Mé srdce bije na tvůj povel

Film o eskapismu, slabošství a područí - bohužel pro něj se ale slabošství a eskapismus propsaly i do výstavby samotného snímku: režisér nás uvrhne do prostředka definované situace, o níž si nemůžeme sami udělat žádný obrázek (proč si mj. dospělý člověk namlouvá, že jeho bratr je v takovém stavu "nemocný" a na jakém základě - a jak dlouho? - očekával, že se časem "uzdraví", když mu bude podle sestřina přesvědčování, že jedině takhle to musí být, shánět lidskou krev?), a pak nás z té situace zase nechá všechny uniknout, když pod přemírou nahromaděného tlaku a okolností oba bratři ponechaní bez sestřina dozoru volí jednoznačně únik (ač je opět nepochopitelné, proč "nemocný" sourozenec ve chvíli, kdy je opuštěný, nevyjde na světlo sám, jak o to pod dozorem pořád žadonil). A to celé - vržení do nějak autorsky definované nesnesitelné situace a její opětovné opuštění postavami i koncem filmu - divákovi neumožňuje žádnou aktivní spoluúčast, není jak to smysluplně komentovat, jak to spoluprožít, jak se na tom cokoli naučit, cokoli pochopit. A ta v komentářích opěvaná vizuální stránka mimochodem nijak uhrančivá nebyla, a v některých scénách, byť se autor aspoň vyhýbal explicitnímu násilí, se stejně nerozpakoval využít nejbanálnější, klasicky nepříjemně vyděračská klišé (šroubovák ve stehně, trhání zubu, kousnutí do šíje atd. atp.). (Febiofest, Slovanský dům) *~ (21.09.2021)

Bavilo ma to. V celej svojej pomalosti a postupnom budovaní napätia. Komorný debut, ktorý je variáciou na upírske filmy, pohladí dušu milovníkom indie produkcie. Je kokteilom minimalistickej rodinnej drámy, low-budget hororu a strohej formy (formát rámu 4:3, statická kamera, fajn kompozície). Cena Občana Kanea pre najlepšieho nového režiséra (Sitges Film Festival). (07.09.2022)

Pomalé, komorné, herecky fajn zahraté a občas ťaživé. Malý a veľmi lacný film o rodinke, ktorá musí pravidelne dodávať 1 svojmu členovi prísuny ľudskej krvi pre jeho prežitie, čo so sebou obnáša nepríjemnú povinnosť každých pár dní odpraviť niekoho zo sveta. Oceňujem originálnu prácu s upírskou tématikou i motívom obetovania sa pre rodinu. V globále ma My Heart can t beat unless you tell it to nijako nepohoršilo a verím, že si môže nájsť svoju skupinu divákov ktorých zaujme. U mňa však tento indie horor/dráma padol vďaka veľmi pomalému tempu rozprávania a z toho vyplývajúcich viacerých úsekov nudy skôr do podpriemeru. 45% (05.07.2021)

Fascinující debut. Temně laděné (a lehce hororem řízlé) sourozenecké drama o tíži rodinných povinností. Vypraví o třech sourozencích, jejichž soužití velmi negativně ovlivňuje nemoc jednoho z nich, který potřebuje k přežití stálý přísun krve. V podstatě je upír, byť to nikdy explicitně nezazní. Film evidentně nestál moc peněz, stačí mu výborné civilní herecké výkony a nezpochybnitelný talent tvůrce. Skoro až nechápu, jak film, který byl očividně velmi levný, může vypadat vizuálně tak krásně. A to ne co do výpravy, efektů nebo nějakých kamerových srandiček, ale zejména svou barevnou paletou a způsobem, jak aranžuje (povětšinou statické) scény. Některé záběry bych si klidně vytisknul, zarámoval a pověsil v obýváku. Jsem naprosto přesvědčenej o tom, že jestli tenhle člověk nepřestane točit, bude jednou hodně známej (za pár let se sem doufám vrátím a budu rád, že se předpověď potvrdila, heh). Ve svý budgetový kategorii tohle pro mě bezpečně bude jeden z filmů roku. (26.06.2021)

Že v plebejské Americe chovají k aristokratickým upírům antipatii (a naopak mají náklonnost pro páchnoucí lykanská zvířata), je všeobecně známo. V lepším případě jsou zobrazováni jako nesympatičtí elitářští snobové (Underworld), v horším jako animálně primitivní krvelačná monstra (Priest, From Dusk Till Dawn aj.). A zde je dokonce nosferatu zkarikován do podoby mentálně retardovaného chcípáčka, trpícího nedostatkem sociálního kontaktu, a hlavně neschopného samostatného života, tedy ulovit si sám něco k snědku. Kde jsou jeho upírské superschopnosti? Tvůrci mu všechny pověstné přednosti odebrali, ale slabosti naopak ponechali (sluneční svit). Ale lhal bych, že jsem se na tuhle alternativní upírskou "festivalovku" díval s nezájmem, naopak, moc mě bavila, i když určitě ne tolik, jako vzdáleně příbuzný Låt den rätte komma in. A nepříliš působivou a necharismatickou postavu staršího bráchy plně vynahradila schizoidní sestra, hubená nordická bestie, pro kterou podříznout chlápka a vykrvit ho do kbelíku je zhruba takový "problém", jako skočit se síťovkou pro mlíko a rohlíky přes ulici do sámošky. Rád bych tuhle dámu ještě někdy viděl v podobně deviantní roli. (08.07.2021)