Cesta

Krutá i krásná. Proměna dvou městských šutrů v přírodní klacky. Moc pěkný film, který utíká z civilizace a příliš pozdě zjišťuje, že jediná cesta, po které se mohl vydat, opisuje kruh. Místy velmi dokumentární a zcela opomíjející klasickou dramatickou výstavbu. Bez přeladění do správného módu si Walkabout neužijete. 80% (12.07.2008)

Poprvé jsem film viděla v raném dětství, kdy na mě silně zapůsobil. Moje cedníková paměť bohužel tenkrát kromě tohoto dojmu vymazala všechny faktické údaje včetně jeho názvu (měla jsem ho spojený se jménem "Cesta", ale pod tímto názvem byl nedohledatelný) a jména režiséra. Od té doby jsem ho několikrát neúspěšně zkoušela hledat, ale až teď jsem ho úplnou náhodou zhlédla podruhé. Zážitek byl znovu neskutečný. Krásná hudba Johna Barryho, v závěru verše A. E. Housmana...vskutku výjimečné dílo. (10.09.2010)

Taková upřímná pohlednice z Austrálie. Ze začátku jsem se trošku trápil, ale pak jsem se asi naladil na správnou frekvenci a Walkabout se mi začal více a více líbit. Hlavně celá věc o přežití a rozdílu přirody a civilizace. -"Water. Drink. We want water to drink. You must understand! Anyone can understand that. We want to drink. I can't make it any simpler." (04.09.2011)

Všetky film od Brita Nicolasa Roega vnímam, ako priemerné, či skôr podpriemerné, a nie je tomu inak ani tentokrát, s anglickými deckami stratenými, kdesi v austrálskej buši, pričom pôvodný zámer ich otca, ktorý bol s nimi, spočíval v tom, že vystreliť im mozgy z hláv, by nebolo na škodu veci, našťastie tento ohavný čin sa nespáchal, a tak mu nezostávalo nič iné, ako si vystreliť vlastný mozog zo sprostej hlavy, s ponechaním si pokrvného potomstva na milosť a nemilosť osudu. Bezmenné postavy dievčaťa a chlapca sa predierajú holým životom, aby po čase stretli austrálskeho domorodého chalana, ktorý sa neskôr obesí, čiže budem mať čo dočinenia, s vskutku podarenou „svätou trojicou” , kde z aktivít čierneho chalaniska by neboli bohvieako nadšení ochrancovia zvierat, s ktorými sa tu robia také veci, až som mal normálne chuť to urobiť režisérovi Roegovi, čo by si zaslúžil poza uši !!! Naozaj hrozný film, ktorý v sebe obsahuje ešte strašnejšie zábery, z ktorých mi bolo na zvracanie ! Aspoň kameru pochválim človeku, ktorý mal na starosti i slovíčko : „AKCIA” ! (09.02.2018)

Snová připomínka dobrovolně zapomínané přirozenosti – chtěl jsem napsat elegie, ale ono to vlastně není o žalu, ani to nekonstruuje new age teorie, nepřesvědčuje, neobviňuje, jenom konstatuje cosi o naší povaze, litující, ale přesto opouštějící, v zájmu pohodlí a naučených pravidel prchající před změnou i porozuměním. S asociativními střihovými hrátkami, které už od Roega znám z Muže, který spadl na zemi a konvenují mi velice, s obrázky civilizace podbarvenými primárním křikem didgeridoo, který se vrací až v předzávěrečném tanci lásky/smrti, zatímco k putování buší hrají převážně smyčce jak z Tajuplného ostrova nebo se ozývá dlouhovlnné rádio se zvuky celého světa (i čeština – jazyk protinožců – na chvíli problýskne). Vyšel jsem pak ven do noční zahrady, díval se nahoru do listí a bylo mi duševně rozprostřeně. (13.07.2016)