Hřiště

Pro me velmi zajimavy film, ktery da nahlednout do projekcni kancelare a vystavbe dalnice v dobe normalizace. Slusne herecke obsazeni s vybornym Karlem Hogerem ci mladym Bartoskou. Zajimavy pohled mezi socialistickou smetanku s trefnymi hlaskami, za vsechny uvedu jednu: "Ja jsem ten projekt ukradl. Ukradl? To ale budete muset dokazat"... (12.01.2013)

V první polovině je Bartoška spíš takovej rozevlátej bohém, kterej pořád chodí hrát tenis a prožívá nějaký milostný oplejtačky. Ve druhý polovině se z toho stává pomalu budovatelský drama o stavbě nejslavnějšího českýho tankodromu známýho jako D1. Paradoxně ta budovatelská část se mi líbila víc. Celkově to žádnej zázrak neni, ale koukat se na to dá. Potěší celkem velkej výskyt tehdy mladejch začínajících herců. Kromě Bartošky např. ještě Heřmánek, Kratina, Hartl a další. 50% (16.06.2012)

Pro mě je film zajímavý především svým hereckým obsazením například začínající Bartoška versus "končící" Karel Höger. Nebo společně hrající mnou milovaná severočeská umělecká dvojčátka Bartoška - Heřmánek. Ostatně do roku 1975 se spolu objevovali vlastně pořád a zřejmě i rádi. Samotný film se dá usledovat v pohodě, protože téma protekce, kradení nápadů a osobní morálky bude v čechách na pořadu dne až do zániku světa. (14.01.2011)

"Potřebuju tady mít lidi, co se nebojej mít průšvih."                                                                                                            Důvěra může podržet právě tak, jako zlámat vaz. Mladý projektant dostane první samostatný úkol dříve, než se na to cítí. Očekávání v něj kladená jsou příliš vysoká, uzavírají se sázky, všichni čekají, že půjde ve stopách svého úspěšného otce. Jak se zachová otec, když zjistí, že syn svou první práci zkopíroval? Jak se zachová syn, když zjistí, že místo mu vyběhal tatínek? Trochu jsem se bála, aby nám ta hrací plocha neskončila někde mezi Brnem a Prahou, ale to se naštěstí nekonalo. S velkou chutí jsem sledovala dálniční anabázi pro tentokrát takřka oproštěnou od přílišného budovatelského nadšení. (28.02.2015)

Dálnice nebo ateliér? Skalského film je typický nepodarek z normalizačních časů – postbudovatelská moralita o napravení zaváhavšího hejska z lepší rodiny, sklouzávajícího vlivem protekcí a podvodů na zcestí. Jak už bylo řečeno, nefunguje chemie mezi mladým a neotrkaným Bartoškou a zralým, uznávaným Högerem, zbytek kazí nudný, nezajímavý scénář (Steigerwald) a kupodivu i nevýrazná kamera (Ondříček). Není důvod vidět opakovaně. (10.07.2020)