Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
[4,5*] "Chci o vás napsat knihu. O posledním z mohykánů pravého mužství." Režiséra Vladimíra Slavínského som objavil až relatívne nedávno (v mladosti sa mi jeho filmy akosi dokázali vyhnúť) a odvtedy ma nejeden raz prekvapil vyspelosťou jeho filmov. Minimálne v tomto prípade a v prípade rovnako výborného filmu Nebe a dudy (1941) rozhodne nejde o žiadne "pitomé" komédie s "pitvoriacimi" sa "rádoby" komikmi, ale o inteligentné komédie so sviežim humorom, ktorým nechýba aj nejaká tá myšlienka. Hlavný hrdina tohto príbehu Bořivoj Kohout je despota voči ľuďom (celú svoju rodinu neustále stavia do pozoru), zato však zaťatý ochranca nemých tvárí (zaujímavý paradox, pomerne výstižne odpozorovaný z reality). A kto iný by dokázal lepšie stvárniť postavu mrzutého a prísneho chlapa so staromódnym pohľadom na rodinu ("kotel, jehož pára všechny pohání"), než Jaroslav Marvan? A keďže Jaroslava Marvana ako herca veľmi obdivujem, s potešením si užívam ten veľký priestor, ktorý tu dostal, aby naplno predviedol svoje skvelé herectvo (je to zásadný rozdiel oproti filmom, kde robil v podstate len takú "podržtašku" Vlastovi Burianovi). A dokonca sa tu predstavuje nie v jednej, ale hneď v dvoch rolách - okrem Bořivoja s rovnakou gráciou stvárňuje aj jeho brata Jaroslava s diametrálne odlišnou povahou. Film je veľmi vyrovnaný, bez nejakých slabších miest, avšak scény z blázinca patria k mojim obzvlášť obľúbeným. "Podíval jste se pravdě do tváře?" "Podíval. Byla to strašlivá tvář." ()
Opravdu nádhera, velmi vtipná a lehce dojemná, s excelentním Marvanem. V dětství pro nás s bráchou název filmu reprezentoval pouzel Cooperův příběh o indiánech, takže jsme se jednou odpoledne těšili na jeho filmovou verzi, a byli tehdy nesmírně zklamáni. Jedna z úvodních ukázek otcovy "krutovlády", scéna věšení obrazu, mi ale v paměti od té doby zůstala. ()
Poslední mohykán je další z řady povedených filmů pro pamětníky. Je netradičně až z roku 1947, přesto si v sobě nese ještě určitou prvorepublikovou bezstarostnost a svěžest. Téma je nekonfliktní a hlavní snahou tvůrců je pobavit, což se jim daří. Hlavní hrdina starožitník Bořivoj Kohout (v podání tradičně skvělého Jaroslava Marvan) je muž, který je přesvědčen, že je hlavou rodiny a pevnou rukou musí všechno řídit. Je jasné, že se mu to nedaří a čím více se snaží, tím jen vzniká více zmatků a úsměvných momentů. Podobné snahy jsou častým stereotypem mnoha domácností i dnes, díky tomu je film nadčasový a spolehlivě dokáže rozesmát i dnešní diváky. Pozn.: Hugo Haas mě nikdy moc v komediálních filmech nesedl, proto jsem neviděl ani film Polední muž a při hodnocení Posledního mohykána na něj neberu ohled. ()
Jaroslav Marvan byl excelentní herec a filmy v nichž hrál, mám opravdu docela rád. Tento, v němž si střihl rovnou dvojroli, jsem však dnes viděl teprve poprvé. A ani v tomto případě nezklamal. Přísný otec, jehož výchova nebyla vskutku vzorová – nýbrž účelová ovšem nakonec přinesla kýžené ovoce, díky čemuž si mohla jeho manželka i děti konečně oddechnout. Byla tu celá řada vtipných situací, velmi slušné herecké výkony od většiny zúčastněných – takže já rozhodně nelituji, že jsem tomuto filmu věnoval svůj čas. A určitě jsem jej neviděl naposledy!!! ()
Divím se, že jsem doposud neokomentoval tento film, jenž patří dnes ke klasice české kinematografie. Vynikajcí Jaroslav Marvan, dokonce ve dvojroli, táhne tuto legrácku humorem do pohodových výšin, k tomu mu ovšem zdatně sekundují i ostatní herci v hlavních rolích (rodina pana Kohouta). Příběh je lehce naivní, ale vtipně a odlehčeně napsaný. Prostě do dnešních dní mě tento film vždy pobaví. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
Reklama