Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Dlouho zakázaný snímek, natočený podle románu Evy Kantůrkové, se odvíjí ve dvou časových rovinách: jednak líčí vystěhování odbojného sedláka, jednak jeho pohřeb o několik let později ve vesnici, kam se nikdy nesměl vrátit - ani po smrti. Místní mocenská elita se smuteční slavnosti právem obává, průvod truchlících by se totiž snadno mohl změnit v mlčenlivý akt nesouhlasu. Režisér Zdenek Sirový, jenž baladicky laděný příběh rozložil do tří částí, postihl, jak údajný "socialismus s lidskou tváří" se s tím stalinským rozchází jen v otevřenosti represí, mocichtivost zůstává stejná. Drama bezmála dosahující rozměru antické tragédie přivádí na scénu odhodlanou ženu, vdovu po zesnulém, která urputně, bez ohledu na ustrašeného služebníka božího a navzdory místním funkcionářům, prosazuje honosnou poslední cestu. Tvůrci se přitom vyhýbají heroizaci svých hrdinů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (128)

Slavníkovec 

všechny recenze uživatele

Film Smuteční slavnost na motivy novely Evy Kantůrkové se dotýká tématu kolektivizace zemědělství v Československu. Film se odehrává v dvou časových (dějových) liniích v 50. A 60. letech. V některých svých aspektech (stavba děje) může připomínat antickou tragédii, baladu. První časová linie se odehrává patrně někdy na přelomu let 1951/1952. Přikláním se přitom k listopadu 1951 a to z důvodu, že je ve filmu zobrazena podzimní orba pole, která se provádí nejpozději do půlky listopadu – tj. měsíce, kdy proběhly v Československu první odsuny selského obyvatelstva v rámci „Akce K“ (kulak). První (novější) dějová linie z poloviny 60. let (patrně rok 1966) nám přibližuje život selské rodiny na usedlosti, kam byla vystěhována v rámci Akce „K“. Umírajícímu sedlákovi Chladilovi slibuje na smrtelné posteli jeho manželka, že jej pohřbí v rodné vsi. Celá dějová linie se zabývá komplikacemi spojenými s jeho pohřbem. Ve filmu je zdůrazněno, že asi nebyl dobrým člověkem (chováním), ale to nic nemění na tom, že nemůže být pohřben v obci. Otázka zajištění lidské důstojnosti se zde dostává do konfliktu se záští (možná i závistí – především vůči Matyldě Chladilové) okresního funkcionáře Severy a omezeností jeho „pomocníčka“. Matylda Chladilova, ač má konexe, se snaží svých přátel nevyužívat a prosadit pohřeb na ONV bez pomoci ostatních. Její přátelé ji však neuposlechli a sami rozpohybovali kolem ospravedlnění (aspoň částečného). Do první dějové linie je v této fázi vložena druhá dějová linie. Novější (první) děj pokračuje po jejím konci a je zahájen organizací smutečního průvodu na počest sedláka Chladila. Funkcionář Severa pozdě zjišťuje, že pohřeb přerostl v tichou demonstraci proti nespravedlnostem, které se konaly v letech minulých. Nespravedlnostem, na nichž měl sám podíl. K průvodu obcí se postupně připojuje postupně většina obyvatel, a to z různých důvodů – vyrovnání s minulostí, z přátelství, atd. Film je zakončen masopustem. Druhá (starší – listopad 1951) dějová linie nám poukazuje průběh první (zakládací) schůze JZD. Průběh schůze vedené instruktorem Janušem (Gustav Opočenský) je narušen ostře vzneseným nesouhlasem sedláka Chladila v otázce vstupu či nevstupu do JZD. Po následném ústním i fyzickém kontaktu obou zmíněných osob je schůze ukončena. Sedlák Chladil na Januše (pozn. odjíždějícího na motorce) vystřelí. Několik dní poté přišel za Chladilem na jeho pole předseda ONV Alois Devera se svým podřízeným. Tam mu předali výměr o vystěhování. „Do noci se musí vystěhovat z okresu“. Výměr o vystěhování zněl jasně, v obci může zůstat jeho manželka Matylda, on však musí opustit obec i okres (dle nařízení ONV). K domu byl přistaven vůz zapřažený dvěma koňmi. Na tento vůz bylo Matyldě Chladilové zakázáno naložit jiné věci, než měla v seznamu bytového zařízení a oblečení pořízeného MNV. Zbytek majetku de iure propadl státu, de facto jej však rozkradli obyvatelé obce, včetně samotných funkcionářů. Obec přijala odsun rodiny převážně s tichým nesouhlasem, část obyvatel dokonce s realizací souhlasila a podporovala ji (ze zištných důvodů). Film obsahuje i další skryté symbolické odkazy na minulost. Farář je zde zobrazen jako ustrašený služebník božího, nepříliš silná osobnost, která před strachem z KSČ radí ústupky. Farářů podobného profilu pravděpodobně v ČSSR v této době převažovalo, nedostávali se totiž do konfliktu s KSČ (poslouchali je) a mohli tak zůstat ve funkcích. Co považuji za velmi přínosné, že se autor příběhu (Eva Kantůrková), potažmo režisér Sirový nesnaží o heroizaci některých postav (sedláka Chladila, funkcionáři, farář). () (méně) (více)

farmnf 

všechny recenze uživatele

Zkurveně těžká a depresivní záležitost-pohleďme na sebe-co jsme (ne co jsme byli-to by bylo hodně levné). Eva Kantůrková skutečně nebyla žádná slepice ale famózní spisovatelka. Obsazení Ľudovíta Kronera, výborný tah. Klasický trezorový film na který se už raději nebudete dívat. ----Jako živého jsme ho vyhnali z okresu, jako mrtvý se může vrátit--- ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Ne konkurent, ale pandán ke Všem dobrým rodákům, stavící po bok (ne proti) Jasného rozmáchlosti, poetizaci a smířlivosti svou nesmlouvavou rozhořčenost, syrovost, soustředěnost skoro až bergmanovskou. Bez jediného zbytečného momentu. Se silným a cenným vyobrazením pozůstatků pohřebního ritu v podání českého venkova, chvíli pokatoličťovaného a chvíli zase odkatoličťovaného. Cílevědomě obsazený výraznými typy, žádní nažehlení Brzobohatí, Matuškové a Galatíkové, ale sedlácky připosražený mladší a méně slavný z bratrů Kronerů, starosvětsky působící Opočenský a celému filmu vévodící tvář Jaroslavy Tiché, ve které jako by byla vepsaná všechna krutost osudu upracované vesnické ženské a současně i všechna její hrdost a zarputilost. Naprosto rozumím těm, kdo Sirového dílo považují za poctivější a pravdivější než Jasného Rodáky, jediná potíž je, že Smuteční slavností se z nějakého důvodu necítím zasažen tak, jak bych při všech jejích kvalitách měl být. Snad že jsem ji viděl až s takovým odstupem, kdo ví. Určitě se k ní budu chtít ještě vrátit. — Návrat a tentokrát už plný zásah proběhl na LFŠ 2018. Čím to, že takhle ryzí filmy už léta neumíme? Fakt k nim potřebujeme bezprostřední zážitek nesvobody? ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Život byl, je a bude vždy nespravedlivý. Ne všemu zlu se dostane zaslouženého potrestání, ne každému dobru zasloužené odměny. Úsloví prostého lidu, že "na každou svini se vaří voda", je pouhopouhou nepravdivou útěchou, neb né každé prasátko si užije této koupele, naopak mnohému roste pěkně šťavnaté žito a umře ve vysokém věku pokojně ve spánku. Člověk se s tím musí smířit, jinak by se frustrací a vztekem zalknul. Smíření ale samozřejmě neznamená, že nemá smysl bojovat za lepší svět. No zkrátka, co si budeme nalhávat, křivdou se dlouhodobě trápí tak akorát ten, koho se osobně dotýká... Něco jako výčitky svědomí moc neexistuje, ti, co zlo spáchali, nebo ti, co mu nečinně přihlíželi, si časem svoje nehezké chování přijatelně odůvodní, nebo ho vytěsní, zapomenou na něj, a žijí si vesele a nerušeně dál. Tohle si podle mě uvědomila hlavní hrdinka na úplném konci, jak pozorovala lidi, co předtím šli spořádaně vyprovodit jejího rozkulačeného manžela na hřbitov, jak se večer nerušeně veselí a je jim všechno buřt. A to ještě tento snímek nebyl moc krutý, hlavní místní komunista totiž potrestán byl, prostřednictvím své manželky, která si i přes ta léta nesmířila s nespravedlivostí, rozstříhala svou kradenou výbavu a odevzdala kradené šperky. No, co si budeme nalhávat, bylo to spíš idealistické než realistické. ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Působivě navozená atmosféra. Je přesně stejná jako počasí - studená a smutná. Časové roviny jsou prolínány nenásilně a velmi dobře dotvářejí celkový dojem. Příběh je smutný, až děsivý a některé scény (šicí stroj v žumpě) nezapomenutelné. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Keby sme označili funkcionárov a polovicu dediny ako supy, bola by to urážka tohto užitočného vtáčieho druhu. Doba kolektivizácie nebola milá a ani sami dedinčania sa nevedeli poriadne rozhodnúť a pridať na správnu stranu. Rozdelenie filmu na tri časti je dobré, keď sa až neskôr dozvieme, z čoho vyplýva to nešťastie postáv a ich konanie. Viacmenej sú to iba útržky, ktoré si postupne skladáme, ale kompletnú skladačku nedostaneme naservírovanú, režisér ju necháva dokončiť diváka samostatne. Depresia je prítomná podľa očakávania, ale nie je to ten typ zážitku, aký by ma maximálne oslovil. ()

venca163 

všechny recenze uživatele

No byla to hrozná doba, ale film nijak výjimečnej neni. Je to plný postav, co maj špatný svědomí a postav co nemaj svědomí. Člověku, co o tý době nicmoc neví (likvidace venkova) to podle mě nemůže nic dát (na to je to moc náznakový...spíš to ještě otráví). Navíc je to řemeslně takový nijaký a formát 4:3 (ve kterym jsem to viděl, nevim, jestli existuje i jiná verze) tomu zrovna nepřidá. (60%) ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Dalsi z tech prostych a tvrdych filmu, ktere si nemusi na nic hrat. Tohle by mela byt povinna cetba pro vsechny. Ne, kolektivizace nebyla legracni. ()

Arkanoid 

všechny recenze uživatele

Znárodňovanie, lakomosť, zlodejina na dennom poriadku v komunistickom režime. Absurdita, vtip aj krutá realita v jednom, vrytá v tvárach všetkých hercov. Výrazný Josef Somr ako najväčší hriešnik. ()

klúčik 

všechny recenze uživatele

Výborný film. Pan Sirový, je naozaj surový a ukazuje život na dedine v 50tych rokoch bez zábran. Fantastický J.Somr. 80%. ()

bari68 

všechny recenze uživatele

Ďalší z rady skvelých trezoroviek, ktorý spatril svetlo sveta až po dvoch desaťročí a ktorý si zaslúži viacej pozornosti, čo sa do sledovanosti a uvedomenia si ďalšieho z klenotov čs. filmografie. ()

wosho 

všechny recenze uživatele

Sirový od začátku atakuje diváky tísnivou atmosférou, plnou deprese a zmaru. K tomu velice pomáha velice podařený výběr lokalit a černobílá kamera. Bohužel scénář je velice jednoduchý, ale příběh je dostatečně nosný-nejvíce mrazí prostřední část, odehrávající se v 50tých letech. Smuteční slavnost je kvalitním politickým filmem, jenž jednoduše odkrývá pravou tvář zakládání kolchoozů u nás-už se nedivím, že můj děda se svých polností radějí bezboje vzdal. ()

bila.tecka 

všechny recenze uživatele

Podobně jako Jasného Všichni dobří rodáci je Smuteční slavnost silnou morální výpovědí o marasmu 50. let a nucené komunistické kolektivizaci. Černobílá kamera a rozdělení do tří časově provázaných kapitol dodávají snímku výraznou atmosféru. Vhodně je vybráno herecké obsazení, tiše vzdorovité Jaroslavě Tiché věřím každé gesto, stejně tak bezprostřednímu Josefu Somrovi. Memento, které by se mělo připomínat častěji, než vyčpělé normalizační bláboly. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Literární předloha tohoto filmu, román Evy Kantůrkové Smuteční slavnost, vyšel tiskem v roce 1967; jeho současná antikvární cena se pohybuje od 50 do 60 korun. Četl jsem jej někdy v roce 1970, ale neutkvěl mi v paměti. Nyní jsem si doplnil vzdělání shlédnutím tohoto filmu z roku 1969, který po natočení putoval do trezoru a veřejnost jej měla možnost vidět v kinech až v roce 1990. Mimochodem, zájem lidí o tzv. trezorové filmy rychle pominul. V roce 1991 se už v biografech dávno nepromítaly. Lidé se filmů kritizujících socialismus brzy nasytili. Doufali ne snad přímo ve vítězství „pravdy a lásky“, ale přece jen se těšili nadějí na lepší a spravedlivější život v kapitalismu, který jim měl přinést svobodu a blahobyt. Začátkem devadesátých let se to tak opravdu mohlo jevit, neboť problémy, s nimiž jsme konfrontováni dnes, si tehdy téměř nikdo nedovedl představit ani v té nejdivočejší fantazii. Místo toho jsme jen vyměnili jedny problémy za jiné. – Film Smuteční slavnost je historickým dokumentem o temnějších stránkách socialismu a dokladem vysoké úrovně předrevoluční české kinematografie. Neuškodí si občas připomenout, že socialismus měl na jedné straně své mouchy, ale na druhé straně v něm panovala i velká míra dnes již neexistující svobody, např. se smělo kouřit v restauracích, jak můžeme ve filmu vidět. Stručně řečeno: Velký bratr v Moskvě kladl důraz na jiné věci než Velký bratr v Bruselu. ()

Disease 

všechny recenze uživatele

Kolektivizace a její následky v mezilidských vztazích. Na Noc nevěsty to sice nemá, ale ta atmosféra zmaru, zejména v první třetině je výborná. ()

Reklama

Reklama