Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Recenze (321)
"Vy nejste nemocný člověk, ale strašně zlý hypochondr." Každý kapitalista, ředitel zeměkoule či manažér by měl občas padnout na svou vševědoucí hubu, aby pochopil, co si o jeho nesmyslných nařízeních myslí ti, kteří je musí plnit. V životě se to tak často nestává, tak proto vítám, když se to stane alespoň ve filmu. Je to možná trochu naivní, ale dobrák Fábera, zloun Bartoš i ti dva chlapi hromský mě vždycky dokážou pobavit. ()
Je zbytečné bádat nad tím, jak se zrodil tento prefabrikát. Zřejmě z ničehož nic. Ale byl tu a na začatku války spoustu lidí pobavil, nebo jim dal alespoň na klasické půldruha hodiny zapomenout na to, co se děje a k čemu se schyluje (samozřejmě tím myslím na stanné právo po atentátu na Heydricha). Utopie filmu jako by s opačným znamínkem korespondovala s utopií tisícileté říše. To, že film přežil, a dožil až dodnes, a je dokonce i dnes svěží a zábavný, to je určitě právě oním znaménkem plus. ()
Tady klidně mohli Amíci hledat inspiraci k reality show Utajený šéf. Scénku s malými roztomilými chlapci zpívající si písničku Nám je to jedno, my peníze nemáme už jsem znal dříve, a stojí za to i celý film. Vrcholové dílo to sice není, ale zabaví milým naivním příběhem s dvěma dobrými herci a zmíněnými kluky. ()
Průměrná dobová komedie je říznuta v rukou Slavínského tou nejsladší červenou knihovnou. Z filmu mělo být asi cítit hodně lidskosti, ale ve výsledku jsem vedle ní často pociťoval i značnou dávku sentimentu a jeden vykalkulovaný kýč. Jediné, co dokážu výrazněji ocenit, je velmi sympatický výkon Jindřicha Plachty, vlídný humor a všechny scény kolem jeho postavy, Plachta si zaslouží poklonu už jen za to, že vytáhl něco podobného na dívatelnou úroveň. Bohužel Nebe a dudy trpí i dalším neduhem pamětnických filmů této éry a sice sbírkou herců ve většině vedlejších rolích, kteří mi zde (a bohužel se to občas týkalo i Marvana) připadali nepřesvědčiví a film jako celek z mně nejasných důvodů přeceňovaný... snad z nostalgie, kterou za sebe tady cítit nemohu. Když si vzpomenu, co točil ve stejném roce i žánru takový Martin Frič (ať už dodnes svěží Hotel Modrá hvězda nebo parodicky mířený Těžký život dobrodruha), film od mistra červené knihovny Slavinského u mě příliš neobstojí ani za použití oblíbené formulky „na svou dobu“. Bez Plachty by to bylo za 1*, díky Plachtovi slabé 3 hvězdičky, ale se zdejšími 86% se stotožnit i tak moc nedokážu... [55%] ()
Pokud by někdo natočil podobně naivní báchorku po roce 2000, tak by ho diváci sežrali. Film však vznikl o mnoho let dříve, proto se může dál vyhřívat v žebříčku nejlepších filmů. Továrníkova změna charakteru během jediné večeře je skutečně úsměvná. Jedno se tomu, ale upřít nedá a to příval nepodložené nostalgie po starých dobrých časech, kdy po světě chodili jen pracovití a skromní lidé. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Premiéra proběhla 31. října 1941 v pražských kinech Blaník a Lucerna. (Cucina_Rc)
- Dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi byli synové hudebního skladatele Františka Blahníka. (M.B)
- Herci na natáčení v exteriérech trpěli velkým horkem. Chlapci Blahníkovi si například při natáčení v lomu popálili chodidla, protože na place chodili bosi a země byla značně rozpálená. Snad i jako bolestné po natáčení dostali darem boty a kožený míč, které jim ve filmu přinesl továrník Bartoš v podání Jaroslava Marvana. Ten se pak dokonce jednou z velkého horka zhroutil. Maminka Blahníková mu nato pro povzbuzení nabídla svačinu pro své dva syny: několik rajských jablek. (Komiks)
Reklama