Hannibal

Jodie, veřejně tě chválím za projev zdravého rozumu, díky kterému ses odmítla tohohle zúčastnit. Tam, kde byla Jehňátka mrazivá, tísnivá a k nesnesení napínavá, tam je Hannibal už jen samoúčelně nechutný a i když se mi některé Scottovy filmy docela líbí, tady mám pocit, že měl při režírování asi tolik mozku, kolik ho zbylo Claricinu šéfovi poté, co u něj Clarice a Hannibal povečeřeli. A to ještě film vynechává to, co nám v plné kráse předkládá kniha, po jejímž přečtení se už nikdy nezbavíte pocitu, že Harris zešílel a vy s ním. Herci povětšinou odvádějí dobrý výkon, i když člověk tluče hlavou do sedačky a ptá se, proč se do tohohle nechali lidé jménem Hopkins, Moore, Oldman a Giannini uvrtat (a odpoví si s neslušnou stručností "prachy"), italskou renesanci můžu a asociace se jménem Pazzi je zajímavá, takže jsem si v prvních chvílích i docela medila. Tím horší byl zbytek. Ne, zdaleka to nebyl nejhorší film, co jsem měla tu smůlu vidět, ale zklamání to bylo velké. A v případě Anthonyho zklamání bolí. (06.07.2007)

Ako film to funguje, najmä vďaka výbornému hereckému obsadeniu. Ale nemôžem sa ubrániť dojmu, že celý tento "hold" doktorovi Lecterovi, od predlohy po film, vznikol za jediným účelom - ukojiť krvilačné chúťky divákov (a samozrejme zarobiť kvantum prachov). Že obľubujem vymyslených antihrdinov je jedna vec, ale aby bol celý film poklonou masovému vrahovi a tyranovi, to akosi nedokážem prežuť. Ostatné dve časti sa mi pozdávali viac, pretože boli predsa len trochu aj o niečom inom... (23.01.2006)

Takže místo Jodie Fosterové Julianne Mooreová? Nemám nic proti druhé jmenované, ale bez Jodie to už není ono. Jinak to mělo docela náboj, ikdyž už tu nebylo to kouzlo z prvního dílu. Trochu spíšené pocity ve mně vyvolala scéna s večeří (je vůbec možné, ikdyž je člověk hodně, hodně nadrogovaný, stále jednat a být vzhůru, když mu někdo druhý právě krájí kousek mozku?). No, ale díky znovu excelentnímu Hopkinsovi hodnotím 4*. (17.12.2007)

Dokonale ovládaný hlas, pozorný pohled bez mrknutí i kultivovaný projev zůstaly. Zrovna jako děsivě temné choutky. Jenže vyjma solidního Anthony Hopkinse už toho příliš nezbývá. Na Clarice Starling nemá potřebu uplatnit své stravovací návyky, protože „svět je daleko zajímavější, když je v něm ona.“ S ostatními už apetit klepe na vrata. Všichni odmítali, že by se mohli vrátit. Nakonec někteří neodolali. Thomas Harris napsal pět stovek stran románu, scénáře se ujalo duo uznávaných chlapíků Zaillian-Mamet, ale rafinovanost jedničky, která nechávala vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery, je tatam. V tomhle kusu máme nejprve hrozbu v podobě suspendování (ostřílená agentka střílela a zřejmě bude muset být za obětního beránka), pak jistého milionáře, který právě se Starlingovou počítá v rámci své pomsty. A řadu dalších postav, které nikterak nezaujmou. Mnohé jsou hodně jednorozměrné, jiné mají alespoň nějaký záblesk divákova zájmu. Výsledek, nemít v čele nelidsky chladnokrevnou postavu, připomíná řadovou žánrovou detektivku, za kterou naštěstí stojí režisér s vytříbeným citem pro krásu obrazu. Ale jinak toho moc nabídnout nedokáže. Není to nějak o zklamání, je to prostě o jiném příběhu. (02.06.2016)

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)