Krvavá neděle

Velmi dokumentární a realistický pohled na události, které zapříčinili Krvavou neděli 30.1.1972; událost, která dodala IRA sílu... Film sleduje (nehodnotí, opravdu jen sleduje) pohled všech zainteresovaných stran. Greengrass zde poprvé ukázal, že je velmi schopný scenárista, ale hlavně velice nadaný režisér, jehož styl roztěkané režie a kamery vás vtáhne přímo na místo. Přestože filmu nechybí síla i působivé momenty, tak by mu prospělo prodloužit závěr či ho alespoň nechat lépe doznít; jako u United 93. (26.03.2005)

Léčba šokem. Ten film mě rozložil na drobné částečky a ty následně rozptýlil do širokého okolí. Stále nedokážu věřit. Ještě žádný film se mnou nezacloumal jako Krvavá neděle. Její maximální autenticita maže veškeré rozdíly mezi filmovou realitou a realitou jako takovou. Ani živé televizní přenosy nepůsobí tak drasticky. Až se stydím film o něčem tak nechutném ohodnotit pěti hvězdičkami, ale stále je to jenom film. Film, který by měli v rámci kulturní i dějepisné osvěty absolvovat všichni. 95% Zajímavé komentáře: hirnlego, novoten, honelnik, Martyr, pepino (12.04.2006)

Paul Greengrass je bezesporu jedním z nejtalentovanějších režisérů součastnosti. Poprvé na sebe a svůj talent upozornil svým prvním velkým filmem - dokumentární rekonstrukcí "Krvavé neděle". O čistokrevné dokudrama přesto nejde, snímek se drží roviny filmového vyprávění, odehrávající se během 24 hodin. Zobrazuje bez příkras a bez jakýchkoli soudů (kde je dobrý a kdo zlý) onen osudný den, po kterém násilnosti v Severním Irsku začaly rapidně vzrůstat. Scény jsou tak autentické, že máte pocit přítomnosti v ději, přičemž roztřesená kamera chvílemi připomíná domácí video a za podpory neznámých herců je zážitek velice intenzivní. Paul Greengrass je po nějaké době opět tvůrce, který dokáže rozčeřit stojaté monotónní vody současné kinematografie. 85%. (19.09.2008)

Velitelia akcie boli vyznamenaní anglickou kráľovnou... žiaden zo strelcov nebol nikdy potrestaný... až po tomto filme pochopíte, prečo U2 musí hrať túto pieseň na každom koncerte, bez výnimky. A pekne aj v Londýne. Greengras vás tak pohltí, že zabudnete, že sledujete inscenované zábery. A to nielen pri akcii, ale podľa mňa predovšetkým pri reakciách ľudí na to, čo sa deje a plači pozostalých obetí. Lepšie to nakrútiť zrejme nešlo a je ku cti Greengrassa, že podáva udalosť z oboch strán, pričom vidíme, že určite nie každý člen britskej armády mal v úmysle dohnať vec až do krajnosti. Skôr išlo o zlyhanie jednotlivcov, potom ale nasledovalo klasické krytie si zadkov. (05.03.2021)

Greengrassův počin o památné "krvavé neděli" z 30.ledna 1972 není pozoruhodný ve faktech, která divákovi předkládá (přeci jenom, tento bolestivý šrám britské politiky je v západní Evropě všeobecně známý a dokumentů o něm vznikla celá řada), ale ve formě jakou nám je předkládán. Greengrassova sugestivní režie, podpořena nervní roztěkanou kamerou, navozuje s úspěchem v divákovi dojem, jakoby se nedíval na filmovou rekonstrukci, ale přímo na dokumentární záznam jednoho z účastníků demonstrace. Hlavní myšlenku filmu bych pak spatřoval ve slovech hlavního organizátora demonstrace na tiskovce v ten samý den, kdy 27 lidí svojí krví zkrápělo irskou půdu - "Chtěl bych říci britské vládě: Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci, budou mladí muži, kluci, vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři."..... 4 a půl *. (01.11.2005)