Nadaný žák

Nadaný žák (Apt Pupil, 1982) patří k nejatraktivnějším námětům, které Stephen King zpracoval. U nás má speciální místo v srdci jeho fanoušků taky proto, že to byla první kniha, která tady česky vyšla v roce 1991 (společně s povídkou Tělo, dnes vychází komplet Čtyři roční doby společně s povídkami Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank a Dýchací metoda). Nicméně studie dětské fascinace nacizmem a obecně zla v jednotlivcích je skutečně hraniční. King se orientuje na uvěřitelnost, k tomu mu slouží jako vždycky kulisa amerického předměstí, metodicky sleduje příběh proměny obyčejného kluka ve zrůdu během několika let. Kniha se odehrává v 70. letech, kdy ještě bylo reálné najít nějakého bývalého nacistu kdesi pod inkognitem a v dobrém zdravotním stavu, jakýkoli posun dál ve filmu k současnosti není rozhodně plus. To bych považovala za první problém adaptace. Druhý problém filmu je zkrácení hlavní zápletky z několika let na necelý rok, protože v knize je srozumitelně popsán rozdíl ve fascinaci nacismem před Toddovou pubertou a během ní. Primárně (mi) ale ve filmu chybí proměna znuděného kluka v kluka zaujatého pro cokoli, přičemž bohužel pro něj se mu stává osudným právě fascinace detaily holocaustu. Jistě, je možné se obdivovat hereckému výkonu Iana McKellena, účasti Jana Třísky v malé roli, ale neměli bychom se spokojit s tím, že Todd byl prostě zlý kluk na začátku a zlým klukem zůstal i na konci filmu. (05.03.2024)

Spojení Singera s nacistickou tématikou mě nepřekvapuje, ovšem autorství Kinga jednoznačně ano. Jedná se o striktně reálný příběh chytrého týnejdžera, který pozná starého, skrývajícího se nácka, načež v sobě mladík díky své zvědavosti objeví totálně zkažené já. Bohužel pro něj se starým fašounem není radno si zahrávat, takže brzy zjistí to, že se karta začíná obracet, což vyústí v intrikářskou hru na život a na smrt. V poutavé atmosférické parádě v hlavních rolích exceluje Ian McKellen a Brad Renfro. Doporučuju! (08.02.2015)

Tyhle psychologický duely jsem měl vždycky a když to celé natočí Singer, který tak dobře umí budovat postavy i atmosféru, tak je to pomalu sázka na jistotu. A taky je a všeho zmiňovaného se tu dočkáme. A ještě také navíc vynikajících hereckých výkonů. McKellen je nepřekvapivě famózní a chvilkama jsem z něj měl husí kůži. Překvapil mě ale Brad Renfro a teď už konečně vím, proč v něm všichni viděli tak velký herecký talent. Singer prostě nezklamal a nabízí nám další velmi mrazivý film. (05.02.2009)

Dějepis je fajn, člověk se toho spoustu naučí, z historie poučí, ale někdy, někdy může zdravý zájem přerůst v obsesi. A pokud se hlouběji (a s jistým entuziasmem) zajímáte zrovna o plynování židů za druhé světové války, měli byste včas vyhledat psychiatra, nikoliv nenápadného dědu ze sousedství, ve skutečnosti někdejšího velitele koncentračního tábora. Podobně nerozumným způsobem se zachová mladistvý (anti)hrdina tohoto psychologického dramatu, které rozhodně není pouze o neonacistickém smýšlení v dnešním “jiném“ světě. S tou jinakostí to nebude až tak žhavé, jak jasně vyplývá z mnoha scén, nejlépe z Toddova závěrečného dialogu s klasifikačním poradcem (??) s prostřihy na jednu (ne)šťastnou událost, kdy je dobré povšimnout si rovněž americké vlajky v pozadí. Kapku morbidnější než Americká krása, ale párkrát podobně cynické. Boyceův scénář (podle S. Kinga) neprotěžuje ani jednu stranu, o to vyznívá závěr pesimističtěji. Jedna generace zrůd možná vyhynula, ale druhá už je připravena dát o sobě vědět. Zakomponování nacistické problematiky do děje přesto působí trochu násilně. Není zcela jasné, proč je Todd těmito zvrhlostmi natolik fascinován, jaký vlastně Dussanderovým vydíráním sleduje cíl (těžko, aby udělal zkoušky, když v tomto ohledu mu „nová známost“ naopak příliš nesvědčí). Výchozí situace je nicméně dostatečně poutavá a rozvíjená poměrně nečekaným směrem, dost pro odpuštění jistých nejasností, které mě přesto mrzí a brání mi v udělení plného počtu hvězdiček. Herecké obsazení nemá chybu, Brad Renfro skvěle zvládl přerod z nevinného, pouze o něco bystřejšího (což je pouze jeden z mnoha možných překladů slova „apt“) žáka v monstrum, Ian McKellen jistě také nebyl obsazen jenom proto, že je homosexuál (další z témat, kterému Singer rád věnuje zvýšenou pozornost). Režie je úsporná, nicméně účelná, umně kombinuje patos se sarkasmem (romantická scéna podbarvená písní „Das is Berlin“). Nadaný žák je mnohovrstevnatým snímkem, velice znepokojujícím a mnohdy mylně redukovaným na pouhou demonstraci účinků zvrhlé ideologie na „nevinnou“ lidskou mysl. Tato ideologie je špatná, člověk, který ji uznává za svou, horší. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Kaka, Kubick, swamp (19.06.2007)

Filmová zpracování "kingovek" zůstávají umění autora svých předloh (to jako panu Stephenu Kingovi, pokud jsem to nenapsal dostatečně pochopitelně) zhusta dlužny spoustu věcí, úctou počínaje a kvalitou konče. Nadaný Žák ale není ten případ, naopak. Je to výkladní skříň filmové adaptace, i když se leckdy drží zbytečně zpátky. I když, Toddovy sny a sexuální úspěchy by mohly zvednout mandle/žaludek/jiné, světštější orgány leckterému divákovi, a to není vzhledem k brilantní práci režiséra a jeho hlavního herce (pro tento film) Brada Renfroa zapotřebí, protože z něj udělal dostatečně velkou stvůru už s tím materiálem, který do filmu dostal. Nad darem, kterého se Siru Ianovi dostalo od dobrých sudiček a múz, se nebudu rozepisovat, dělám to v podstatě u každého jeho filmu...a tak se za zvuků skvělé Ottmanovy hudby už jen zeptám sám sebe i vás ostatních - je větší zrůda Kurt Dussander nebo Todd Bowden? A je děsivější závěr filmu nebo knihy? (29.05.2006)