Neporažení

Je fakt, že potupa, s jakou jsme museli zahodit veškerou přípravu a chuť se bránit proti šmejdu, se neblaze projevila v následujících desetiletích, a ztracená národní identita se jaksi už nenašla nikdy. Následkem a určitým završením bylo české eurohujerství plynule přechácející v eurovazalství, kterému se nikdo už nebrání. To, že si komunisti chtěli z této národní tragédie vydojit body pro sebe, se rozumí samosebou, ti měli žaludek na všechno. (10.01.2013)

Jiří Sequens, mistr atmosféry! Samozřejmě, ideologie v Neporažených je a já osobně se coby příznivce Edvarda Beneše nikdy neshodnu s tím, kdo ho šmahem označí za ustrašeného slabocha a dál nepřemýšlí. Jenže takových myšlenek a jiných momentů typu "dělný lid ovládne svět" či citování Klementa Gottwalda je v tomto filmu naštěstí minimum. Prim hraje, jak jsem naznačil úvodním výkřikem, atmosféra. A ta je vážně skvělá od úvodního záběru děl nad Prahou po úplný konec. Cítíte osamělost vojáků vydaných napospas nepříteli, cítíte jejich tíseň, strach i vztek, a je to zásluha režie, hudby a herců. Závěrečná půlhodina s Němci, kteří pomalu a v naprostém tichu postupují vpřed, vycházejí z dýmu a obkličují československou posádku čekající na nejvhodnější moment k prvnímu výstřelu, ta půlhodina rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co v našem válečném filmu vzniklo. Napětím jsem nedýchal, a teď ani trochu nepřeháním. (01.10.2015)

Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. (18.09.2007)

Válečné, heroické, patetické a komunistické jsou přívlastky, které určují ráz tohoto filmového díla. Ano, je zajisté pravdou, že se všichni nedokázali lehce srovnat se skutečnosti vystrašené kapitulace. A ne všechna předání vojenských objektů se uskutečnila mírumilovně. Ovšem je rouhačské, manipulativní a lživé tvrzení, že pouze a jen prostý a v komunistickém hnutí angažovaný člověk se dokázal postavit nebojácně a odhodlaně zvířecímu nebezpečí. Ostatní jsou slaboši, váhavci, zpátečníci a zrádci. Komunista znamená hrdina. Jeho hrdinství se zobrazuje ve velikášských gestech pózy. Nakonec, vyvstane otázka, jak se mnoho pozdějších komunistických funkcionářů mohlo aktivně zapojovat ve prospěch rozkvětu nacistické nadvlády? Pokud se dokážeme přenést přes manipulativní komunistickou propagandu a patetické komunistické hrdinství, zůstane nám vynikající kamera, podmanivá atmosféra i nesměle působivá psychologická hloubka. Hlavní postavou je nerozhodný štábní kapitán Richter (pozoruhodný Ladislav Chudík) se svou rozpolceností mezi vojenskou ctí a poslušností a odhodláním bránit svou rodnou zem. Tato rozpolcenost ho staví na vedlejší kolej všeho dění. A není cesty ven. Hrdinou příběhu je desátník Říha (zajímavý Gustav Heverle), komunista. A proto, pochopitelně, je on přirozený vůdce manifestace odporu, která musela mít velmi nepříznivý dopad na místní obyvatelstvo. Z dalších rolí: prostý vojín dělnického původu, odhodlaný a zamilovaný obránce Pepík (Jaroslav Mareš), další obyčejný člověk, zarputilý halasný obránce a vojín Jarda (Jiří Sovák), zoufalý pragmatik a obětní beránek s nálepkou zrady nadporučík Žáček (dobrý Martin Růžek), starostlivý hlídač vojenského skladu a otcovský rotmistr (sympatický František Vnouček), další prostý hrdinný obránce četař Hrabák (Jaromír Spal), slaboch, opilec a poručík Brandejs (Svatopluk Beneš), nešťastná místní obyvatelka Chválová (Jarmila Kurandová), do obrany aktivně zapojená Chválové dcera Lída (Jana Dítětová), její bezstarostnější sestra Anči (Naděžda Gajerová), místní komunista a hrdina Jura (Rudolf Deyl ml.), další prostí hrdinní obránci a vojíni Janko (Martin Ťapák) a Tonek (Vladimír Krška), či rozezlený německý major (Miloš Nedbal). Je to odporné filmové dílo, díky své nezakryté a pokrytecké komunistické propagandě. Naštěstí, technika filmařiny a některé herectví přináší alespoň malý dotyk uspokojení. (05.10.2016)

Úsměvná pohádka, která měla podpořit poválečný mýtus o komunistech, kteří jako jediní byli ochotni v letech 1938- 39 bránit republiku. Příznačné pro celý film je to, jakým způsobem se chovají (a jak skončí) všichni nekomunisté, představovaní Růžkem, Benešem a Chudíkem (pořadí bráno dle stupně vykreslené odpudivosti). Hvězdička navíc za dialog: "On se zbláznil?" "Zbolševizoval." (18.03.2021)