Cesta

Flahertyho Nanuk se toulal ledem a sněhem pokrytou krajinou, o desítky let později Roegův domorodý šestnáctiletý kluk podstupoval ve vyprahlé australské buši svou zkoušku dospělosti. Osudy vzdálené časově i geograficky a ačkoli jeden skutečný a druhý fiktivní, přesto jsou v mnohém podobné. Jejich životy plynuly pomalu, v dokonalé symbioze s přírodou, daleko předaleko od kvapným tempem se ubírající civilizace, která se ráda označuje za vyspělou. Walkabout výborně ukazuje střet dvou světů - zdánlivě spořádané a racionální civilizace, která je ve skutečnosti chaotická a neskutečně iracionální, se zdánlivě nepřátelskou a chaotickou přírodou, která je však naprosto jasně uspořádaná i když nekompromisní. Když se k smrti vyčerpaná dívka a její bratříček setkají s šestnáctiletým bušistickým maturantem, znamená to pro ně jednak záchranu života, ale také otevření průzoru do jiného světa - příroda, která je málem zabila, je najednou mnohem přívětivější než moderní civilizace. Příroda je nechtěla zabít, zato mentálně šiknutý otec ano... Nehledě na městský styl života, který mají zažitý. Australská zkušenost je však ovlivní na celý život. Zvlášť malého chlapce, který odrůstá věku nevinnosti, jež mu pomohla se dorozumět s novým přítelem (Jenny už byla starší a příliš ovlivněná). Walkabout je nádherně nasnímaný lyrický snímek, ale člověk se asi musí naladit na tu správnou frekvenci, aby mohl vnímat všechna jeho kouzla. Jo a taky krásná hudba Johna Barryho ;-) (30.05.2009)

Zbavit tenhle film nelogičností a nemít to tak zběsilou kameru, tak se mi to bude líbit určitě o dost víc. Ona ta kamera tu dost ubrala, to věčné přibližování a oddalování mi tu lezlo na nervy, stejně tak mi lezlo na nervy i to, jak často tu jsou střihy. Díky tomu mě to v určitých částech i nudilo. Jinak se mi to ale líbilo, přírodu to má fakt krásnou (a v případě čistě přírody je ta kamera vcelku normální), myšlenka je sice podaná tak, aby to pochopil úplně každý, mě by se víc líbilo, kdyby tam byla řečena ne tak jasně, ale to mi až tak nevadí. Herce to má dobré, hlavní herečka je pěkná a i když tak ze začátku nevypadalo, nakonec mi tahle "walk-movie" docela sedla. Škoda jen těch mínusů, kdyby tam nebyly, ten film bych měl nejspíš hodně rád... 4* (22.03.2019)

Snová připomínka dobrovolně zapomínané přirozenosti – chtěl jsem napsat elegie, ale ono to vlastně není o žalu, ani to nekonstruuje new age teorie, nepřesvědčuje, neobviňuje, jenom konstatuje cosi o naší povaze, litující, ale přesto opouštějící, v zájmu pohodlí a naučených pravidel prchající před změnou i porozuměním. S asociativními střihovými hrátkami, které už od Roega znám z Muže, který spadl na zemi a konvenují mi velice, s obrázky civilizace podbarvenými primárním křikem didgeridoo, který se vrací až v předzávěrečném tanci lásky/smrti, zatímco k putování buší hrají převážně smyčce jak z Tajuplného ostrova nebo se ozývá dlouhovlnné rádio se zvuky celého světa (i čeština – jazyk protinožců – na chvíli problýskne). Vyšel jsem pak ven do noční zahrady, díval se nahoru do listí a bylo mi duševně rozprostřeně. (13.07.2016)

Zo všetkých filmových tém mi príde pokrytectvo  návratu človeka k prírode asi najvziadlenejšie. V akomkoľvek prevedení je tá myšlienka skrátka stupídna. V tomto prípade sa ale prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože ma to nenudilo, aj keď je to lyrický, nedejový film. Pretože nie pomalé, ale tiché filmy sú skutočná nuda! Walkabout je krásne natočený (z dnešného pohľadu ako taký surovejší Malick), plný krásnej hudby a krásnej herečky. Ani s ním netreba súhlasiť. (23.01.2022)

Krutá i krásná. Proměna dvou městských šutrů v přírodní klacky. Moc pěkný film, který utíká z civilizace a příliš pozdě zjišťuje, že jediná cesta, po které se mohl vydat, opisuje kruh. Místy velmi dokumentární a zcela opomíjející klasickou dramatickou výstavbu. Bez přeladění do správného módu si Walkabout neužijete. 80% (12.07.2008)