Zuřící býk

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)

S poměrně velkorysou stopáží (alespoň vzhledem k tempu vyprávění) to Martin Scorsese dokázal utáhnout tak, že jsem se ani chvíli nenudil. Vůbec ten způsob vyprávění zvolil dobře, podařilo se mu zpracovat docela dlouhé období a přitom se nestalo, že by se zbytečně utápěl byť jen v jedné ze životních etap hlavního hrdiny (někdy si vystačí s rodinným filmem či fotkami, jindy zas obsáhne časovou etapu pomocí prostřihů ze zápasů). A když už jsem u těch boxerských utkání, s potěšením můžu konstatovat, že mě moc bavily. Výborně zpracované, poutavé, dynamické a především skvěle sestříhané. Upřímně bych jich ocenil i víc, třeba na úkor slabšího konce (vůbec od chvíle, kdy se Jake objeví v jiné roli, začne film pozvolna trochu upadat). A najít si vztah k hlavnímu hrdinovi přes jeho výbušnost, žárlivost, podezřívavost spolu s paranoií není úplně snadné, naštěstí se film může plně opřít o výborného De Nira (maskéři mu šli též na ruku) a neméně výtečného Pesciho v roli jeho podobně nesympatického bratra. Celkově hodnotím solidními 4*. (18.05.2019)

Z Martina Scorseseho až na výjimky nejsem nijak zvlášť na větvi, ale respektuji ho. Co se Zuřícího Býka a hlavně role Roberta DeNiro týká, moc jsem těm řečem o Stanislavském a sžívání se s rolí nevěřil - na co by taky herec DeNirova kalibru takhle blbnul. Pak začala úvodní scéna a s ní skutečný herecký koncert. Poprvé v životě jsem neviděl herce hrajícího nějakou postavu, ale skutečného Jakea LaMottu. No, možná ne úplně poprvé, ale rozhodně poprvé po takovou dobu a s takovou intenzitou toho pocitu. Závěrečná scéna ve mně vzbudila pocit lítosti nad kdysi velkým mužem, ale když si pak člověk uvědomí, co byl ten chlap zač... Každopádně smekám před panem hercem číslo jedna a panem hercem číslo dva (to má jako být Joe Pesci). Nějak ale nechápu to nadšení z boxerských záběrů a tak vůbec těch věcí okolo. Proto pro mě nikdy nebude Zuřící Býk legendou jako film, ale jako "místo", kde Robert DeNiro podal svůj životní výkon. Paradoxně tak z mého žebříčku vyjde s horším hodnocením než Taxikář, ale takový už je holt život. 80% (05.01.2007)

Když tak nad tím přemýšlím, ZUŘÍCÍ BÝK byl první film, který jsem od Martina Scorseseho viděl. Pohled na člověka, který si před vámi ničí život je neuvěřitelně ubíjející. Přesto je postava Jakea LaMotty, v dokonalém podání Roberta De Nira, hodna obdivu, protože to jako většina dobrých boxerů, nikdy nevzdal. (25.10.2006)

Zuřící býk je nesmírně inteligentním film, nespadá do škatulek běžných dramat, či sportovních, popř. biografických filmů, nepřínáší divákovi to, co by mu bylo nejvíce po chuti, ale jen s přesností a hloubavostí profiluje charakter Jake La Motty a věnuje se jeho životu s poutavým zanícením i objektivním, nesoudícím odstupem současně. V podstatě lze říct, že La Motta je jeden z nejpropracovanějších filmových charakterů vůbec, není hrdina, ani antihrdina a přitom není diváku lhostejný - božská práce Scorseseho je až k neuvěření. K tomu naprosto famózní Robert De Niro a bylo by to dokonalé, kdybych se i dokonale bavil, jenže dokonale zábavný Zuřící býk není. Já mu to nevyčítám, je to film jiné kategorie, ale čísilka vždy dávám dle svých nepokryteckých pocitů -> 8/10 (03.07.2009)