Režie:
Martin ScorseseKamera:
Michael ChapmanHrají:
Robert De Niro, Cathy Moriarty, Joe Pesci, Frank Vincent, Nicholas Colasanto, Theresa Saldana, Mario Gallo, Frank Adonis, Joseph Bono, Charles Scorsese (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Zuřící býk od uznávaného režiséra Martina Scorseseho je životopisným snímkem boxerského šampiona střední váhy Jakea LaMotty, jemuž se během jeho krátkého pobytu na výsluní přezdívalo Býk z Bronxu. První, co se LaMotta v životě naučil, bylo krást a rvát se – být drsnější než ostatní. La Motta, který byl od přírody samotář a nikomu nevěřil, používal svou agresi v boxerském ringu jako prostředek k potlačení svých hluboce zakořeněných obav a emocionálních úzkostí. Jeho odhodlání a zuřivost, díky nimž se z mladého násilníka stal mistr světa ve střední váze, však zůstaly mimo ring neovladatelné. LaMottův vášnivý zápal pro vítězství mu nakonec zničil osobní život a miliony dolarů, které vydělal, promrhal svým nezřízeným životním stylem a pletkami s ženami, jejichž city sahaly jen tam, kde byla jeho peněženka. LaMottu nakonec opustila jeho krásná manželka Vicki, která už měla plné zuby nekonečného fyzického i duševního zneužívání. Dokonce i jeho bratr Joey, který boxera vždycky obdivoval, byl nyní znechucen. A když pak LaMotta přišel o svůj titul, začal se nezadržitelně řítit ke dnu. Ze zápasníka ve špičkové kondici se tak rázem stal odulý vepř, který skončil jako uvaděč striptérek ve špinavém nočním klubu – a nakonec i jako vězeň ve floridském nápravném zařízení. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (687)
S poměrně velkorysou stopáží (alespoň vzhledem k tempu vyprávění) to Martin Scorsese dokázal utáhnout tak, že jsem se ani chvíli nenudil. Vůbec ten způsob vyprávění zvolil dobře, podařilo se mu zpracovat docela dlouhé období a přitom se nestalo, že by se zbytečně utápěl byť jen v jedné ze životních etap hlavního hrdiny (někdy si vystačí s rodinným filmem či fotkami, jindy zas obsáhne časovou etapu pomocí prostřihů ze zápasů). A když už jsem u těch boxerských utkání, s potěšením můžu konstatovat, že mě moc bavily. Výborně zpracované, poutavé, dynamické a především skvěle sestříhané. Upřímně bych jich ocenil i víc, třeba na úkor slabšího konce (vůbec od chvíle, kdy se Jake objeví v jiné roli, začne film pozvolna trochu upadat). A najít si vztah k hlavnímu hrdinovi přes jeho výbušnost, žárlivost, podezřívavost spolu s paranoií není úplně snadné, naštěstí se film může plně opřít o výborného De Nira (maskéři mu šli též na ruku) a neméně výtečného Pesciho v roli jeho podobně nesympatického bratra. Celkově hodnotím solidními 4*. ()
Všichni o něm někdy slyšeli. A drtivá většina z nich se nad ním rozplývá. Já si dovolím konstatovat, že životní příběh boxerského mistra ve střední váze, podezřívavého žárlivého hovada (jak v ringu, tak i v kuchyni, že?) a posléze obtloustlého baviče v nočním podniku je sice díky De Nirovi a Scorseseho novátorském zobrazení boxerských sekvencí s dojmem bezprostřední účasti velmi působivý, ale k opakovanému zhlédnutí mě nedonutí. Klasické vyprávění o období slávy i pádů na hubu i kvůli napojení na mafii odezní, člověka zaujme De Nirův životní výkon i odcizení s bratrem Joeym, ale já dám stejně vždycky přednost Rockymu. I když jsou vlastně oba úplně o něčem jiném. Sorry.. ()
Zuřící býk nesporně patří mezi největší perly světového filmu a (společně s Taxikářem) zároveň na absolutní špici bohaté tvorby Martina Scorseseho. Tento černobílý klenot, který zasáhne přímo do srdce, mě již několikrát přesvědčil o svých nebeských kvalitách a zařadil se mezi filmy, ke kterým mám velmi osobní vztah. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá. Unikátní snímek, brilantní De Niro. ()
Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. ()
(1001) Mno, to jsou dvě hodiny mého života, které nedostanu zpátky. Můžou se to snažit okrášlit, jak chtějí, ale pořád je to takzvaný garbage film o garbage people. Je mi vlastně úplně jedno, co se tam děje v popředí, protože na pozadí se k ženám chovají jako k podřadné entitě a to je pro mě tragédie tohohle příběhu. Kromě toho, že vlastně nechápu, proč by si někdo myslel, že hlas tohohle "muže" by měl každý slyšet, jsem dostala migrénu z těch nikdy nekončících dialogů, které nemají doslova vůbec žádný obsah. Nic. Nada. ()
Galerie (141)
Photo © United Artists / Metro-Goldwyn-Mayer
Zajímavosti (91)
- Robert De Niro četl životopis Jakea LaMotty během natáčení filmu Kmotr II (1974) a ihned v něm vycítil potenciál pro film. Více než čtyři roky mu však trvalo než všechny, včetně Martina Scorseseho, přesvědčil, aby se do toho pustili. Scorsese neměl sportovní filmy rád. (džanik)
- Záver filmu radí toto dielo k dielam ako Občan Kane (1941), ktoré sa vyhýbajú úplnej uzavretosti, zostávajú istým spôsobom nejednoznačné. Takáto nejednoznačnosť vytvára kontrastné až konfliktné implicitné významy a činí ideológiu snímky dvojzmyselnou. (Biopler)
- Podle Martina Scorseseho trvalo napsání scénáře pouhé dva týdny. (don corleone)
Reklama