Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Popravdě jsem to chtěl vidět především kvůli Dagmar Frýbortové, která se mi moc líbila ve Čtrnáctém u stolu - mám rád usměvavé holky s takovým tím romantickým diblíkovstvím ve tváři. Každopádně mě film zaujal jak slušně rozehraným tématem (kde mi trochu vadilo, že se mohlo trošičku víc přitlačit na pilu a situaci víc v některých ohledech dohrát), tak skvělými a inteligentními dialogy, které dnes málokterý tvůrce dovede napsat, a samozřejmě i herectvím. Pánové Marvan a Hanus si své role vyloženě užívají a jejich rozmluva v pracovně, kde ing. Bečvář poprvé začne mluvit o chystané knize, je dokonalou ukázkou profesionálního herectví. Zajímavé je, že děj nelze předpokládat zcela dopředu (i když konec je zřejmý, protože o tragédii nejde), ale třeba scéna v cirkusu mne hodně dostala. Jen mne krapet mrzí, že tvůrci nepřiznaně vykradli Stephena Leacocka, resp. povídku Strýček Podger věší obraz, ale zase je to natočené daleko líp než pozdější přiznaná televizní verze s Františkem Filipovským. Jinak mi tahle verze přijde daleko líp poskládaná a sestavená, než ta s Hugo Haasem, Marvan se sem hodí daleko líp. A docela mě baví, že si film bere už tehdy ta různá nesmyslná hnutí za práva zvířat a naznačuje, kam členové podobných spolků patří. ()
Autor divadelní předlohy Poslední muž (už jednou zfilmované s Hugem Haasem) F.X.Svoboda už v té době nežil, ale údajně si vždycky přál, aby pana Kohouta ve filmu hrál Jaroslav Marvan. Hrál tu roli s mimořádným úspěchem v divadle a filmovou verzi si nenechalo ujít skoro pět milionů diváků (!) Tady někde už připravení komunisté vytušili, že národem milovaný herec jim může v dalších letech prokázat velkou službu... Jinak pro mě osobně jedna z nejpřijatelnějších komedií Vladimíra Slavínského, všechna lacinost potlačena na minimum. 70% ()
Až na pár scén, ktoré tam byť nemuseli a hraničili s trápnosťou, ako zatĺkanie klinca, celkom slušná zábava. Despota, Napoleon, bručoun, diktátor je postava nepríjemná, ktorú by sme najradšej poslali do blázinca, ale aj smiešna a zábavná. Na slabšie štyri hviezdy to vytiahol, spolu so sympatickými dcérami a nádejným zaťom. ()
Poslední mohykán je další z řady povedených filmů pro pamětníky. Je netradičně až z roku 1947, přesto si v sobě nese ještě určitou prvorepublikovou bezstarostnost a svěžest. Téma je nekonfliktní a hlavní snahou tvůrců je pobavit, což se jim daří. Hlavní hrdina starožitník Bořivoj Kohout (v podání tradičně skvělého Jaroslava Marvan) je muž, který je přesvědčen, že je hlavou rodiny a pevnou rukou musí všechno řídit. Je jasné, že se mu to nedaří a čím více se snaží, tím jen vzniká více zmatků a úsměvných momentů. Podobné snahy jsou častým stereotypem mnoha domácností i dnes, díky tomu je film nadčasový a spolehlivě dokáže rozesmát i dnešní diváky. Pozn.: Hugo Haas mě nikdy moc v komediálních filmech nesedl, proto jsem neviděl ani film Polední muž a při hodnocení Posledního mohykána na něj neberu ohled. ()
Další klasické a nezapomenutelné dílo naší kinematografie, především pro strhující výkon Jaroslava Marvana, který si v tomto snímku zahrál dvojroli bratrů Kohoutových. V jedné roli hraje diktátora své rodiny, která skáče, jak on píská. Neposlouchá ani svou ženu, ani své děti, pouze střílí rozkazy od rána do večera, "to je bez debat". V druhé roli hraje srdečného, věčně rozesmátého pana lesního. Náhoda jednou "otci-diktátorovi" umožní, aby se podíval, jak jeho rodina žije, když není doma, a tento pohled do zrcadla není příjemný. Velmi příjemná a vtipná komedie. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
Reklama