Thelma a Louise

Butch Cassidy a Sundance Kid nakombinovaný v ideálním poměru s tím nejlepším z U-Turn - a to celé po žensku, ve vlastní šťávě a sarkastickém příběhu. Čili zásadní a dokonalý skvost, pilíř, který mi - jak zpětně vidím - chyběl do pochopení pyramidy dalších snímků, které se od těchhle odvozovaly, rozvíjely je, extrapolovaly nebo k nim vtipně odkazovaly (právě Tarantino a Stone). Půl filmu jsem vzdychala blahem a rozjařením, zbytek času tajila či popadala dech a mezitím dělala dlouhá aháááá. Brad Pitt a Hans Zimmer - vůbec jsem netušila, že se na tomhle filmu tak zásadně podepsali. Nebo že už tady se objevil Michael Madsen. Zkrátka těch aháááá bylo fakticky dost. Díky za letní kino v Nákladovém nádraží Žižkov. *~~ (23.07.2016)

Filmová klasika, kterou jsem zhlédl až s obrovským odstupem. Několikrát mě minula v televizi. Holt musím ovšem uznat že záběr Ridleyho je širší než by se mohlo zdát. Mám jej rád jako mistra napětí, vizionáře anebo historika, ale tato feministická záležitost je pro mě překvapení. Ridley nahlédl pod slupku dvou životem zklamaných žen, které se postaví na odpor. Trošku mě zarazila poslední půlhodinka, kdy Thelma s Louisou úplně ztratí věškeré zábrany a dokonce vyhodí do vzduchu i náklaďák. Úplný závěr nečekaný. PS: S každou další reprízou ve mě snímek rezonuje stále silněji. 80% (04.01.2011)

Jedna z nejhezčích roadmovie a jeden z nejhezčích filmových závěrů. Před projekcí jsem nečekal, že mě dvouhodinová "feministická" jízda Susan Sarandon a Geeny Davis nějak nadchne - ale opak se stal pravdou. Krása, krása, krása, od prvních scén mi pak bylo jasné, že tohle mi překvapivě sedne. Díky, fixo, za upozornění na tenhle film :-) (29.12.2011)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

„Volná silnice může být stejně opravdový zážitek jako cokoli jiného. Víš vše a vše je navždy rozhodnuto.“ (Jack Kerouac). Říká se, že v Americe je cesta stejně mocným symbolem jako Empire State Building. Znázorňuje nesvázanost země, její svobodu, prosperitu a neklid, který žene další a další generace snílků a desperátů přes kopce a řeky. Tenhle obraz lákavé cesty se vine americkou popkulturou od Hucka Finna, přes Steinbecka až po Scottovo netradiční road movie s neférovou nálepkou feministického manifestu. Úchvatné Biddleho obrazové kompozice, cit pro zlehčení situace, empatický Harvey Keitel, fešáček Brad, co by se třikrát vlezl do těla Achilla z Tróje a především dvě okolnostmi semleté dámy, co sporáky vyměnily za móresy Šíleného Maxe, cíl za cestu a život za svobodu.. P.S.: Alternativní konec by neprošel ani v Kurýrovi s Jasonem Stathamem.. (03.11.2016)