Zuřící býk

Výborný snímok, avšak vzhľadom na to, ako je ospevovaný a vynášaný do nebies som čakal trocha viac. Po technickej stránke je film naozaj dokonalý, tu nie je čo riešiť, navyše čiernobiely nádych mu dodáva taký osobitý šmrnc, ktorý je základom pre slušnú dobovú atmosféru. R. De Niro tu podal fantastický výkon, to sa musí nechať a bavili ma aj súboje v ringu, ktoré boli excelentne prepracované a s výrazným dramatickým nábojom. Čo ma bavilo menej bola samotná dejová linka, nedokázala ma nejak zvlášť zaujať, hlavne po dramatickej stránke, možno to bolo až príliš obsahovo prepracované s veľa zbytočnými menami a postavami. Niekedy je menej viac. 75/100 (27.02.2015)

Ani ne tak film o boxu, jako spíše o boji citově nevyrovnané duše s okolím a posléze i se sebou samým. Příběh graduje zvolna a postupně, aby pak dosáhl emocionálního vrcholu ve scéně souboje s Rayem Robinsonem. Zde La Motta, obtěžkaný výčitkami svědomí, vykupuje své špatné skutky prostřednictvím dobrovolně přijímaných ran boxerskou rukavicí soupeře. Krev stříká na všechny strany a divák trne hrůzou a úžasem. Scorseseho režie je prostě fantastická, De Niro fenomenální, ale bylo by nefér nezmínit i skvělý střih a kameru. A v neposlední řadě Joe Pesciho, který je De Nirovi rovnocenným hereckým partnerem. Zuřící býk je film, který si diváka možná nezíská bezprostředně, i díky pomalejší první půlhodině, ale o to déle v něm později doznívá. (27.06.2004)

Solídna sonda do hlavy agresívneho psychopata s prebytkom testosterónu mimo ringu, ktorú vydareným spôsobom stvárnil Robert De Niro. Odkladal som samotný snímok naozaj dlho, nakoľko box nie je moja šálka kávy, pričom jeden z mála príbehov čo ma naozaj bavil, bol Rocky I, II, IV. Ostatok sú za mňa čisté kokotiny, z ktorých vyslovene nemôžem vystáť najmä tie umelé pokračovania ako Creed a podobne. Toto je snímok ďaleko viac o živote boxera mimo ringu, než v samotnom boji, a nato by mal divák potom ako po ňom siahne pamätať. (10.11.2023)

S poměrně velkorysou stopáží (alespoň vzhledem k tempu vyprávění) to Martin Scorsese dokázal utáhnout tak, že jsem se ani chvíli nenudil. Vůbec ten způsob vyprávění zvolil dobře, podařilo se mu zpracovat docela dlouhé období a přitom se nestalo, že by se zbytečně utápěl byť jen v jedné ze životních etap hlavního hrdiny (někdy si vystačí s rodinným filmem či fotkami, jindy zas obsáhne časovou etapu pomocí prostřihů ze zápasů). A když už jsem u těch boxerských utkání, s potěšením můžu konstatovat, že mě moc bavily. Výborně zpracované, poutavé, dynamické a především skvěle sestříhané. Upřímně bych jich ocenil i víc, třeba na úkor slabšího konce (vůbec od chvíle, kdy se Jake objeví v jiné roli, začne film pozvolna trochu upadat). A najít si vztah k hlavnímu hrdinovi přes jeho výbušnost, žárlivost, podezřívavost spolu s paranoií není úplně snadné, naštěstí se film může plně opřít o výborného De Nira (maskéři mu šli též na ruku) a neméně výtečného Pesciho v roli jeho podobně nesympatického bratra. Celkově hodnotím solidními 4*. (18.05.2019)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)