Pravdivá romance

Jasně, výsledek možná mohl být ještě lepší (v Tarantina režii), ale už tak je sakra dobrý dost. Nejroztomilejší Patricia, nádherný “sicilský” dialog mezi Hopperem a Walkenem, sranda, krev, "a pulpy good time", velký srdce a perfektní casting. Po tuším jedenáctileté době od poslední projekce, při jen matné vzpomínce jsem moc užil a pálím to za pět. (03.03.2019)

Pecka, která má místy nakročeno k dokonalosti. Filmu sice občas krapet - jak se říká - dojde dech, respektive občas jsem se neubránil nudě z jisté těžkopádnosti, s níž je příběh vyprávěn. Velkolepý závěr mě však nenechal na pochybách, že tenhle film je můj cup of tea, a mohu se jen divit, že jsem ho objevil až teď, po 20 letech od jeho premiéry. (12.05.2013)

Scénář Quentina Tarantina je zkrátka ve filmu náležitě znát. Také se jedná o film z doby, kdy se ještě Tony Scott zajímal více o děj filmu a neexpetimentoval se střihem a kamerou. Obsazení rolí je více než slušné. Bohužel se spousta těchto hereckých es objeví v jedné nebo ve dvou scénách. Ty ale stojí určitě za to. No sami uznejte. Gary Oldman nosí na hlavě dredy, Christopher Walken je Sicilián, Brad Pitt vyhulenec, kterému je vše jedno... A tak by se dalo pokračovat prakticky donekonečna. Rozhodně velmi slušný nadprůměr. PS: Scénu při které si jde Slater vyrovnat účty s Oldmanem jsem si musel pustit ještě dvakrát. Je to velká paráda s natřískanou hudbou. 85% (24.08.2008)

Scénář: Quentin Tarantino .. Po vzrušeném přečtení úvodních titulků – scénář Quentin Tarantino, hudba Hans Zimmer, režie Tony Scott a výčtu mnoha hereckých es – jsem se těšil na speciální zážitek. Ten se dostavil, ale jen epizodně (nejlepší konfrontační scéna: Walken vs. Hopper), jako celek však film působí dosti nevyváženě. Co víc dodat .. na jedno zhlédnutí určitě doporučuji, třeba míjíte Váš kultovní film .. ale pozor na případné zklamání! (30.01.2006)

Naprosto skvělá, pekelně černá komedie se dvěma děsivými momenty, výbornými hereckými výkony a hlavně s šíleným "kouzlem osobnosti". Jako už bývá u Tarantina zvykem, podivný mix dryjáku zvaného "kult Elvise Presleyho" s koktejlem postaviček ze kterých máte pocit, že vypadly z Lynchova filmu a prodělaly intenzivní marihuanovou terapii, takže působí nehorázně šťastným dojmem, doprovází výborné optimistické téma od Hanse Zimmera, a všechno to dohromady funguje tak, že si to chcete dát zas a znova. I když vám řeknu, že je to film jehož hlavní hrdinka se jmenuje Alabama, hlavní hrdina prodává comicsy a jeho mentorem (mimo jiné nabádajícím ho k vraždě, což je fakt cool;)) je Elvis Presley, Siciliáni jsou tu označeni za poloviční negry a závěr vám ze všeho nejvíc připomene Hooka, nedejte se odradit, opravdu to stojí za to. (02.02.2006)