Krvavý příliv

Dost jsem se u toho nasmál. Nejlepší bylo, jak se Washigton s Hackmanem pořád v ponorce přetahovali o kormidlo. A to vše nebyla parodie, ale vážně míněné drama. Režisére Tony Scotte, zkuste někdy natočit parodii. Třeba Disaster Movie XY, protože cítím, že jsi kluk, co by parodie zvládal na jedničku. 20% (22.02.2009)

"JSME TU, ABYCHOM DEMOKRACII CHRÁNILI, NE JI PRAKTIKOVALI." Neuchvátil mě ani HON NA PONORKU, ani KRVAVÝ PŘÍLIV, ale upřednostnil bych z nich ten druhý, protože kromě svižnějšího tempa (které ale v prostředku zakolísá) stojí na ukázkově čistém a sakra dramatickém a napínavém střetu dvou kvalitně napsaných, kvalitně obsazených a kvalitně zahraných postav. (12.02.2014)

Dobrý film, ale pro mě o hodně slabší než je Hon na ponorku. Výborní herci, ale nedostatek možností dokázat kvalitu jejich i scénáře. Tony Scott před svým začátkem svého vizuálního šílenství točil vcelku obyčejné snímky, ale měl štěstí na vojenská tématiku, která mu nejen sedla, ale dokázal do ní sehnat i adekvátní herecké osobnosti. (25.06.2004)

V ranku ponorkových filmů se pravda nejedná o nic výjimečného, ale takový to spotřební řemeslo pro široký publikum Tony Scott uměl. Tady mohl profitovat z potencionálního střetu dvou silných charakterů, ale myslím si, že to napětí mezi Hackmanem a Washingtonem se dalo ještě víc vygradovat. Jeden je moc akční druhej zase moc opatrnej a zmatená posádka asi sama neví co si má myslet a tak vzpoura střídá vzpouru a do toho si budou muset dát ještě na férovku souboj s nepřátelskou ponorku. Jak říkám dalo se z toho vytěžit i víc, ale při příležitosti 94 narozenin Hackmana jsem si tenhle spektákl zopáknul a to původní přeci jenom asi trochu přísný hodnocení zaokrouhlím do toho pohodovýho nadprůměru. Takže tak časy se mění a i tenhle typ filmu si užiju víc než ty dnešní rádoby super blockbustery který celej svět oslavuje jenom já nechápu proč. Tohle je aspoň srozumitelná a neurážející typicky devadesátková záležitost.60% (24.02.2024)

Ponorkové filmy sú pre mňa samostatná kategória, ktorej tento snímok zaberá vrchné priečky. Na malom priestore sa o zábavu postaralo najmä herecké koncertujúce duo Washington-Hackman a takisto silné kombo v pozadí filmu Scott-Bruckheimer. Takú stiesnenú ponorkovú atmosféru som ešte necítil, dej je našľahaný napätím od začiatku do konca, mrazivosť z možnosti vypuknutia jadrovej vojny bola absolútne reálna a riť mi stískalo viac ako pri filmoch o skutočných udalostiach z obdobia Kubánskej krízy. A i keď bolo od začiatku jasné, že záver nemôže skončiť nukleárne, behom sekundy som na to vďaka hercom a prebiehajúcim kritickým scénam zabudol a vžil som sa do danej situácie. 90%. (11.05.2006)