Krvavá neděle

Greengrassův počin o památné "krvavé neděli" z 30.ledna 1972 není pozoruhodný ve faktech, která divákovi předkládá (přeci jenom, tento bolestivý šrám britské politiky je v západní Evropě všeobecně známý a dokumentů o něm vznikla celá řada), ale ve formě jakou nám je předkládán. Greengrassova sugestivní režie, podpořena nervní roztěkanou kamerou, navozuje s úspěchem v divákovi dojem, jakoby se nedíval na filmovou rekonstrukci, ale přímo na dokumentární záznam jednoho z účastníků demonstrace. Hlavní myšlenku filmu bych pak spatřoval ve slovech hlavního organizátora demonstrace na tiskovce v ten samý den, kdy 27 lidí svojí krví zkrápělo irskou půdu - "Chtěl bych říci britské vládě: Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci, budou mladí muži, kluci, vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři."..... 4 a půl *. (01.11.2005)

Podle mě je to silný film. Jak duševním obsahem, tak i jen čistě materiálním dějem. Edgar Alan Poe kdysi řekl, že jedno dodá i jinak odpudivé a odporné věci přitažlivost pro obyčejného člověka. A to je skutečnost. A i zde toto vědomí dodalo hodně. Bez toho, že by se to stalo, by tento film byl jen další masakr, možná dobře natočený a zahraný, s výborně gradovanou přeměnou přístupu lidí, ale nic víc. Ale protože je to skutečné, takže těch třináct lidí opravdu někdy umřelo, tak je to každému mnohem zajímavější a plné všemožných vnitřních dějových pnutí k naší realitě. Vemte si například takové Skleněné peklo. Kdyby ten film byl podle skutečné události, a ne jen z pera Thomase Scortii a Franka Robinsona, byla by to ještě kromě skvělého filmu úžasná výpověď o existujících lidech a jejich skutečných charakterech. Ale vraťme se ke Krvavé neděli. Neschvaluji sice, že vojáci stříleli do davu, ale když se nad tím zamyslím, ani jim to nemůžu vytýkat. Stejně jako se davu zmocnila davová nenávist a následně hysterie a panika, tak se těch vojáků zmocnila sugesce války, všemi projevované nenávisti a strachu, aby se jim nic nestalo. A přiznejme si, že jenom cvok by sebe nechal zranit nebo zabít, místo aby zabil on sám a dřív, než by mohl být vůbec zraněn (pokud má prostředky, což oni měli). Myslím, že skutečná situace mohla být ještě mnohem horší a dusnější, než jak to ukazuje scénárista. Ale naopak si myslím, že spousta věcí je tam přibarvených, jako vychloubání vojáků, kdo kolik vystřelil. Nikdo není od přírody vrah, tím míň masový. A co se týká toho nastrčení bomb, i o tom si myslím své. Klidně je ten kluk totiž mohl mít opravdu při sobě, nebo mu je mohli dát jeho kumpáni, když chtěli zachránit svůj zadek, aby je nezatkli za terorismus. Ale taky mu to klidně mohli vážně strčit ti vojáci. To už se dneska patrně nikdy nedozvíme a ani nezjistíme, kdo za to ve skutečnosti mohl. I kdyby někdo z nich promluvil, je to jen tvrzení proti tvrzení a bez důkazu. Co se týká osudu vojáků, kteří stříleli, nemám strach, že by nebyli potrestáni. IRA si je určitě postupně našla a vypořádala se s nima. Ještě bych chtěl zdůraznit výkon Jima Nesbitta. Kdyby jeho postava nebyla tak přesvědčivá, film by byl hodnocen stejně jenom kvůli tématu, protože přestože je to pro někoho známá věc, pro spoustu lidí to bylo poprvé, kdy se o Krvavé neděli dozvěděli (včetně mě, i když nejsem zrovna neználek). (03.03.2006)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)

Velitelia akcie boli vyznamenaní anglickou kráľovnou... žiaden zo strelcov nebol nikdy potrestaný... až po tomto filme pochopíte, prečo U2 musí hrať túto pieseň na každom koncerte, bez výnimky. A pekne aj v Londýne. Greengras vás tak pohltí, že zabudnete, že sledujete inscenované zábery. A to nielen pri akcii, ale podľa mňa predovšetkým pri reakciách ľudí na to, čo sa deje a plači pozostalých obetí. Lepšie to nakrútiť zrejme nešlo a je ku cti Greengrassa, že podáva udalosť z oboch strán, pričom vidíme, že určite nie každý člen britskej armády mal v úmysle dohnať vec až do krajnosti. Skôr išlo o zlyhanie jednotlivcov, potom ale nasledovalo klasické krytie si zadkov. (05.03.2021)

Uffffff - tak to byla síla. Nájezd to mělo sice pomalý, ale to, co se začalo dít ve chvíli, kdy průvod vyrazil bylo něco otřesného a z hlediska filmařského úchvatného. Bylo to tak reálné, že mi běhal mráz po zádech a několikrát jsem se přistihl s hlavou v dlaních. Tenhle film dokáže člověka vtáhnout do děje a i když chcete pryč, tak prostě nemůžete a musíte dojít až na konec, kde na vás čeká přihláška do IRA, kterou bych nejspíš po zhlédnutí filmu bez mrknutí oka podepsal. (09.02.2009)