Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Předcházející pro nezbytná srovnání uváděné filmy neznám nebo si na ně nepamatuji. Jisté je jedno: tento Slavínského film patří mezi jeho nejvydařenější, vedlejší efekty jeho potřeby vnějších efektů tu jsou utlumeny, jak je to jen možné (Hanus tehdy k vlastnímu osobitému hereckému výrazu teprve dozrával). Pro Jaroslava Marvana tu vznikla mimořádná herecká příležitost, kterou tento univerzál českého stříbrného plátna také dokázal bezezbytku vyplnit tím, že se jí oddal bez zábran a berličkovitých vnějškových efektů. Osobností pro sebe zůstává také pro mne i dnes Soňa Červená, legendární česká dáma stejně pověstného českého jména ze světa karnevalu a kabaretu. Zdá se, že v tomto případě můžeme oprávněně mluvit o Slavínském nadčasovém. Pokud by to měla být pravda, byl by to fakt, který by i pro mne osobně byl určitým překvapením. ()
„Mamino, ve mně je teď malá dušička!“ - „Možná, že ho nezastřelí…třeba ho jen něčím praští.“ Ach, to bývaly doby, kdy špatně parkující hned, bez reptání zaplatil strážníkovi a ještě mu nabídl cigaretu…Poslední mohykán je zdařilou hereckou exhibicí Jaroslava Marvana. Jeho dvojrole samolibého, cholerického tyrana stejně jako smích trousícího, oblíbeného člověka z lidu se moc povedla, v obou se vyřádil. Ať už zraňuje celou rodinu při zatloukání hřebíku, leze do klece se lvy, šije rukáv fraku pro prince či se kope pod stolem s budoucím zetěm. Jen škoda, že ostatní herci spíš přicmrndávají. Původního Posledního muže jsem neviděl, časem možná napravím (už kvůli srovnání Haase a Marvana), tuhle verzi hodnotím solidními 4*. „Ženich, kterého jsem ti vybral, není sice žádný krasavec, no ale to u muže není nutné. Je trochu menší než ty, ale o málo, jen tak asi o hlavu. Má trochu bříško, ale zato má velkou hlavu, chytrou, no! Den svatby určím do měsíce, souhlasíš?“ - „Ne, tatínku!“ - „No tak je to v pořádku.“ ()
"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 ()
V tomto filmu si Marvan zahrál zřejmě mého otce, jen s tím rozdílem, že tady je jako Kohout všechny komandoval, ale ten můj k tomu vzápětí ještě vyčte, jak na hovno to vlastně všichni děláme a udělá si to sám a ještě nám k tomu dá výklad, jak že se to vlastně dělá. Paradoxně by ten můj do žádné klece se lvem nikdy nevlezl, protože by tam nevydržel ani sám se s sebou, natož lev s ním, ale to je odbočka. Marvan je vyloženě génius, co uhrál úplně všechno bez problémů, stejně jako zbytek osazenstva. To nejlepší je ale překvapivě scénář. Nejen, že pokaždé překvapí novou odbočkou a vtipností předčí kdejaký dnešní paskvil, který si říká "komedie", ale směřuje k jasné pointě, je chytrý, neotřelý a hlavně i po 76 letech stále aktuální. Klenot naší skromné kinematografie. ()
Jaroslav Marvan byl excelentní herec a filmy v nichž hrál, mám opravdu docela rád. Tento, v němž si střihl rovnou dvojroli, jsem však dnes viděl teprve poprvé. A ani v tomto případě nezklamal. Přísný otec, jehož výchova nebyla vskutku vzorová – nýbrž účelová ovšem nakonec přinesla kýžené ovoce, díky čemuž si mohla jeho manželka i děti konečně oddechnout. Byla tu celá řada vtipných situací, velmi slušné herecké výkony od většiny zúčastněných – takže já rozhodně nelituji, že jsem tomuto filmu věnoval svůj čas. A určitě jsem jej neviděl naposledy!!! ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
Reklama