Ta chvíle, ten okamžik

Erbarmungslos. Nemilosrdně. Vynikající film o svědomí a morálních principech. Promyšlený výběr exteriérů i hereckých představitelů, z nichž nelze nejmenovat Františka Němce, Danielu Kolářovou, Luďka Munzara, Rudolfa Jelínka a Viléma Bessera v roli "typického" Čecha. Jeden z mnoha filmů, které jsou dnes z nepochopitelných důvodů opomíjené. A je to škoda, protože Jiří Sequens uměl, když chtěl. (19.02.2017)

FIlmy Jiřího Sequense mají společné především to, že dokáží diváka během pár minut bez obtíží přenést do doby, ve které se odehrávají. Nevím, jak to dělal, ale na atmosféru byl tento režisér skutečný machr. A když navíc dostal do rukou sice jednoduchý, ale dobře napsaných postav plný scénář, a když měl štěstí na herce, vznikalo leccos dobrého. Stejně tak tomu bylo i v případě pohříchu málo známého snímku Ta chvíle, ten okamžik. František Němec v titulní roli nemá chybu, Daniela Kolářová rovněž (navíc mám pocit, že jí to nikdy neslušelo víc než tady), Rudolf Jelínek hraje opět sympatického zemanovského Jirku Hradce, jen se jinak jmenuje... A pak je tam pochopitelně Luděk Munzar coby uhrančivý esesák, který dokazuje, že pro záporné postavy se snad narodil. To, že velkou roli v příběhu sehráli hrdinní komunističtí odbojáři, jsem překousl. Jediné, co mi ve filmu chybělo, byla hudba od Sequensova dvorního skladatele Zdeňka Lišky, který už byl ovšem v době jeho vzniku těžce nemocný. (01.10.2011)

František Němec neměl moc velkých rolí a po dvou taškařicích s Tomášem Holým dostal počátkem 80. let dvě výborné lékařské postavy z války. Ta chvíle, ten okamžik až na závěr neoplývá akcí ani napětím, i dialogy trochu kulhají. Ale spousta výborných herců tady exceluje v různorodých miniportrétech různých typů lidí, co spolu za války museli koexistovat. Výborná atmosféra, ale protože jsem starej šťoura, tak jsem si aspoň vyguglil, že v prosinci 1944 nebyl sníh. (08.04.2015)

Silné drama "nastavuje zrcadlo" povahám lidí a lidskému jednání v období věčného strachu. František Němec táhne věrohodným výkonem film o primáři, který stojí před několika závažnými rozhodnutími, jež zásadním způsobem mohou ovlivnit jeho život. Jiří Sequens se do látky opřel bravurně, má napětí i realistickou akci. Vše doplňuje výborné obsazení vedlejších postav (Munzar, Kolářová, Jelínek...), padnoucí hudba a hlavně scénář, který nám nabídne několik skutečně tísnivých okamžiků. Jeden z nejlepších (a bohužel nejzapomenutějších) filmů 80.let. (08.01.2012)

Dost stručný oficiální text... V podstatě šlo spíše psychologické drama než o vlastní příběh a o to, jak nakonec dopadl. Nabídl totiž zásadní otázky: jak snadno lze nezaviněně ztratit důvěru lidí, jak je možné rafinovaně připravit člověka o čest, jak takovou situaci ustát a důvěru zase získat zpět. To je nadčasové a prostředí, kde se kolem primáře stále ometá velitel gestapa, bylo výbornou možností, jak se nad těmito otázkami zamyslet. Všudypřítomný strach doháněl lidi do situací, které řešili třeba i zradou. Mladá sestřička se chtěla zachránit před totálním nasazením, když udala svého dobrodince poté, co její úkryt objevil velitel gestapa... Ať hodí kamenem, řeklo by se... - Film musel mít samozřejmě svůj ideově-výchovnou složku, kterou byla účast příkladného komunisty v partyzánské jednotce. Jeho větší slabinou však bylo několik nepravděpodobností, zvláště ten únik se zraněním z německého obklíčení a pitomí Němci, kteří se po ztrátě stopy pochopitelně všichni dali na opačnou stranu, než utíkali naši hrdinové. Ale výborné výkony F. Němce, L. Munzara i R. Jelínka - čtyři hvězdičky filmu patří. (18.02.2015)