Ve jménu otce

Lahůdkově zrežírované soudně-vězeňsko-teroristicko-policejní drama, které by šlo za jiných okolností pranýřovat kvůli přepálenosti oné "řady nešťastných příhod" a z toho plynoucí nevěrohodnosti. Bohužel, se to takhle nějak doopravdy stalo a film je ještě o to silnější! Skutečné události byly málokdy převedeny na plátno v tak strhující a bezvýhradně FILMOVÉ podobě. (12.09.2009)

Způsob života hyppies v tehdejší době mi nepřišlo dvakrát tak sympatické, tak ani samotní herci a hlavně samotný příběh vůbec. Atmosféru to má geniální, to přiznávám, ale nedokázal jsem až do konce filmu pochopit, proč zrovna tenhle film je ve zdejším žebříčku nejlepších filmů v době co to píšu na 167. místě. Dle mého názoru ten film v sobě nemá nic nápaditého, krom toho, že se v něm řeší věc, která je aktuální posledních třicet let stále více a více, což je určitě sympatické, ale v porovnáním s tím, že v dnešní době už i Izraelec dokáže o své zemi natočit negativní film mě dokáže zničit víc, než právě tenhle film. Nic proti němu nemám, jen si myslím, že zas tak silný není aby si zasloužil plný počet. Určitě jsem viděl lepší filmy na téma terrorismus, a ještě k tomu o irské iře, například Krvavá neděle. (12.04.2009)

„In the name of justice / In the name of fun..“ Když se kácí IRA les, létají třísky - nemilosrdně se zabodávající do těl nevinných. Sheridanovo domácí hřiště s tradičně výborným Day-Lewisem bojujícím za svobodu, spravedlnost a nalezení cesty k otci, s kterým na rozdíl od skutečného Conlona sdílel jednu vězeňskou celu. Mrzet může jen jistá černobílost vykreslení nekonečného boje mezi Iry a Angličany, ale až Gerry konečně vyřkne: „I´m a free man and I´m going out the front door.“, čert ji vem. Mimochodem, U2 při úvodních titulcích byli dokonalou volbou. „..In the name of the father / In the name of the son.“ (18.11.2009)

Nádherně skloubené politické a vězeňské drama s životním výkonem Dana Daye-Lewise. Drsný a pravdivý příběh o tehdejší době, o opovrhování Irů jako národa a o naději, že se někdy dočkáte spravedlnosti. Začátek přitom začíná poměrně nevinně, pár vtípků je opravdu vypečených, ale pak to přijde. Emotivní vlna vězení-soud se náhle rozjede v plné síle a až do konce nepustí. Škoda žádných proměněných Oscarových nominací, přeci jen Schidler's List byl nejspíš tvrdým oříškem. Každopádně Daniel Day-Lewis, výrazný hudební motiv Trevora Jonese a hlavně perfektně vystavený scénář měli k ocenění nejblíže a právě tyto složky pozdvihly film tam, kde si ho každý divák přeje mít - v srdci. Chvilková projekce Godfathera pak byla sladkou třešničkou. [Přesná stopáž: 133 min] (22.07.2007)

Ze začátku nevíte, co přesně máte čekat, ale jak se děj zlomí, tak už je vám jasné, jakým směrem se děj bude ubírat. D. Day-Lewise jsem nikdy zvlášť nemusela, ale tady mě jeho výkon opravdu dojal. Pátou hvězdičku nedám mimo jiné z důvodu, že se mi vězenská část zdála až příliš dlouhá a film pak začal upadat do stereotypu. Jinak je to ale velmi působivý film s otřesnou ukázkou toho, jak se dá zneužít justice. (16.11.2009)