Nepřítel státu

Když jsem to viděl s kámošem tehdy v devadesátým osmým, tak jsme se tomu smáli, jak nám chtěji nakukat, že se dá takhle monitorovat pohyb pachatele, či jak snadno lze protlačit zákon o sledování ve stínu hrozby teroristického útoku. Opak se stal pravdou. Usama popelnice obtěžkaná (Bin Ladin) spustil vlnu protiteroristického odporu a zcela snadné zlegalizování veškerého monitoringu, na který nás už připravovali v tomto propagačním filmu. Když jsem to viděl nedávno, bavil jsem se dál, protože i s odstupem let pořád nemáme takové možnosti, jako ukazuje tento třináct let starý film. Pořád nedokážeme z fleku nahlížet na záběr z průmyslové kamery z několika stran (jeden z nejvtipnějších momentů filmu) a ani rozhodně satelitem sledovat tak dokonale pohyb člověka městem, i když se to jeví jako reálné. Ne, opravdu to nejde. Nakonec, kdyby to tak bylo, popelnici obtěžkanou by už dávno našli. Ale to nechci použít jako protiargument, to ne. Z dnešního hlediska je velkým pozitivem filmu, že je dost progresivně natočený, ale to už je halt Scotův styl. Styl, jenž se nikdy neochodí, a proto jeho filmy dokážou bavit i po mnoha letech. Dále se zde objeví hrstka herců, kteří na své popularitě teprve zapracují v pozdějších letech (Jack Black, Barry Pepper a Jason Lee, jehož butchering fate patří též k vtipným kontextovým momentům). Nakonec se dá film i s odstupem let hodnotit relativně pozitivně, ale je třeba to brát spíš trochu jako sci-fi thriller komedie. (20.11.2011)

Nevím, co jsem taky měl čekat jiného. Filmy Tonyho Scotta mi nikdy neseděly a nevyjímá se to ani Nepříteli státu. Přiznávám, že příběhově je vysoce na úrovni, což o to, ale fakt je, že filmy s politikou jsou myšlenkově hodně vysoko a pokud člověk nad takovýmto filmem nepřemýšlí, tak z toho většinou ani nic nemá. Vydržel jsem až do konce a většinou jsem měl co dělat. U filmu jsem se totiž nudil, akční scény mi nepřišly dost akční a jediné, co stálo za pozornost byly herecké výkony. Tak nějak bych to nejspíš zhodnotil hned po shlédnutí. Tony Scott má to štěstí, že jeho filmy mají jisté kouzlo, které hned po shlédnutí zhodnotit nejdou. Sice jsou si všechny dosti podobné, ale i tak mají co nabídnou a to hlavně v dnešní době. --- Jak ti chutná pstruh? - Jako ryba. - To je ryba! (03.10.2007)

Nepřítel státu si bere to nejlepší z atmosféry akčních filmů raných 90. let (Smrtonosná -doplňte-, Uprchlík) a dodává k ní hi tech elementy v podobě všudypřítomných, sledovacích/sledujících kamer a satelitů. Film perfektně startuje z chytlavého a "klidnějšího" úvodu až po akční film pohybu, kdy postavy doslova utíkají před očima velkého vládního bratra s nemožností se pořádně vydýchat. Gradace je výborná, film je perfektně napínavý a zábavný po celých 130 minut, hlavním postavám nechybí charisma a závěr je také překvapivě promyšlený, nebo chcete-li cool... Nejlepší Tony Scott. 9/10 (08.09.2012)

Zrovna včera jsem na to koukal, a musím říct, že i když to bude za chvilku 15 let starý film. Atmosféru, napětí a akci má lepší než většina dnešních akčňáků. Kombinace Smith, Hackman a Voight je v podstatě bezchybná. A hlášky z filmu se mi z hlavy jen tak nevypaří. Kdo tuhle věcičku ještě neviděl, mohu rozhodně doporučit. Za mě 90% (15.10.2012)

Napínavé od začiatku až po výborné finále. Miestami však boli zloduchovia príliš OP. Scenáristi im dávali do rúk všetky tromfy, len aby cielene vytvorili pocit, že z tohto sa už hrdinovia nemajú šancu dostať. A keď sa naopak potrebovali hrdinovia pochlapiť, zrazu aj obyčajný právnik dokázal prekabátit profesionálnych agentov. (25.10.2023)