Sputnik

Je mi fakt jedno, že se tohle scífko inspirovalo jinde - protože cokoliv originálního už jsem pár let v tomhle žánru neviděl. Opět pojaté tak nějak po sovětsku (jinak, než jsme zvyklí) a opět dost dobře. Potvůrka je cajk, námět rozhodně zajímavej, jen škoda, že navzdory hodně solidnímu začátku už je druhá polovina tak nějak... klasická. To neznamená špatná, ale tam už nic nepřekvapí (a tu romantiku si mohli odpustit, ten kamennej xicht Oksaně slušel). Zasazení do 80. let byl dobrej nápad, aspoň nebyl prostor na CGI bordel. (22.08.2020)

Vizuálně podmanivé dílo, se s píše minimalistickými prvky, dokáže zejména na začátku napnout a překvapit. S postupem času to ale ztrácí rytmus a integritu. Ani ne tím, jak se odhaluje pozadí tvora, ale tím, jak se hlavní ženská postava začne vymykat mantinelům zobrazených na začátku. Její chování na konci příliš nesedělo do zobrazení v první hodině filmu. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout a ke konci si uvědomili, že jim schází ryze kladná postava. Násilně pak namontovali naivitu tam, kam se naprosto nehodí a tím rozhodili správně směrování hlavní linky. Mám problém i úplným závěrem. Nehodí se k předchozím věcem. Celkově linka dítěte je zbytečná a s klidným srdcem se mohla vynechat. Výsledkem je pak vizuálně podmanivý film (místy mi to připomínalo herní Control), kterému trochu došla šťáva. Neměl by se však zatracovat, neboť působí rozhodně lépe než Prometheus a Alien: Covenant. (23.08.2020)

Cca první polovina je parádní.. Film umí prodat, že je jinej než holywůd.. Betonová základna kdesi v prdeli kazašských stepí má fajn atmošku.. Základní motivy filmu jsou relativně nápadité.. Herecky je to do pohody... Pak se tohle všechno začne v druhé polovině tak nějak drolit.. Scénárista, který jakoby nevěděl jak z toho všeho ven, nasazuje řetězec zkratkovitých, těžko uvěřitelných a naivních řešení situací, který ke konci zapadá až téměř do rozbředlého patosu... Úplně do průseru se to sice nakonec fakt nedostane, ale potenciál první poloviny je nevyužitý... (11.06.2020)

Rok 1983 v Sovětském svazu - L. I. Brežněv je už rok po smrti, u moci je J. V. Andropov, kterého o rok později vystřídal K. U Černěnko a jeho opět po roce M. Gorbačov. Joj, to byla doba rakví a černých praporů! Rusové se zasazením do 80. let vyhnuli futuristickým interiérům a supermoderní technice současnosti či budoucnosti, což je ale příjemným zpestřením. Po řemeslné stránce není vcelku co vytknout, z hlediska motivu nic nového. Dva kosmonauti přistanou nouzově na Zemi a s sebou přinesou mimozemskou formu života. Ta je jakýmsi symbiontem (něco jako třeba Venom), který se spojil s jedním z kosmonautů. Jejich symbióza je ovšem natolik propojená, že jeden bez druhého nemůže žít. Doktorka Taťána Jurievna je pozvána do vzdáleného výzkumného střediska, kde má pomoci s oddělením symbionta od hostitele. Čeká ji zde úkol v pravdě nadlidský. Škoda, že si film nedrží napětí. Příliš scén s mlčícími postavami připomene typické sovětské snímky, kde ani dumajut a dumajut. Když dojde na akci, podtrženou údernou hudbou, film se rozjede - ale jen na krátko. Přesto jsem se vyloženě nenudil, a tak dávám silné 3*. (06.06.2020)

Rusové mě tentokrát překvapili (mile). Ruský film o sovětském setkání s vesmírným parazitem (nebo symbiontem) mě hodně bavil, díry v logice jsem tentokrát dokázal okázale ignorovat, a tím pádem jsem si celou záležitost dokázal vcelku v pohodě užít, aniž bych utrpěl nějaký kulturní šok z toho, že neslyším jinak téměř všudypřítomnou angličtinu. Navíc jsem k mému překvapení zjistil, že jsem příliš nepotřeboval titulky, dokonce jsem si občas všiml, že nejsou příliš přesné. U mě tedy z různých důvodů za čtyři kousky. (12.08.2020)