, zdali nás někdo pohladí nebo nám jednu vrazí. Stříhat tenhle film musel být také dobrý večírek. Krom toho, že některé záběry na sebe moc nenavazují (sklenička v ruce/sklenička na stole), tak scény jsou k sobě lepeny bez jakéhokoli tonálního pojiva. Ikonické stylizované záběry teskně hrajícího saxofonisty na střeše nočního New Yorku sousedí s uřvanými, syrovými hádkami, často improvizovanými do úplného rozmělnění. Není divu, že Lisa Minelli téměř v každé scéně vypadá jakoby do ní byla nečekaně právě teleportovaná (mimo to, že připomíná oživlou postavičku z Looney Tunes). "Tohle je Tina a Deanna, seznamte se." "Pýčo, tohle je stopětapadesátá minuta filmu, seznam se. Proč nám představuješ nový postavy?!" Na milost tohle nakonec beru, protože, přesto že vypráví o hrozivých, příšerných věcech (jazz a muzikál), tak mě oproti očekávání neuspal, protože mozek vyhodnotil, že zdejší vyprávění má přibližně podobnou stabilitu jako horečnatý sen, takže se nemusí vyčerpávat usínáním. (16.09.2023)

Bylo to jako splněný sen. Už jen to vidět film dvojice Scorsese & De Niro v kině stálo za to, jakožto ročník devadesát bych normálně v Čechách na jejich poslední film Casino mohla zajít v pěti letech. Což, jak jistě uznáte, byla doba, kdy mě víc zajímal večerníček než brilantní gangsterka pod vedením jednoho z nejschopnějších režisérů americké historie. Dnes je tomu obráceně, jen ty De Nirovy filmy pod Martyho vedením v kině chybí. Uvedení, pro mě posledního neviděného, kousku této dvojice na festivalu ve Varech jsem tedy vítala s nadšením a fenomenální pocit umocnil ještě okamžik, kdy se na podium postavil sám De Niro, aby nám na úvod řekl pár slov. A po tomhle prostě už žádný film nemohl být špatný, prostě nemohl. Možná jsem tedy v hodnocení tohoto snímku hodně neobjektivní, ale i když mě čas od času napadlo, že by Scorsese mohl některé scény ukončit dřív, jsem nadšená. A to se místo mnou očekávané gangsterky dostavila jakási směs muzikálu, dramatu, komedie a romantiky. Jenže zase, jak se mi takový film může nelíbit, když jazz miluju, drama jakbysmet, Bobby neuvěřitelně vtipný šílenec a k tomu mu to zatraceně sekne a charismatu má na rozdávání? Scorsese & De Niro jsou pro mě jednoduše vždy sázkou na jistotu. Takže děkuju za všechny ty krásné filmy a děkuju i za mou oblíbenou hitovku New York, New York, která vznikla pro tenhle film a kterou později Frank Sinatra proslavil. Poznámka: Závěrečná scéna, kde kamera zabírá mokré ulice New Yorku a De Nirovy nohy, je pro mě jeden z nejlépe natočených filmových konců ever. (06.07.2008)

Nebyl to špatný film, Martyho i Roberta mám ráda (jejich tvůrčí spojení přineslo několik skutečných filmových klenotů), ale muzikál není tak úplně můj šálek kávy - i když i tady se najdou výjimky (Vlasy, Moulin Rouge). V tomto nablýskaném spektáklu s vynikající atmosférou mi ovšem chybělo zaměření se na postavy - ty tu prostě nebyly tím podstatným - hlavním hrdinou příběhu byl skutečně New York, respektive jazz. A pak mi trochu nesedla Liza Minnelli, mám pocit, že daleko lepší herecký výkon podala v "Kabaretu" s Michaelem Yorkem. Přesto určitě film, který si oněch 155 minut pozornosti zaslouží. (12.07.2008)

To jsem nevěděl, že tuhle blbost natočil Scorsese. Ale co se dá dělat, chtěl jsem tomu dát šanci. Teď ale vím, že zbytečně a doufám, že Scorsese už nikdy po muzikálu nesáhne. Obdivovat musím De Nirovu hru na saxofon, která je vážně uvěřitelná... ale jeho postava sobeckýho psychouše safoxouše denirouše byla taková divná. Ale to asi měla. A teď k mému nejsilnějšímu zážitku. V sále se tančí, De Niro hledá babu na vojetí, slídí davem a pak najednou, viděno z dálky, strašnej vyhryz v davu! Ano, tvor nazvaný Liza Minnelli, naleze do své hlavní role a už se jí nezbavíme. Tancuje, zpívá a nelíbí se mi ani ten styl zpěvu, ani ty její tance, ani barva hlasu, ale hlavně, celá ona. Když zkombinuju její zjev a chování, dostanu kombinaci Zagorové, Hurvínka, kokršpaněla, Zelenkové, lenochoda Sida z Doby ledové, staré báby ve středním věku, Vincenta Schiavelliho a hnusu z popáleninovýho centra s parukou. Ty její vlasy byly kolikrát taky hrůza, jak kdyby byly vyrobený z psího ocasu a navlečený na drátěnou konstrukci. Jako hororová postava by prostě vyzněla líp. Ještě když se vrátím k hudbě, tak ty zpěvy stojí za prd a i ten chabej New York, New York (kterej jedinej má zapamatovatelnou melodii) nemá na verzi Franka Sinatry. Ale co se mi líbilo, tak ty jazzové a bluesové kousky (dokud se do toho nepřimíchal zpěv). Ze zpěvaček se mi jakž takž zamlouvala až ta černoška, na kterou se i dalo dívat, na rozdíl od těch bílejch mrch. No a konečně - bylo to celý hrozně dlouhý. Čím víc se blížil konec, tím to bylo delší, protože se tam najednou objevila hromada muzikálovejch a jinak trapnejch vystoupení, u kterejch jsem trpěl. Celé to je jak převzaté z broadwayských prken a ten děj je uplně o hovně. Už nemám víc chuť o tom psát. (03.05.2018)