Dva týdny štěstí

Skvěle obsazený film s výborným scénářem. Některé scény, jako jsou ta s Ferencem Futuristou či rozhovor Adiny Mandlové s Jaroslavem Marvanem o státní půjčce jsou nezapomenutelné. Přiznám se, že si tento film trošku pletu s "Tři muži na sněhu", ve kterém byla podobná záměna postav použita o 4 roky dříve. (11.01.2012)

Jak již tady někdo níže psal, film je tak nabitý pozitivní energii, že jí snad podlehne i zarytý pesimista. Je více faktorů, které k tomu přispěly - kouzelné (mimo)hotelové prostředí, herecké obsazení v čele - kdo je vlastně v jeho čele? Adinka, Jaroslav Marvan či neodolatelný Raoul Schránil a pan ministr?!, dialogy včetně nezapomenutelné "mušky na štěně" a v neposlední řadě samotný děj. Film nepředstavuje nic nového, převratného, přesto diváka upoutá k obrazovce. Je to ta atmosféra, která z něj čiší - ta "pravá první republika" (i když v té době vlastně již o první republice nemohla být řeč), ke které vzhlížím s obdivem a úctou - ačkoli ani tehdy nebylo vše dokonalé... (18.01.2008)

„Ne, ne, ne, ne, i kdyby se jednalo o stovky milionů, pane řediteli, to už není má věc, protože pro banku neexistuji. Myslete si, že jsem umřel, že jsem měl kremaci, že jsem se utopil!“ Co musí jeden udělat, aby měl chvíli klid…Žádná komediální hitparáda. Pár lepších momentů má Marvan, Nedbal a Futurista (z minima vytěžil maximum), zbytek je buď nevýrazný či nevtipný (žurnalisté). A to včetně zamilovaných, neb upocený Schránil je spíš otravný a šarm Mandlové v mých očích moc nefungoval, i když znovu mě její postava něčím překvapila (infantilní, ale přesto kouzelný kratičký pěvecký duet s Marvanem). Strojenou srdečnost zaměstnanců ponechám bez komentáře. Spíš podprůměrná zábava s několika světlými chvilkami a docela příjemnou atmosférou. „Někdo mi ukrad vůz!“ - „Ale kdepak ukrad, to náš Tonda je taky šofér, von vám s ním jel pro benzín. Ale stejně říkal, že tam máte benzínu habaděj.“ - „Lidi, co jste mi to provedli?!“ - „Ale nemějte žádnej strach, von už se čtyřikrát naboural, von si dá sakra pozor, aby se znova nenaboural!“ (19.01.2020)

Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. (08.07.2012)

Září 1940. S končícím létem se připravovala velkolepá oslava významného životního jubilea mohykána českého filmu a jednoho z otců zakladatelů Vladimíra Slavínského. Temperamentní "syn hor" si ke svým abrahámovinám nemohl přát nic menšího, než další úspěšnou veselohru, s níž by válcoval podzimní sezónu v pražských biografech. Úspěch a vyprodané kinosály byly hnacím motorem pro Slavínského a s prostředími, která důvěrně znal, nemohl zklamat ani producenty. Nebylo tedy nejmenších pochyb o tom, kam zasadit příběh mladé úřednice a ministerského tajemníka. Centrum pražské smetánky v nedalekých Jevanech patřilo k vyhlášeným lokalitám již v období první republiky a zdejší síť luxusních hotelových komplexů byla jako stvořená pro delikátní záležitosti státních tajemství a úzkostlivě střežená inkognita vlivných bankéřů. Jména Adiny Mandlové a Raoula Schránila slibovala mnohé, také proto, že obě filmové hvězdy pojilo silné přátelské pouto i mimo dosah kamer. A poněkud netypická charakterová proměna příslušníka horních deseti tisíc v Marvanově znamenité interpretaci přináší do filmu šťavnatý komediální náboj a vytváří sympatické pozadí pro romantickou zápletku v podání Mandlové a Schránila. Příběh má spád, přehledné dialogy i neobvyklou pointu a současného diváka si získá vedle prosluněné letní atmosféry i roztomilou písničkou o mušce. Příjemné zakončení jednoho válečného léta. Ani se nechce věřit, že nad okupovanou zemí už víc jak rok visely vlajky s hákovým křížem. (03.10.2008)