Who's That Knocking at My Door?
Kto mi to klope na dvere?
Režie:
Martin ScorseseScénář:
Martin ScorseseHrají:
Harvey Keitel, Martin Scorsese, Catherine Scorsese, Anne Collette, Harry Northup, Zina Bethune, Susan WoodObsahy(1)
Legendární hollywoodský režisér Martin Scorsese po studiu na Newyorské univerzitě debutoval nezávislým autorským snímkem Kdo to klepe na moje dveře (1967), v němž lze v mnoha ohledech vysledovat tematickou i stylovou předzvěst jeho pozdějších děl z prostředí špinavých newyorských ulic. Jednoduchá zápletka Scorseseho debutu pojednává o milostném vztahu pouličního floutka s italskými kořeny zvaného J.R. a moderní mladé Newyorčanky. Nesourodá dvojice z odlišných vrstev společnosti se náhodně střetává při čekání na trajekt a nečekaně se sblíží během banální konverzace o francouzském filmovém magazínu. Další schůzky a dlouhé rozhovory se odvíjí na pozadí pulzujícího života newyorských ulic 60. let minulého století. Vztah zamilované dvojice prochází bouřlivým vývojem a zásadní zvrat nastává ve chvíli, kdy se upřímná dívka odhodlá svěřit se se svým bolavým tajemstvím. Horkokrevný J.R. pochází z přísně katolické rodiny a společná budoucnost se bude odvíjet od toho, jak se s nastalou situací dokáže vnitřně vyrovnat... Režisér Scorsese do titulní role obsadil rovněž debutujícího Harveyho Keitela a tím započala jejich dlouholetá spolupráce. Hlavní hrdina J.R. pochází z italskoamerické komunity, potlouká se s pochybnou bandou newyorskými ulicemi a řeší otázku své víry a morálky, což jsou témata příznačná pro celou režisérovu filmografii. (Česká televize)
(více)Recenze (68)
Scorseseho filmový debut je evidentně inspirovaný francouzskou novou vlnou, ale zároveň zde už nastiňuje témata, která pro něho budou typická. Taktéž debutující Keitel se ukázal rovnou jako hotový herec. Ale asi nejdůležitější byla spolupráce se střihačkou Thelmou Schoonmaker, jejíž střihová skladba už tady poutá pozornost. ()
Komórní nezávislá love story od budoucího mistra světové kinematografie. Kdo to klepe na moje dveře je průměrná romantická love story, kde nejvíce zaujal mladý Harvey Keitel, skvělá kamera a hlavně už tehdy šlo poznat, že Scorsese bude kvalitní režisér, protože po řemeslné stránce to není vůbec špatný film. ()
Zbytečně dlouhé famácké cvičení, kde si pan režisér zkouší různé styly obrazu. Využívá ke zobrazení to, co každý mladý filmař, tedy prostředí, okolí a lidi svého mládí a dospívání. Takže síla filmu spočívá jen v jisté reálnosti toho, co zobrazuje. Příběh je prostinký a celý film neutáhne. A ta závěrečná katolická koláž (za doprovodu šedesátkové hudby) znechutí asi hodně katolíků. Vlastně by mě zajímalo, jestli tím Scorsese dával najevo své opojení těmito zašlými katolickými atributy, nebo se jim vysmívá., Nejspíše to nevěděl ani on sám. Jako kraťas by to bylo daleko zajímavější. Rané Jarmuschovy filmy mi přijdou zajímavěji natočené. ()
Filmársky veľmi zaujímavé. Veľmi! S chovaním postavy Harvey Keitela je to už ale horšie. Podstatne horšie! ()
Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. ()
"Asi si na čínský jídlo budu muset zajet do Číny.." ;) ()
Nechte se strhnout dramatem jednoho bouřlivého vztahu.... Hudba - John Densmore, Robby Krieger, Ray Manzarek, Jim Morrison, Ray Barretto a Autry DeWalt. Kamera - Richard H. Coll a Michael Wadleigh ()
Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". ()
Drama z prostředí nevlídného města plného nevlídných lidí, v čele s Keitelovým J.D., nacházející se na půli cesty mezi neúspěšnou romancí a "krutě pravdivým" příběhem, s jasně viditelnými Scorseseho trademarky( nutnost morální podloženosti chování postav, začáteční nevysvětlený střet chilugánů (Špinavé ulice), kontrast mezi beznadějí a vysvobozením( Taxikář), v tomhle případě náboženským) . Kamera (i) statická v detailech, ale pohyblivá v celcích + (ii) zaostřující na zdánlivě bezvýznamné prvky obrazu spolu s místy chybějící, místy vyzvednutou funkcí hudebního doprovodu( fantaskní -This is the end- postelová scéna vyvstávající uprostřed filmu jako nezodpovězená otázka a jedna z vrcholných flashbackových scén filmu) nechává diváka samotného na pochybách, co je a co není pro výsledný film důležité a nutí ho tak prožít každou scénu jednotlivě spolu s herci. ()
Martin Scorsese už na začátku své kariéry pochopil jednu zásadní věc. Film je obrazové i zvukové médium, ale to neznamená, že musejí být v naprostém souladu. Film nemusí zachycovat realitu tak, jak bychom ji vnímali vlastníma očima a ušima. Film má ty možnosti, že může realitu zachytit novým, neotřelý způsobem. "Kdo to klepe na moje dveře" je toho krásnou ukázkou. Jsou zde scény, kdy obrazová složka něco prezentuje, ale reálné zvuky jsou naprosto zrušeny a nahrazeny hudbou. Já vím, že to ve filmu není nic nového, ale Scorsese to používá v takovém množství a na takovém místě, kde by si to jiný tvůrce nedovolil. Tady se ukazuje, jak si s filmem hrál, jak zkoušel a dovoloval si víc než jiní.Částečně se asi hledal, ale právě v tomhle hledání je krása jeho filmů. Vždy vás dokáže překvapit nějakým technickým prvkem, formou, který není úplně standardní. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/kdo-to-klepe-na-moje-dvere-1967-70.html ()
Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) ()
Podívaná přes kukátko na bytí, které bloudí ve chvilkách intimity. Po chodbách, pod okny, mezi z metra průduchy. Tepou rušné nádechy a výdechy. Mezi řečmi drží se. Život, jenž nezvoní na konec. Za prahem zapřažený, prochází se prachem. Godardovský člověk. ()
Film o předsudcích vyvolaných výchovou. Do určité míry je to film proticírkevní, neboť její výchova je plná tabu, pokrytectví a falešné morálky. A pohled do života mladíků v italské čtvrti New Yorku, jejich bezstarostná zábava je střídána s milostnou zápletkou a láskou, která končí nepochopením, když se J. R. nedokáže smířit s tím, že jeho vyvolená (Zita Bethume) nedokáže smířit s tím, že byla v minulosti znásilněna a proto už není panna. Nikdy nebudeme vidět svět jako ten druhý, a porozumět mu je tak obtížné, když vidíme v první řadě sami sebe. ()
Na debut je film nezvykle dobre natoceny, uzasna kamera a hudba. Atmosfera filmu take velmi dobra. Nejlepsi je ovsem sledovat vztah mlade dvojice a omezenost DzejAra. Skoro za plny pocet, za me jeden z nejlepsich Scorseseho filmu vubec. ()
Na môj vkus máloobsažný film, ktorý sleduje iba pokrytectvo hlavného antihrdinu ohľadne svojej zdeformovanej morálky. Väčšinu času totiž sledujeme iba ponevieranie sa partičky mladých flákačov, ktorí sa buďto hádajú, ale vedú nezaujímavé drísty. Z čoho vlastne žijú, nevedno. Je to viacmenej nuda. Až záver prináša niečo naviac, ale to je na celý film veľmi málo. Navyše z filmu srší nízkorozpočtovosť a jednoduchosť; postavy a dej nie príliš zaujímavé. Nie je preto dôvod hodnotiť film vyššie len preto, že ho natočil "značkový" režisér. ()
Slovní a myšlenkový průjem, tak typický pro taliány... ()
Ty scény často nemaj pointu a ten film skoro taky ne. Ale musím uznat, že mě dost zaujaly scény, kde se nekecá, jen hraje hudba (vesměs dobrá) a lidi tam něco dělaj. Ono totiž když se tam kecá, tak to je dost nuda. Taky se tam našlo několik zdařilejch záběrů. Harvey Keitel jako mlady ucho byl zajímavej, ale i ostatní italové byli někdy vtipní. Jinak je to ale film, kterej jsem snad ani nemusel vidět... ()
Už Scorseseho celovečerní debut je výborný. Dobrý scénář i nadprůměrné herecké výkony (Keitel skvělý) a už tehdy perfektní Scorseseho režie. ()
Slibný debut. Scorsese si hodně bere z francouzské nové vlny, natáčí běžné životní situace, v podstatě to nemá žádný velký spád. Oběvují se však i náznaky jeho pozdějšího drsného stylu a typicky vystavěných dialogů rázovitých postaviček. Kritika církve a vlastně i celý příběh je pravděpodobně z velké části autobiografickou záležitostí. ()
Komorní nezávislá amatérština proti které i Ecce Homo Homolka působí jako vysokorozpočtovej velkofilm. Chlápek má problémy s holkou a hlavně sám se sebou. Jako Scorseseho debut zajímavý tak na jedno kouknutí, ale jinak se raději podívám na Taxikáře nebo Zuřícího býka, ty mají alespoň hlavu a patu. ()
Reklama