A Time to Love and a Time to Die
Režie:
Douglas SirkScénář:
Orin JanningsKamera:
Russell MettyHudba:
Miklós RózsaHrají:
John Gavin, Liselotte Pulver, Jock Mahoney, Keenan Wynn, Erich Maria Remarque, Dieter Borsche, Barbara Rütting, Thayer David, Charles Regnier (více)Obsahy(2)
„Když člověk nic nežádá, je ze všeho dárek.“ Příběh lásky, která rozkvetla na špatném místě a ve špatnou dobu... Mladý německý voják Ernst Graeber strádá na východní frontě. Po několika letech se konečně dočká vytoužené dovolené a rozjede se do rodného města. Namísto domova však nachází jen ruiny, o jeho rodině nikdo nic neví. V rozbombardovaných ulicích potká bývalou spolužačku Alžbětu a začne se s ní scházet… Americký režisér dánského původu Douglas Sirk vyrůstal v Hamburku a s Německem jsou také spjaty začátky jeho tvůrčí dráhy. Prosadil se jako režisér melodramat a hudebních snímků, zejména dvojicí titulů s populární švédskou zpěvačkou Zarah Leanderovou K novým břehům (1937) a La Habanera (1937). Pak odešel do exilu a v roce 1939 získal smlouvu v Hollywoodu. Vrcholem jeho tvorby je série melodramatických filmů z padesátých let, jež realizoval pro společnost Universal. Dva z nich, Nádhernou posedlost (1954) a Psáno ve větru (1956), uvedla v minulých letech i Česká televize. Nyní divákům přinášíme i jeho předposlední film – adaptaci světoznámého protiválečného románu E. M. Remarquea, který si ve filmu dokonce zahrál roli profesora Pohlmanna. (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Žít (Leben) a milovat (Love) nelze zaměňovat, i když - pokud se zdaří - mají hodně společného. Douglas Sirk má k Remarqueovi daleko ne tolik v obrazech jako v myšlení. Láska za války nemohla být nikdy romantická. Ničivé události a strach z nich mohly přát pouze lásce opojné a náruživé, která se chce zachytit posledního stébla. A jak oddělit čas pro milování a umírání? ()
I na malé ploše (začátek filmu) se Sirkovi podařilo působivě zprostředkovat syrovost a bezútěšnost východní fronty (rok 1944), John Gavin je výborně obsazen do role slušného Němce (příslušníka wehrmachtu), ale proboha, když pro scénu dojíždějícího večírku u Ernestova bývalého spolužáka Bindinga angažoval režisér dvě krásné herečky (blondýnu a brunetu) a svlékl je do spodního prádla (černého a bílého), proč se pak věnoval jen blondýně a tu druhou nechal povalovat se mimo záběr na předložce ze lví kůže? Celá práce s kontrastem vyšla úplně vniveč. ()
Nie je to ako kniha, ale určite sa k tomu blíži a zdá sa že samotný spisovateľ bol spokojný. Inak by sa na tomto projekte nezúčastnil a sám som vlastne v šoku pozeral, že Remarque si tu struhol normálne že vážnu rolu. Film prináša to tradičné remarkovské spojenie šťastných chvíľ s neútešnou situáciou, ktoré môže vyústiť len v tragédiu. Zároveň tu vidíme "dobrých" náckov, chlapcov, ktorí boli len niekam poslaní plniť určitú úlohu, ale vo svojom vnútri túžia žiť normálne. Dnes sa už také nevidí, všetci sú paušálne nazývaní fašistami a náckami, dokonca aj takí, čo s fašizmom majú pramálo spoločné. Na druhej strane Klaus Kinski ako ten pravý nácek bol už len ksichtom výnimočne zahraný. ()
Jeden z největších autorů protiválečné literatury si v tomto filmu dokonce i sám zahrál. A vůbec to nebyl průšvih. Tato adaptace věrně vystihuje základní myšlenku románové předlohy, která si klade otázku, jak těžké je být členem národa, který všichni nenávidí. Obstojný rozpočet umožnil nejen barevné zpracování, ale i několik scén, na nichž se vyřádila demoliční četa. Gavin v hlavní roli působí hodně sympaticky, takže až na poněkud křečovitý závěr není snímku co vytknout, ()
Typický Remarque. Keď ide o vojnu, tak najskôr romanticky poblázni a zaláskuje, ďalej čitateľa/diváka veľmi pevne spojí s postavami, aby potom na záver zobral všetky ilúzie o budúcnosti a šťastí... Okúzlujúci snímok, no zároveň i veľmi depresívny, takýto guláš rôznorodých pocitov po filme sa dostaví len málokedy. 85/100 ()
Galerie (52)
Photo © Universal Pictures
Zajímavosti (5)
- Sekvence ruské bitevní fronty byly natočeny v severním Bavorsku. Pro natáčení ve válkou zničeném Berlíně postavil štáb vchody, východy a schodiště v bombardovaných budovách a zpevnil budovy, kde se plánovalo natáčení. Oddělení speciálních efektů vyhodilo do povětří čtyři částečně zdemolované budovy v Berlíně pro scény bombardování. (sator)
- Režisér Douglas Sirk, který se narodil v Německu dánským rodičům, začal svou kariéru natáčením filmů pro německé Ufa Studios, ale během nacistického režimu ze své země uprchl. Když byl tento film natočen, Sirk nemohl používat studia Ufa, protože se nacházela v sovětském sektoru okupovaného Berlína. Proto se studiová práce prováděla v Central Cinema Company Studios ve Spandau. (sator)
- Během natáčení se z Douglase Sirka a Ericha Maria Remarque stali blízcí přátelé a posléze ve Švýcarsku i sousedé. (Fugas.cz)
Reklama