Divoké včely

Film Divoké včely byl zajímavým celovečerním debutem Bohdana Slámy. Své hrdiny nachází uprostřed bezútěšné každodennosti v osamělosti duše a pomalého vystřízlivění ze snů v realitě. Touha a neochota svádí vnitřní boj s většinovým uzavřením k odevzdanosti a poddání se stavu věcí. Co lze filmu vytknout je nesoulad v přirozené plynulosti děje a občasná těžkopádnost ve srozumitelnosti nosných myšlenek. I přes škobrtání je nejvýraznější složkou poetika protikladů a protimluv. V osamocení i nutnosti úniku, kdy každý pohyb smyslnosti dodává smysluplnosti tu nejsilnější zbraň. Titulární hlavní postavou svazující beznaděje obyčejnosti je mladík Kája (sympatický Zdeněk Raušer), nesmělý prosťáček s dobromyslnou duší a těžce splnitelným tajným přáním. Cesta ven znamená vysvobození, ale nemusí představovat štěstí. Hlavní ženskou postavou je mladá Božka (dobrá Tatiana Vilhelmová), bezprostřední ve svém přístupu k životu a nabízeným příležitostem. Jen určité chvíle dokáží probudit a otevřít všechny smysly k hlubšímu prožitku. Výraznější mužskou postavou je Kájův starší bratr Petr (zajímavý Marek Daniel) na bezstarostné cestě odreagování a sladkosti nostalgických vzpomínek nedávné minulosti. Osamělost má mnoho podob. Důležitou postavou je svědomitý Laďa (velmi dobrý Pavel Liška) v bezradnosti neuchopitelnosti jediné zdánlivé jistoty. Osamělost se dostává do pózy a zoufalému upnutí k jediné bezpečně vnímané cesty. Další podobou rozčarovaného mládí v těžkém stavu kocoviny je Jana (velmi zajímavá Vanda Hybnerová), tvrdý obal, nefunkční partnerství a celoživotní závazek lehkomyslnosti mládí. Kde jinde může být silnější potřeba chvilkového úniku? Z dalších rolí: vitální hajný (dobrý Jaroslav Dušek), nespokojený otec bratrů a filozofující listonoš (zajímavý Cyril Drozda), nekompromisně předpojatá babička bratrů (velmi zajímavá Eva Tauchenová), Boženina velkorysá matka s propíranou profesí Lišajová (dobrá Zuzana Kronerová), Janin slabošský přítel Staňa (příjemný Josef Polášek), neposedný Boženin mladší bratr Jeňa (sympatický Jan Brejla), či Petrův svérázný kolega (zajímavý Tomáš Matonoha). Duševní rozpoložení mladého člověka v souvislosti s obyčejnou běžností a po ztrátě všech životních iluzí dostává jasné kontury. Stylizace vyjadřování má nezpochybnitelné poetické nadání. Bohdan Sláma zachytil obraz skutečnosti vcelku věrohodně a nápaditě poodkrývá pohnutky, cesty, důvody. (06.06.2017)

Bohdan Sláma je režisérem, kterého dlouhodobě registruji, nejspíš bych i uměl vyjmenovat, jaké filmy natočil, ale dosud jsem si žádný nepustil... až teď. Divoké čely mi připadají jako vesměs klasický zástupce těch novodobých českých filmů, které příliš neoplývají celistvým dějem a nabízejí spíše kaleidoskop různých drobných osudů, postav a příhod v rámci jisté komunity či shluku postav, zde v prostředí české vesnice. Na debut to jde, na začátku mě film chytl hlavně díky scénám s vtipně podanou konfrontací otce a syna s odlišnými přístupy k životu, občas pobavily i některé další lehce divné postavičky (jako třeba ta Duškova), více vtipně podaných scén (jako na hřbitově nebo se stádem krav procházejícím přes cestu), cosi má film do sebe i svou atmosférou. Ale jako celek mě tolik neoslovil a v některých scénách časem i trochu nudil. K tomu nejvydařenějšímu za mě určitě patří závěrečná píseň... [60%] (07.06.2024)

Miluju tento film. Viděla jsem ho už asi 10x a nikdy mě neomrzí. Do Jiříkova, kde se film točil, to nemám z domova daleko a tak mě nic nepřekvapilo, ani babky popíjející zelenou, ani rádoby solidní babička Pavla Lišky hrající automaty. Překvapilo mě jenom, příjemně samozřejmě, jak trefně dokázal Bohdan Sláma tuto drsnou realitu zobrazit, přišlo mi, jakoby natočil film o naší vesnici. Vilhelmová, Liška a Dušek byli tak přesvědčiví, až to vypadalo, že byli stejně jako Zdeněk Raušer nalezeni přímo v zapadlých koutech severní Moravy. Pro hodně lidí to bude film o ničem, ale pro mě je pravým opakem, všeříkajícím filmem ze života a o životě, s veškerou krutostí a beznadějností, kterou život přináší, obzvláště když žijete na tak „bruntálním“ místě. 26.11.2006 (26.11.2006)

Stále stejná poškrábaná deska postmoderní filmové narace... Ačkoli je dějištěm severomoravský venkov, prázdnota a bezvýchodnost je stále stejná... Prázdnota "vně" filmového světa, ale bohužel i prázdnota filmu samotného. Příšerná tříšť dialogů, ve kterých se snoubí naprostá stupidita s poměrně dobře trefenou vulgaritou, postavy črtané podle stereotypního schématu "duše lapená prostředím --- chce uniknout / nechce uniknout", nulové tempo vyprávění, rezignace na epičnost se vším všudy... Nebavilo mě to nikdy, nebaví mě to ani tady. Ano, herecké výkony jsou ucházející, ale vzato do důsledku, skutečně o čem hrát má snad jen Majkl Pavel Liška, ostatní postavy jsou spíše ztišenými, či nařvanými karikaturami v kultivovanější a intelektuálnější interpretaci, než jakou nabízí Troškův arcividlácký epos Slunce, seno. Bohdan Sláma se snažil trefit optimální tón mezi komedií a dramatem, ale podařilo se mu vytvořit jakési neutrální a bezpohlavní pořvávání, které mě spolehlivě ukolébalo. Snaha po formanovsku vyřešit "zápletku" na tancovačce není o nic přesvědčivější než celý dosavadní průběh. Divoké včely řadím po bok filmů jako Anděl Exit, Šeptej, Samotáři atd. Ačkoli jsou jiné prostředím, snaha podat svědectví o dětech svého věku je stejně úporná, stylizovaná, křečovitá... nepodařená. (03.12.2004)

Takový formanovský snímek o lidech z vesnice. Naštěstí se to nebere příliš vážně, herci hrají skvěle, jen větší myšlenku nebo příběh to zkrátka nemá. U toho Formana totiž bylo vždy něco řečeno v podtextu. Tohle je film "jen" o těch lidech, bez onoho podtextu navíc, který ozvláštňuje Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Proto jen silnější tři, na slabé čtyři hvězdy to nevidím. (05.07.2014)