Hannibal

Pokud bych měla Hannibala ohodnotit jediným slovem, tak by to bylo: důstojné. Hannibal určitě je důstojným pokračováním legendármího filmu. Dává velké množství příležitosti Hopkinsovi neslézt z plátna a velmi příjemně rozvinout vztah s jeho oblíbenou agentkou. Ano, Julianne Moore je jiná, nežli Jodie Foster, ale ono je to vlastně dobře. Clarice hodně vyzrála za tu dobu a jako kolemjdoucí divák nevyžaduju, aby měla stejnou tvář, jako během svých studií. Prostředí intelektuálně snobské Itálie pro mě také funguje jako příjemné ozvláštnění. Takže vzhůru za Červeným drakem. (20.09.2012)

Hannibala nehodnotím jako pokračování skvělého Mlčení jehňátek a (téměř) neviním režiséra za to, že se mi film příliš nezamlouvá. Jako převedení knihy je totiž velice dobrý, ovšem mě literární předloha za srdce nevzala. Film se navíc liší v jedné pro mě podstatné části, kterou je závěr, za což strhávám hvězdu. Najdou se však i pozitiva - předně je tu Hannibal Lecter, který opět hraje Anthonyho Hopkinse skvěle, a pak docela roztomilá prasátka. (19.08.2006)

Scott ať dělal, co dělal, z tak špatnýho scenáře nemohl prostě vytlouct více. Jodie Foster asi věděla moc dobře, proč do toho znova nejde. Jediné, co stojí za zmínku je, že v roli znetvořeného Masona Vergera spolehlivě NE-poznáte Garyho Oldmana. Jeho manželka, když to viděla, tak se s ním chtěla rozvést :o)) (19.06.2002)

První polovina s italským vyvrcholením má po počáteční nudě skvělé vyvrcholení. Škoda že pojítko mezi vyvrhovací a prasečí scénou je hodně slaboučké a vycucané z prstu. Jakmile se příběh zaměřuje na Lectera film funguje spolehlivě. Nejméně rozpoznatelný Ridley Scott. Mlčení jehňátek samozřejmě stále neohroženě vede. Tohle je pouze takový, ne úplně povedený, dovětek. 60% (27.05.2016)

Dokonale ovládaný hlas, pozorný pohled bez mrknutí i kultivovaný projev zůstaly. Zrovna jako děsivě temné choutky. Jenže vyjma solidního Anthony Hopkinse už toho příliš nezbývá. Na Clarice Starling nemá potřebu uplatnit své stravovací návyky, protože „svět je daleko zajímavější, když je v něm ona.“ S ostatními už apetit klepe na vrata. Všichni odmítali, že by se mohli vrátit. Nakonec někteří neodolali. Thomas Harris napsal pět stovek stran románu, scénáře se ujalo duo uznávaných chlapíků Zaillian-Mamet, ale rafinovanost jedničky, která nechávala vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery, je tatam. V tomhle kusu máme nejprve hrozbu v podobě suspendování (ostřílená agentka střílela a zřejmě bude muset být za obětního beránka), pak jistého milionáře, který právě se Starlingovou počítá v rámci své pomsty. A řadu dalších postav, které nikterak nezaujmou. Mnohé jsou hodně jednorozměrné, jiné mají alespoň nějaký záblesk divákova zájmu. Výsledek, nemít v čele nelidsky chladnokrevnou postavu, připomíná řadovou žánrovou detektivku, za kterou naštěstí stojí režisér s vytříbeným citem pro krásu obrazu. Ale jinak toho moc nabídnout nedokáže. Není to nějak o zklamání, je to prostě o jiném příběhu. (02.06.2016)