Divoké včely

Tento film je opatřen krásným moravským nářečím, originálními hláškami, správným "vesanským" prostředím a výbornými hereckými výkony, jak herců zvučných jmen, tak i herců, ne tak známých, zvláště pak správně "oslovsky" působícího a chovajícího se Káji, ač ho poměrně dost osazenstva zde nazývá v jeho roli jako toporným. Také mi neunikl Cyril Drozda, jehož hlas mi byl hned povědomý a ve kterém jsem posléze poznala toho číšníka z Dědictví, kde se nenechal urážet od vesana v podání Bolka Polívky:) Ovšem všechny tyto klady se lehce ztrácejí v promarněném potenciálu filmu. A je to velká škoda. Že...:) (09.10.2008)

Sláma si tady vyznačil oblast zájmu na roky dopředu, definoval styl vyprávění, který je mu přirozený, vybral herecká esa, na která ještě několikrát vsadí a objevil svou značně netradiční femme fatale Kronerovou. Divoké včely jsou v mnoha momentech skutečně geniální, ale také bohužel občas jedou na neutrál. (08.04.2022)

Bohdan Sláma je režisérem, kterého dlouhodobě registruji, nejspíš bych i uměl vyjmenovat, jaké filmy natočil, ale dosud jsem si žádný nepustil... až teď. Divoké čely mi připadají jako vesměs klasický zástupce těch novodobých českých filmů, které příliš neoplývají celistvým dějem a nabízejí spíše kaleidoskop různých drobných osudů, postav a příhod v rámci jisté komunity či shluku postav, zde v prostředí české vesnice. Na debut to jde, na začátku mě film chytl hlavně díky scénám s vtipně podanou konfrontací otce a syna s odlišnými přístupy k životu, občas pobavily i některé další lehce divné postavičky (jako třeba ta Duškova), více vtipně podaných scén (jako na hřbitově nebo se stádem krav procházejícím přes cestu), cosi má film do sebe i svou atmosférou. Ale jako celek mě tolik neoslovil a v některých scénách časem i trochu nudil. K tomu nejvydařenějšímu za mě určitě patří závěrečná píseň... [60%] (07.06.2024)

Hele, Sláma to umí. Ten člověk dokáže lidsky prezentovat svoje postavy, situace, všelijaký životní zákruty. Jeho filmy mají neopakovatelnou atmosféru skutečnýho člověčího bytí, dejchají citem. Jenže ono je to trochu na nic, když příběh sám stojí za starou belu. Možná je to tím, že jsem v dětství, během dospívání a vlastně pořád viděl kolem sebe, ba dokonce i na sobě, spoustu roztodivných příhod, explozí štěstí i tragédií, který postihujou mezilidský vztahy a život všobecně, ale proč se na takovýhle obyčejný střípky dívat ve filmu? Na něco, co člověk denně vidí kolem sebe, když žádnou osvětu, žádnou drsnou, nevídanou situaci, ani cokoliv jinýho, vybočujícího ze stereotypu, nepřinášej? Dozvíte se, že Kájovi se líbí Božka, že Božka chodí s kreténem Laďou. Že život v zapadlý komuně může obsahovat stejný vrcholy a propady, jako kdekoliv jinde. A víc ani ťuk. Jakmile bezdějovej film postrádá zajímavý situace, je to průser a tyhle dokola natáčený sondy O NIČEM mě pomalu začínají neskutečně štvát. Liška a Vilhelmová jsou skvělí, vyjímečně se mi líbil i Dušek, ale rodinka "myslitelů" nic moc. (25.05.2008)

Poznání, že Praha, Brno nebo Ostrava nejsou celou republikou, baže dokonce ani souhrn menších měst nemůže dotvořit předsvědčivý obraz naší země sice není převratné, ale ani zanedbatelné. Obraz českého venkova v jeho pohraničním vyvedení tu už opravdu dlouho nebyl. Renesance neherectví ovšem nedokáže překrýt nedodělky Slámovy dílny; syrovosti a protokolární všednodennosti je tu najednou až přehršel. Statičnost všedního dne a zpomalení dějů s jejich pidivrcholy vesnických zábav, sociálních obtížností i tribuny zdejšího obchodu tu jsou ovšem zachyceny dokonale. Neškodí, když se připomene, že i to je Česko a že lidé, žijící na venkově, jsou cenní a plnohodnotní jako kdokoliv druhý. I tady se tápe, i tady jsou úspěchy a pády, i tady se miluje a vzniká nový život. Slámově režii je nutno přičíst k dobru, že profesionální herectví je v jeho dikci stejně přesvědčivé a spontánní jako přirozenost neherců hrajících sebe sama. Přes napadnutelná místa a slabiny film určitě patří k nadprůměru - a to k silnému nadprůměru - naší polistopadové filmové tvorby. (13.07.2008)