Pěnička a Paraplíčko

Tak jako jsem nikdy nepochopil oblibu Bohdalky u národa českého, tak jsem nepochopil Pěničkovu lásku k Ance Kulaté. A tak, i když je závěrečné střetnutí Vacátka a Pěničkou na půdě nezapomenutelnou a neskutečně silnou scénou, mě tahle balada o jedné nešťastné kasařské lásce zabalená do zdařilé exkurze mezi prvorepublikovou galérku, nikdy moc nebrala. (18.11.2011)

Tento film by se v klidu vlezl do klasické 50ti minutové stopáže. Jde tu o prostý příběh, kdy po 30ti minutách známe vraha, ale další hodinu trvá, než jej rada Vacátko přinutí vzdát se. Film se loudá, postavy nemají co hrát, přesto to má svou zvláštní atmosféru. Průměrných 50 %. Hudba: Zdeněk Liška. (11.08.2009)

Můj nejoblíbenější český seriál se dočkal i pokračování v podobě čtyř celovečerních filmů. Tím prvním z nich je Pěnička a Paraplíčko (i když se natáčel zároveň s Partií krásného dragouna). Tahle kasařská romance od pana Sequense je příběh, ve kterém skoro od začátku víte, kdo je vrah, příběh nešťastné lásky kasaře Pěničky k prostitutce Anče zvané Paraplíčko. Mordparta poprvé bez Mrázka je tentokrát tak trochu v pozadí celého příběhu, více prostoru dostali R.Brzobohatý a J.Bohdalová. To vše dokresluje skvělá hudba, hlavně song J.Zímy z Jedové chýše je perfecto. I když z těch čtyř celovečerních snímků řadím tento jako nejslabší a asi nejméně povedený, stejně dávám za pět, protože i tak je to velká paráda a protože Vacátko je prostě moje srdeční záležitost. (27.07.2015)

Pěkné, mimo jiné ty scény s nástupem policistů a hasičů, samozřejmě hudba, herecké výkony atd. Je to vlastně paradox, že v letech nastupující normalizace, kdy řada režisérů už nemohla točit, natočil komunista Sequens filmy o první republice, které se budou vysílat ještě po 40 letech v hlavním sobotním vysílacím čase. A také je třeba říci, že kdo v těchto filmech účinkoval, těžko pak mohl po této herecké zkušenosti odmítnout mu účinkování v 30.případech mjr.Zemana, všechno je to holt v životě složitější či pestřejší. (25.02.2019)

Slabé tři hvězdy. Nikdy jsem nepochopil, proč by Brzobohatý měl mít oči zrovna pro takovou nánu, jakou je zde Bohdalová, a proč by kvůli ní riskoval. Film se však aspoň nesnaží jako u Partie krásného dragouna o bžunda styl, naopak je zamyšlenější, s velmi zajímavou a dobře vykreslenou dobovou atmosférou, a Sequens využil všech možných zákoutí Prahy, která tu dobu připomínala, ale dnes již povětšinou neexistují. (04.04.2019)