Těžký život

... aneb Jak chudý k ještě větší nouzi přišel :-) Sice mě odradily poslední viděné filmy Sordiho (Vysoká karetní hra, Ve službách mafie, Il diavolo a hlavně Můj syn Nero), ale po shlédnutí povídkové komedie Do postele vždy a ochotně mě zajímalo, co zajímavého mohl Dino Risi natočit o 20 let dříve. A nelitoval jsem. V podstatě jde o velmi zdařilý mix neorealistického dramatu, černé komedie a milostného příběhu, a to s permanentně aktuální problematikou. Navíc v kostce zachycující italské dějiny ve 40. a 50. letech minulého století. O to více mě překvapilo, že některé zachycené jevy jsou aktuální po více než 60 letech i u nás. U řady scén jsem se musel smát nahlas (např. večeře v domě přívrženců monarchie) a snímek tímto pasuji za svůj dosud nejlepší film se Sordim. O to více mě teď zajímá jeho dosud nejlépe hodnocený (a u nás dosud málo známý) snímek Měšťáček. Hlavní ženskou představitelku Leu Massari jsem předtím (ne)zaregistroval ve Strachu nad městem a Sedmém terči, Franca Fabrizio (Silviův přítel) v Piti piti pa a v Úctyhodných lidech. (30.01.2024)

Ťažký život je o jednom typicky talianskom vzťahu, búrlivom, ukričanom, ťažko sa rodiacom a ťažko sa končiacom. Ale nie to nám chce film povedať. Síce trochu jednoduchým spôsobom, ale pravdivo a úprimne o tom, že sa nepatrí spreneveriť ideálom a zásadám a pred ťažkým životom si vybrať ľahšiu cestu v blahobyte. Film zahŕňa veľké časové obdobie a tak si spolu s dvojicou Silvia a Eleny prechádzame politickými zmenami Talianska, ktoré neveľmi poznáme, od monarchie k republike, od kráľa po vládu milionárov. A to vtedy milión lír ešte niečo znamenal. Na film sa príjemne pozerá, stále sa niečo deje, ani sekunda nie je nevyužitá, čo mám rád. (20.06.2024)

Je to černá komedie ale ne z těch, kde se umírá smíchy, postava Silvia nutí diváka spíš přemýšlet. Jsme po válce, je neustále konfrontován situacemi a musí si vybrat: Když obětuje vlastní čest, přesvědčení, tak bude žít lépe a všichni budou spokojení. Jen umět přizpůsobit. Tento film Sordi považuje za svůj nejlepší. Režie dobrá, má i kultovní momenty, ale nečekat od toho lehkou zábavu. /Gassman jen cameo/ 4/5 (13.12.2014)

Nadčasový snímek o přístupu k morálce a sociální situaci v zemi. A protože se podobné stavy opakují v nepravidelných cyklech, může život přivést na scestí takovým to způsobem kohokoli a kdykoli. Dino Risi zde reflektuje poválečné události, které moc nebraly v potaz hrdinství partyzánů a obyvatele, které sužovala chudoba, jež se státu nedařila vyřešit. Silvio tak zpočátku chce být silně morální a zásadový. Jenže manželka mu to vyčítá, protože nedokáže domů přinést více peněz. Sama pak může vidět, jak to dopadá, když bývalý novinář ohne hřbet a začne se otáčet jen za penězi bez ohledu na to, odkud se berou a jakým způsobem je vydělá. Jde o film, který by platil i ve starém Římě a platnost bude mít nejspíš v každé době. Dnes též. Alberto Sordi se ani zde nevyhnul lehce komediálnímu projevu, on to má prostě v sobě. (01.02.2024)

Název přesně vystihuje obsah tohoto filmu, průřez těžkého života v poválečné Itálii.  Překvapily mě i popové fláky z válečné a poválečné doby, které dotvářejí scény (aquarela de brasil na pláži, only you při vracení se k ženě,...), nějak jsem si to představoval umělečtější, ale zklamán nejsem:) I přes svou černobílost je nadčasový a krásně srozumitelný. (31.01.2024)