Muži nestárnou

Tohle je hollywood v ceskym podani. Bez ironie. ZIta, Jana Romanova i Jarmila jsou prvotridni krasky, do toho Nezval s divochem Pivcem... :-) Dokonalost. P.S.: Zaverecna Zitina lajna: "Tak uz mu ji dejte, at je v rodine pokoj", me rozesmala skoro k slzam. Aneb, kdyz to neslo s pani tovarnikovou, tak to zkusil na dceru. Kdyz to neslo ani s ni, tak na vnucku... Tomu rikam tah na branu. :-))) 4+ (24.03.2014)

Jan Pivec a především Zita Kabátová balancující chvíli na hraně, chvíli za hranou, romantického kýče. Z hlediska příběhu je to takové červenoknihovnové naivní peklíčko, jakého bylo za protektorátu třeba, ale nutno uznat, že nejde neobdivovat výkon Jana Pivce, který zvládá zahrát poblázněného mladého studentíka jako vystřiženého z "vrcholných" slátanin období romantismu, i galantního a zatraceně ve formě byvšího ctihodného pána v letech (ne u Písku). Mimochodem tu svou formu prezentuje na plovárně, respektive v krytém plaveckém bazénu, který je jednoznačně a nezaměnitelně bazénem Městských lázní v Hradci Králové, samozřejmě v jeho tehdejší podobě, jež definitivně zmizela při přestavbě lázní na aquacentrum. Do dnešních dní tak na eleganci poctivé a funkční prvorepublikové architektury zůstává tato svým způsobem okouzlující vzpomínka na celuloidových pásech, ale nejenom ta - v reálném světě totiž stále funguje technický unikát jménem stroj na vlnobití od ČKD Blansko z roku 1933. Práci jeho kyvné desky si pravidelně užívají návštěvníci aquacentra dodnes. Ale abych taky řekl něco k filmu:) Řadím se do té méně kritické části diváctva, a přes ten nános naivity, patosu a kýče dokážu vidět pozitiva. Je to jako ve skutečnosti - muži sice stárnou, ale není to žádná tragédie. Tento film nestárne, a zaslouží si místo v červené zóně. 70% (18.03.2018)

„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ (17.05.2020)

Mimořádně jednoduchý film o tom, že na zamilování nikdy není pozdě. Názor, že na světě je jen jediná žena jsem už od pár lidí slyšel, ale ještě neviděl ve filmu. Jan Pivec má jakousi zamilovanost do pokrevní linie, svádí ve stylu operetky babičku, matku i dceru, dekádu po dekádě. Celou dobu nijak extra dialogy ani děj, jen čekáme jak to dopadne. Ani to nijak nepřekvapí, ale ani neurazí. Průměr, 60%. (17.04.2011)

"Prosím vás, zeti, dejte mu ji. Dejte mu ji, ať už je jednou v rodině pokoj. Nebo si ten člověk počká ještě na jednu generaci." Dobře promyšlená úsměvná romantická komedie odehrávající se po tři generace jedné rodiny. Příběh by se tak dal rozdělit na tři dějové etudy, tedy právě z období každé generace, které mají jedno společné. Tím je nějaký Stáňa Jarský. Vlivem daných okolností v každé generaci žádá o něčí ruku. Na 40. léta skutečně příběh jen lehce úsměvný, ale vyobrazený v plné perspektivě. Dobrá nálada a neustále úsměvy všech protagonistů jsou typické aspekty na filmovou tvorbu své doby, takže v tomto směru je potřeba se na snímek dívat okem shovívavým. Atmosféra je nedramatická, avšak v jádru věci hodně povzbudivá. On ten příběh původního autora, pro divadelní inscenaci, Jana Patrného je postaven tak dobře, že je skutečně divák zvědav, kam až to zajde. Závěrečná věta z úst herečky Zity Kabátové tak vyznívá jako nejlepší tečka, která pobaví nejvíce a při odchodu z kina se museli diváci smát ještě hodně dlouho. (07.05.2022)