Memories

Memories obsahuje tři povídky - každá je úplně jiná, přesto jsou všechny skvělé. První, Magnetická růže, je nádherná svou kresbou, ale i vnitřní melancholií a nostalgií; a přitom je roztomile záhadná a zamotaná, jak je u Satoshi Kona zvykem. Druhá, Smradlavá bomba, je hořkokomediální příběh smolaře, kterému nemůže nikdo pomoci, a proto se ho snaží zneškodnit. Třetí je Město kanónů; v něm se prolíná vizuální stránka ze starých sci-fi s ideologií jako v 1984 - společnost, jejíž jediný účel je boj proti nepříteli, anonymnímu, bezejmenému. (04.11.2004)

Tři povídky jako tři dokonale vybroušené drahokamy zasazené do krásné a záhadné brože animovaného triptychu. Animace obsahují velké scény, zajímavé nápady a ukázky toho nejlepšího, čeho lze v animaci dosáhnout. Jsou tam sice náznaky 3D animace, ale naštěstí se to drží celkově v tom klasickém stylu, který tak miluji. První povídka má trochu námět alá Solaris, ale jinak zpracovaný. Druhá povídka je sice také sci-fi, ale velmi humorná a bizarní. Poslední je smutná a zdegenoravaná válkou a demagogií. Celkově je to výjimečná trikolóra, která je krásně nakreslená a zajímavě vymyšlená. Ani na chvíli jsem se nenudil. Jedny z nejlepšich povídkových animovaných filmů. (14.09.2013)

Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) (19.10.2021)

Pro mě Magnetická růže byla něco vynikajícího, za to *****, Smradlavá bomba byla oddychovka, tak za ****, zde byl spíše dán důraz na zábavnost a poslední město kanónů mě nijak neoslovilo svojí animací, ale za ten hlubší význam tomu dávám ***. Celkově mě Magnetická růže oslovila natolik, abych tomu dal takovéto hodnocení. (13.07.2008)

Neupírám první povídce, odehrávající se ve vesmíru, podmanivou atmosféru, ale vzhledem k tématu bych uvítala víc temnější a klidně i strašidelnější vyznění, odlehčená druhá povídka o notně hloupém muži, co je po pozření experimentálního léku smrtící hrozbou pro ostatní lidi, mě i přes ten černý humor příliš nebavila a tak zdaleka nejvíc mě, jak svou originalitou, tak i po animační stránce, zaujal poslední příběh totalitního města, kde jediným smyslem existence obyvatel je střelba z děl proti neznámému nepříteli. (08.11.2015)