Krvavý příliv

Někdo chtěl napsat příběh "jako od Toma Clancyho", ale nepovedlo se mu to. Krvavý příliv má jalový nepřekvapivý scénář, nicméně je dobře natočený a hraje v něm jako vždy perfektní Gene Hackman, kvůli kterému to celé stojí za vidění. Dušínovská postava Denzela Washingtona mě totiž nijak neohromila a o hudbě Hanse Zimmera bych mohl napsat totéž, protože (tentokrát) není ničím výjimečná. Lehký ponorkový nadprůměr - asi jako U-571. (20.01.2019)

Ta nejlepší věc v souvislosti s tímhle filmem byla moje konverzace po ICQ se známou z Ameriky těsně poté, když jsem na dotaz, co dělám, odpověděla: "Just after Crimson Tide. Dreadful!" Jaksi jsem pozapomněla, pro jaké příjemné životní období je crimson tide a další zajímavé výrazy básnickým opisem a byla jsem proto poněkud zmatená, když Alyssa reagovala: "So sorry for you, sweetie. But always look on the bright side. At least you're not knocked up." Uvažovala jsem, zda chlapské renomé bří Scottů je natolik opodstatněné, že vám i ve svém věku dokážou naštěkat do boudy i přes obrazovku, a pravý stav věci mi docvakl až ve chvíli, kdy se Alyssa ptala, zda mám taky vždycky v "tomhle čase měsíce" chuť napřed se rozbrečet a pak vyvraždit všechny lidi v okolí. No, brečet a vraždit se mi dík kvalitě filmu chtělo též. Ale Vigga bych nechala žít i pod hodně prudkým atakem crimson tide. Pokud by mi nosil bylinkové čaje a plakal se mnou u reklam na kočičí konzervy. (19.08.2010)

Skvěle zahraná ponorková partie pod taktovkou Tonyho Scotta s dnes již legendárním Zimmerovým soundtrackem. Mlaďas Washington jako morální kormidlo se pere o velení s Hackmanovým starým psem. Motivy spravedlnosti a argumentace proti bezmyšlenkovitému plnění rozkazů a násilí jsou jednoduché, ale funkční. Atmosféra blížícího se nukleárního holocaustu téměř hmatatelná. Přesto jsou tu i lepší ponorkové thrillery. P.S: Vsadil bych že Tarantinova úlitba scénáři je jistě v konverzaci o Silver Surferovi. (20.05.2022)

Crimson Tide je rozhodně podceněným filmem. Jednoduchý příběh odehrávající se na klaustrofobické palubě jaderné ponorky je působivý nejen díky hvězdné herecké sestavě, ale též díky hudbě Hanse Zimmera, která mi trochu připomněla tóny Trevora Rabina. Navzdory všem těmto plusům se jedná hlavně o další Bruckheimerovku, která se stylem snímání blíží trochu České spojce, a kdo čeká více, bude jistě zklamán. (08.04.2006)

"JSME TU, ABYCHOM DEMOKRACII CHRÁNILI, NE JI PRAKTIKOVALI." Neuchvátil mě ani HON NA PONORKU, ani KRVAVÝ PŘÍLIV, ale upřednostnil bych z nich ten druhý, protože kromě svižnějšího tempa (které ale v prostředku zakolísá) stojí na ukázkově čistém a sakra dramatickém a napínavém střetu dvou kvalitně napsaných, kvalitně obsazených a kvalitně zahraných postav. (12.02.2014)