Hamilton

Dá se diskutovat nad tím jestli pouhopouhý divadelní záznam nesnižuje zásadní dojem z představení a nevyplatí se skutečně radši nezajet třeba na Broadway a utratit za ten nejlepší možný zážitek skutečně zhruba 250 dolarů (tedy zhruba 6000 Kč+ cestovné). Jsou ale takové divadelní záznamy, které přece jen dokážou zachytit původní divadelní představení naprosto famózně i když v tom hraje fakt spíše to, že původní divadlo je už tak silný zážitek, že následně funguje i na malé obrazovce. Dokonalým příkladem za všechny je třeba záznam z irského Lord of the Dance, aktuálně se poté s velkou peckou vytasil Disney+. Muzikál Hamilton je totiž naprosto parádní zážitek, který má už teď potenciál zůstat muzikálem roku. Muzikál Hamilton vznikl dle knihy Alexander Hamilton od spisovatele Rona Chernowa a na Broadwayi se hraje už od roku 2015 přičemž dodnes patří mezi nejvíc do nebes vynášené broadwayské představení. Za hudbou, texty a představením hlavní role poté stojí talentovaný Lin-Manuel Miranda a stvořil opravdu jeden z nejpamětihodnějších muzikálů dost možná v celé historii lidstva. I přesto, že muzikál pojednává o historických událostech z 17. a 18. století je v muzikálu často používán hip hop. I přesto, že na první zjištění může takhle kombinace působit jako vražedná je ve finále tahle riskantní varianta ve finále skutečně svěží a především Miranda a spol vrací hip hopu zašlou slávu, protože projev obsazení muzikálu je prostě výborný a tahle skutečně potencionálně riskantní volba je ve finále sázka na nejistotu, která se přece jen vyplatí. V muzikálu je postupně ukazován vývoj USA a jedná se o zajímavé téma, které naštěstí Miranda dokáže bravurně vytěžit. Obsahuje důležité myšlenky, dokáže kombinovat humorné i dojemné momenty a překvapivě dokáže překvapovat i ve velmi známých známých momentech a především je ve finále dost možná i více aktuální než by se mohlo zdát. Hamilton je originální, strhující a naprosto výborný. Jeden z nejlepších muzikálů posledních let a důkaz toho, že i divadelní záznam může mít své specifické kouzlo pokud je divadelní muzikál tak parádní, že vám nevadí, že ho vlastně nevidíte na živo ale pouze ze záznamu. Miranda si oficiálně zajistil pozici jednoho z nejzajímavějších muzikantů současnosti a snad se ještě někdy nějaký jeho muzikál bude moc Hamiltonovi alespoň vyrovnat. Překonat Hamiltona totiž bude něco víc než jen velmi obtížné..... (08.07.2020)

Takže budem aj chváliť aj kritizovať. Najprv chváliť a vlastne viac chváliť. Milujem muzikály, to musím povedať ako prvé. Myslím, že som ešte divadelný záznam muzikálu v telke nevidela a je mi to trochu čudné hodnotiť to ako film, ale pokúsim sa. Veľmi obdivujem to, ako sa všetci tí pre mňa doteraz neznámi herci naučili také zložité texty a ani raz sa nepomýlili, predsa je to iné ako keď sa točí film. Za to naozaj klobúk dolu! Ja som normálne výnimočne musela čítať titulky, lebo niekedy mi to pri tej rýchlosti už nešlo do hlavy. Na muzikáli HAMILTON sa mi asi naozaj najviac páčili texty, wow a to ako sa niektoré opakovali a len obmieňali, to bolo fakt skvelé!!! Ďalej chválim herecké výkony, ďalšie wow, veľmi presvedčivé a plné emócií!!! Pri muzikáloch si väčšinou oddýchnem, vypnem, tu mi však mozog pracoval na plné obrátky, ale netvrdím, že to je zlé. A áno trošku pridlhé, musela som si to rozdeliť na dva večery a to už nie je ono. Prvá hodina a pol ma bavila viac ako posledná hodina. Z piesní sa mi najviac páči Helpless a Satisfied :-) a tiež That Would be Enough a Burn. Najlepší hlas mala asi Angelica a najviac ma bavila ona a Eliza, hoci ženy tu majú menej priestoru. L.M.Miranda to celé napísal a zložil, pekne zahral, takže má môj obdiv, ale spevák to nie je najlepší. Pri ženách som mala pocit, že nespievali naplno, teda nie žeby zle, ale že zvládli by ešte náročnejšie skladby. Viac ma bavil Hamiltonov osobný život, práve tie skladby boli najemocionálnejšie! A OK teraz čo sa mi nepáčilo. Mám rada, keď historické osobnosti majú rovnakú farbu pleti akú naozaj mali aj na plátne a je mi jedno, že je rok 2021 a zrazu akoby sme boli všetci jednofarební. Tu ide o reálne bytosti. Černochov nech hrajú černosi, belochov belosi, veď to je logické. Chápem, že tým chceli na niečo poukázať, tiež chápem, že tento hudobný žáner už či R'n'B alebo rapp je bližší black ľuďom a sú v tom myslím aj lepší, mne to pripadá však zvláštné. Hamilton je jednoducho taký multi-kulti moderný muzikál, ktorý sa nezaradil medzi moje srdcovky, ale určite sa oplatí pozrieť si ho. Keby som bola Američanka a ešte k tomu inej rasy, asi by som sa v tom viac našla. Alebo keby som mala tesne pred skúškou z amerických dejín či reálií, ale to už bolo dosť dávno. V každom prípade ide o originálne a zaujímavé prevedenie. Naživo by to bol oveľa väčší zážitok, o tom nepochybujem. Viac ma nadchol slovenský muzikál Móric Beňovský :-). 3,5* štvrtá za soundtrack. (12.02.2021)

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju. (15.07.2020)

I'm never satisfied. Miranda je čiročirý génius; možná není až takový zpěvák (natožpak tanečník; tam to stojí na jiných), ale nápaditá a dotažená modernizace skrze (nejen) hip-hop, echt sofistikované libreto, kde v podstatě není plonkový či jen náznakem "na první dobrou" verš (a to se jede nonstop dvě a půl hodiny; motivy se proplétají a vrací v nových významech a konotacích), k tomu je i autorem hudby... Všechna čest. Obdobně zdařilá modernizace tu nebyla od první série Moffatova Sherlocka. Má to šmrnc, dotažené nápady (v podstatě v každém songu je nějaký podvratný originální prvek), nebývalý (zvláště s ohledem na žánr a stopáž) tah na branku, dokáže to odvyprávět strhující dobře známý příběh s gustem i svěžím pohledem (a ne, nespočívá to v onom kontroverzním obsazení rolí "na just" proti barvě pleti), kde je duo Burr/Hamilton stylizováno do shodné dynamiky jako Salieri/Mozart ve Shafferově Amadeovi. A to vše s nadhledem, aktuálně, dramaticky i emocionálně. A obejde se to přitom bez muzikálově přepálených emocí o "velké lásce/velké tragédii". Hamilton je důkazem, že i "až otravný nadměrný hype z největších" se může jednou za tucet uherských roků ukázat jako zcela nedostatečný a nevystihující. (03.07.2020)

I wrote my way out of hell. I wrote my way to revolution. I was louder than the crack in the bell. I wrote Eliza love letters until she fell. I wrote about The Constitution and defended it well. And in the face of ignorance and resistance. I wrote financial systems into existence. And when my prayers to God were met with indifference. I picked up a pen, I wrote my own deliverance. (02.08.2020)