Hřiště

Pro me velmi zajimavy film, ktery da nahlednout do projekcni kancelare a vystavbe dalnice v dobe normalizace. Slusne herecke obsazeni s vybornym Karlem Hogerem ci mladym Bartoskou. Zajimavy pohled mezi socialistickou smetanku s trefnymi hlaskami, za vsechny uvedu jednu: "Ja jsem ten projekt ukradl. Ukradl? To ale budete muset dokazat"... (12.01.2013)

Pro mě je film zajímavý především svým hereckým obsazením například začínající Bartoška versus "končící" Karel Höger. Nebo společně hrající mnou milovaná severočeská umělecká dvojčátka Bartoška - Heřmánek. Ostatně do roku 1975 se spolu objevovali vlastně pořád a zřejmě i rádi. Samotný film se dá usledovat v pohodě, protože téma protekce, kradení nápadů a osobní morálky bude v čechách na pořadu dne až do zániku světa. (14.01.2011)

Pro mne celkem zajímavá záležitost díky zajímavým záběrům na rozestavěnou D1. Samozřejmě ta historka o synáčkovi význačného architekta, který si chce sám najít svoji cestu bez otcova vlivu byla dost neuvěřitelná. V časech socialistických o to více. Samozřejmě nakonec zjistí, že skutečné naplnění všech tužeb je v poctivé práci na velké stavbě spolu s dělníky a Svazáky. Jen díky jejich pomoci a přímluvě pak může naplno ukázat svůj um a talent. Hodně to připomínalo film Kdo hledá zlaté dno, kde Ruda Hrušínský opovrhnul prací tuším hodináře a začal jezdit s tatrovkou na stavbě elektrárny... :-). Film mne zaujal i tím jak znázornil život prominentního a zejmě prorežimního architekta... Nádherná funkcionalistická vila, kongresy v Austrálii, Belgii, v garáži Saab... No, když takovýhle život přiznali soudruzi ve filmu, tak někteří tak i asi skutečně žili... Chemie mezi Högerem a Bartoškou opravdu nefungovala. Jako by Höger ani nebyl Bartoškův filmový otec... Co bouchne do očí jsou někteří začínající tehdy mladí herci, dnes matadoři divadel a filmového plátna. Krásná Balzerová s Miou Dolanskou (ta fakt vypadala jak z Pulp Fiction), dále mladý Heřmánek, Kratina, Hartl, Lábus... Už jen kvůli nim stojí film za vidění. Je však třeba se tam oprostit od toho normalizačního šlemu, kterým je film oblemtán. Dávám za 3 nákresy plechového bednění. * * * (20.01.2020)

"když člověk jednou prohraje, může už prohrát vždycky." Neříkám, že tento Skalského film je vysloveně prohra. Hlavně první půle mi přišla vcelku fajn. Jednak je zajímavá ta dějová linka sledující mladého Turnu (Jiří Bartoška), jak se vypořádá s výzvou práce architekta a vyřeší dilema, zda se prosadit i za cenu podvodu či nikoliv. A stojí za to i sledovat vzájemnou interakci mezi Bartoškou a Karlem Högerem (otcem hlavní postavy). Od Högera je to takové minimalistické herectví, jak jej známe, ač možná je to v tomto případě i věcí scénáře, který předpokládá, že otec se snaží synovi do jeho pracovních věcí moc nezasahovat (minimálně ne nikterak viditelně). Ta druhá "budovatelská" půlka odehrávající se na stavbě dálnice mě už bavila o poznání méně. Ty Turnovy pracovní starosti zde mě nechávaly zcela chladným. Ještě, že se čas od času ve filmu objeví postava Elišky Balzerové, Turnovy holky/kamarádky a hlavně šikovné tenistky. Zvláště v té druhé části je vždy příjemným osvěžením a zpestřením té "budovatelské" linky (viz i úplný závěr filmu). (17.03.2024)

Dálnice nebo ateliér? Skalského film je typický nepodarek z normalizačních časů – postbudovatelská moralita o napravení zaváhavšího hejska z lepší rodiny, sklouzávajícího vlivem protekcí a podvodů na zcestí. Jak už bylo řečeno, nefunguje chemie mezi mladým a neotrkaným Bartoškou a zralým, uznávaným Högerem, zbytek kazí nudný, nezajímavý scénář (Steigerwald) a kupodivu i nevýrazná kamera (Ondříček). Není důvod vidět opakovaně. (10.07.2020)