Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

Blofeld 

všechny recenze uživatele

Rozkošný film s příběhem, který je sice těžko uvěřitelný, ale autoři sami ho určitě nemysleli vážně. Obsahuje tolik ironického pomrkávání, že vyčítat mu nějakou nereálnost by bylo podivné. V hlavní roli skvělý Pivec, ale stejně tak skvěle obsazené jsou i jeho partnerky. Zita Kabátová je coby mladá paní Helena překrásná, ale stejně tak je i vcelku uvěřitelná babička, navzdory nedokonalé masce. Jana Romanová a Jarmila Smejkalová jsou ve svých rolích neméně okouzlující. Gustav Nezval je skvělý nadlesní - sukničkář, parádní jsou i všechny výstupy Zdeňky Baldové (po filmu Mravnost nade vše opět v roli členky mravnostního spolku). Co se týče režie, jedná se dle mého o Slavínského vůbec nejlepší výkon. A přidaná hodnota pro mě spočívá v tom, že se takřka celý film odehrává v 'mém' Hradci Králové a nabízí ojedinělou příležitost navštívit dnešní Městské lázně tak, jak vypadaly před téměř sedmdesáti lety, včetně slavného umělého vlnobití. Zaráží mě, že jsem o tomto filmu dosud neslyšel - v mých očích je to jedna z nejlepších protektorátních komedií. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Po letech jsem si názor na tuto veselohru poupravil. Je rozverná, dostatečně humorná a pracuje i s motivem morálky (ovšem o poznání hůř, než třeba taková Mravnost nade vše). Oživením snímku jsou herečky, které nepatřily ke "klasickým" kráskám prvorepublikového filmu - Jarmila Smejkalová nebo Jana Romanová. Ovšem jediná věc, se kterou zásadně nesouhlasím, je název - moje záda by mohla vyprávět! :o) 70%. ()

Reklama

domirovec 

všechny recenze uživatele

Ale podívejme se, pan Pivec se nám nějak rozjel a zastavovat se mu rozhodně s tou všelijakou sympatií a láskou k jedné rodince nechce! A dokonce ani nějak vůbec nestárne, co se mu to probůh stalo?!.. Je však pravda, že ze začátku jsem neměl nejmenší ponětí, že bych právě tomuto snímku, který jsem včera viděl poprvé, dával plný počet hvězdiček. Ale popravdě musím. Ještě se mi nestalo, abych byl tak udivený nad mužskou výdrží, kterou zde Jan Pivec, pohledný mládenec, ukázal rozhodně dostatečně najevo. Přechází totiž z generace na generaci, vůbec neznavený a hledá takové jakési pokračování jeho původní lásky.. v té pořád stejné rodince s další a další dceruškou, hezky generačička po generačičce. Pozoruhodný výkon, hm. A taky příjemně pozoruhodný film. Dávám pět, protože mám rád mužskou oddanost, hezké ženy, plovárny.. no, ty jenom někdy, ale dobré filmy přímo miluju. A tohle bylo dobrý :-) 5/5 ()

otík 

všechny recenze uživatele

Možná průměrná černobílá komedie ze starých časů, ale především námětově je velmi příjemných osvěžením a originálním kouskem. Jan Pivec se totiž dokáže zamilovat do tří žen různých generací v rámci jedné rodiny. A když na konci jeho první láska, tentokrát už stará babička, prohlásí něco ve smyslu – „Už mu ji konečně dejte, nebo poblázní i čtvrtou generaci!“, je jasné, že takový film si nadprůměrné hodnocení rozhodně zaslouží. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Původně měl hrát hlavní roli Oldřich Nový, který ji hrál již na divadle. Režisér Slavínský však do scénáře vložil některé pasáže z pera Nového, což se ho dotklo, a tak z jeho akvizice sešlo. Slavínský nakonec angažoval jen Zitu Kabátovou, která hrála s Novým v divadle. V divadle Oldřicha Nového se původní divadelní komedie „Muži nestárnou“ hrála celkem třistakrát. (Kulmon)
  • Jan Pivec se i ve skutečném životě zamiloval do jedné ze svých filmových lásek - rok po premiéře se oženil s Janou Romanovou. (kosticka7)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry dnes již málo známého dramatika Jana Patrného. Hra byla poprvé uvedena ve Vinohradském divadle v roce 1926, později ji upravil a ve svém Novém divadle uvedl Oldřich Nový (v roce 1940). Představení mělo úspěch a režisér Vladimír Slavínský chtěl hru převést na filmové plátno. V hlavní roli Stáni Járského měl i ve filmu hrát Oldřich Nový, jeho ženským protějškem měla být Zita Kabátová, které též účinkovala ve hře na jevišti. Kabátová ale mezitím z Nového divadla odešla a přestoupila na scénu Komorního divadla. Oldřich Nový v uražené ješitnosti trval na tom, že s Kabátovou ve filmu hrát nebude. Režisér Slavínský ale trval na angažování Zity Kabátové, což nakonec vedlo k tomu, že do hlavní mužské role byl obsazen Jan Pivec. K dalšímu sporu vedlo i to, že Slavínský ve scénáři použil textové úpravy, kterými Oldřich Nový oživil původní předlohu. Film měl i bez Nového mimořádný úspěch, což mělo za následek, že Oldřich Nový v následujících letech důrazně odmítal spolupráci se Slavínským. Není ale pravda (jak uvádějí některé prameny), že se na place již nikdy nesešli, protože v roce 1945 spolu točili film Jenom krok, který ovšem nebyl dokončen. (argenson)

Reklama

Reklama