Zuřící býk

Solídna sonda do hlavy agresívneho psychopata s prebytkom testosterónu mimo ringu, ktorú vydareným spôsobom stvárnil Robert De Niro. Odkladal som samotný snímok naozaj dlho, nakoľko box nie je moja šálka kávy, pričom jeden z mála príbehov čo ma naozaj bavil, bol Rocky I, II, IV. Ostatok sú za mňa čisté kokotiny, z ktorých vyslovene nemôžem vystáť najmä tie umelé pokračovania ako Creed a podobne. Toto je snímok ďaleko viac o živote boxera mimo ringu, než v samotnom boji, a nato by mal divák potom ako po ňom siahne pamätať. (10.11.2023)

Jak hodnotit film, jehož hlavní postava mi nebyla příliš sympatická (nesnáším italské typy) a děj mi nepřišel nějak zvlášť zajímavý - avšak na druhou stranu jehož způsob zpracování, kamera, režie.. mě naprosto uchvátily? První část, ve které jsou ukázky zápasů, mi přišla zajímavější než ta druhá - různé vychytávky v záběrech (např. zaostření na zvlněný horký vzduch nad ringem byla naprostá lahůdka!), větší spád, atp. - avšak na druhou stranu, úplný konec mě opravdu dostal (při závěrečných titulcích jsem měla náběh na slzy, ani pořádně nevím proč...i když...)! Byla jsem si téměř jistá, že za tu úžasně odvedenou řemeslnou práci budu moct dát krásné 4*, ale po tom silném závěru jsem trochu na rozpacích - k 5* schází tak málo... (05.01.2007)

Zuřící býk je nesmírně inteligentním film, nespadá do škatulek běžných dramat, či sportovních, popř. biografických filmů, nepřínáší divákovi to, co by mu bylo nejvíce po chuti, ale jen s přesností a hloubavostí profiluje charakter Jake La Motty a věnuje se jeho životu s poutavým zanícením i objektivním, nesoudícím odstupem současně. V podstatě lze říct, že La Motta je jeden z nejpropracovanějších filmových charakterů vůbec, není hrdina, ani antihrdina a přitom není diváku lhostejný - božská práce Scorseseho je až k neuvěření. K tomu naprosto famózní Robert De Niro a bylo by to dokonalé, kdybych se i dokonale bavil, jenže dokonale zábavný Zuřící býk není. Já mu to nevyčítám, je to film jiné kategorie, ale čísilka vždy dávám dle svých nepokryteckých pocitů -> 8/10 (03.07.2009)

Zase jsem naletěla, skočila jsem na špek všem těm pochvalným ódám na tento nudný film. Box mě nebaví, koukat se na to, jak si dva pánové chtějí vymlátit z lebek poslední zbytečky rozumu, mi přijde ještě stupidnější než se do těch hlav mlátit. Tento film je o jednom primitivovi, který se od jiných primitivů nechal mlátit do hlavy. A fakt nechápu, proč bych měla obdivovat zarputilost někoho, kdo si málem nechal rozmašírovat mozek. (04.05.2014)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)