Království Planeta opic

Nezáživné propagační video BLM, asi nejhorší od dob, kdy ty opičáky ještě proháněl zkurvený předsudečný rasista Čárltn Hestn. Oproti předchozím velmi slušným a zábavným dílům tentokrát najali na spatlání scénáře nějakého nudofilního primáta s pomalou kopírkou, který se jim za tu privilegizaci postižených odměnil mimořádně unylou a nenápaditou progresivní opičí utopií bez výraznější dramatizace, jež se líně až nezáživně vleče jako mandril s hemoroidy k proktologovi. Být taková historka osazená lidmi, a nikoliv animovanými obyvateli Afriky, neštěkl by po tom ani narkoleptický pavián a nepomohlo by ani to, že je to hezky natočené, ani parádně udělané pohyby, skřeky a posunky zúčastněných opolidí. A tak jediným opravdu zábavným prvkem tu je angličtina všech těch primátů, která intonačně i gramaticky zní úplně stejně jako od nativního prodavače zaručeně pravých kožených bund na tržnici v Dakaru (Popřípadě v Paříži, pokud se mu povedlo převeslovat to fuj fuj zlé, antiprogresivní a nemultikulturní Středozemní moře.). Tady si bolševičtí soudruzi z Holého údu roztomile hodili hovno do větráku, bo rasismus jak vyšitý! No hotová marxokrádež!!! (12.06.2024)

Já to klidně řeknu a sám se tomu divím. Byť jsem starej boomer, který vyrůstal na první Planetě opic z konce 60.let a byť nejsem fanda CGI serepetiček dnešní doby, tak směr, jakým se vydal před 13 lety Rupert Wyatt, pokračoval Reeves a teď navázal Wes Ball, mi teda hodně šmakuje. Zatímco starý Opice ze sedmdesátek se díl od dílu (vyjma té legendární jedničky) stávaly směšnou parodií samy na sebe (a hnusně k tomu vypadaly) a Tim Burton to později taky neuchopil zrovna šťastně, tak současná tetralogie krásně šlape, krásně vypadá, dává logický smysl v tom, jak se opice vyvíjejí a přebírají vládu a nynější díl je pak už takovou přirozenou evolucí v ději, kdy už jsou karty jasně rozdány. Jsem z toho šťastnej, že v dnešní době tu máme filmovou sérii, která skvěle odkazuje a skvěle funguje, což není pravidlem zrovna v současném Hollywoodu, kde se „rymejkuje“ ostošest a většinou to dopadá blbě. (08.05.2024)

Vymazlené hollywoodské dobrodružství s hezky budovanými opičími postavami pomocí dokonalého digitálního provedení jejich mimiky. A taky scénářem bohatým na dějový vývoj v krásné, různorodé výpravě. Jen tedy ke konci některé věci v něm nedávají smysl, adekvátní předešlému pečlivému vyprávění a budování vztahů mezi postavami či jejich logického chování. Jakoby nebyl čas na vyladění posledních stránek scénáře. (05.06.2024)

Teď mě nechápejte vůbec zle, Království planety opic není rozhodně špatný film, jen mně přišel hrozně předvídatelný. Asi jako něco, co už jsem viděl v předchozích třech filmech, kde to bylo vždycky o fous lepší, napínavější a hlavně s lepší atmosférou. Tady už jsem tak nějak od začátku tušil, kam to celé směřuje a jak to asi dopadne. A trefil jsem se skoro přesně. A hlavně, jak už to tady někdo píše pode mnou Noe není Ceasar, jestli to vůbec lze o digitální opici takhle říct. Chybí tomu prostě ta třešinka, která by mě donutila, abych tomu napálil aspoň ty čtyři pecky. I přes poměrně povedený, úplný konec. (01.06.2024)

Když nad tím hlavně ve v logice skřípajícím finále moc nepřemýšlím, tak se Planeta Opic naprosto fikaně vyvinula v úžasně atmosférické post-apo dobrodružství, na které bych se dokázal dívat hodiny. Hodiny! Jedná se vlastně o překvapivě fungující slepenec několika žánrů (thriller, akce, horor, i detektivka apod.), kdy na sebe jednotlivé fragmenty přirozeně navazují a vzájemně se neruší. Neskutečné triky určitě vyhrají Oscara, a jinak celkově radost pohledět. Znovu to ve mně probudilo takový ten filmový úžas z nových zážitků. [Kino MAT] (08.05.2024)