Jára Cimrman ležící, spící

Tak tohle se pánům Smoljakovi a Svěrákovi opravdu podařilo. Troufám si tvrdit, že jde o jednu z nejlepších českých/československých komedií. A pro fanouška DJC a vůbec osobnosti Járy Cimrmana naprostá povinnost vidět. Dovoluju si použít slova paní Kaplanové, která podle mě nejlepé vystihují nejen celý film, ale i samotného Cimrmana: "Největším světovým spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem za posledních 100 let byl český velikán Jára Cimrman. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat." (16.02.2008)

Nádherný mystifikační klenot české filmové a obecně kulturní pokladnice... Filmové rozvíjení fenoménu fiktivního českého génia vpravdě renesančních rozměrů v rukách režiséra Smoljaka nabralo zajímavý rozměr. Nejedná se o klasický biografický film, ale o jakýsi rámcový pseudodokument k bádání teatrologa (Josef Abrhám), do něhož je životopis Cimrmanův zasazen (z pseudodokumentární formy pramení také velká část komiky snímku)... To, co dělá z výplodů autorského dua Svěrák-Smoljak skutečně velká nadčasová díla, je samozřejmě obsaženo i v tomhle filmu - tak kupříkladu již samotná národní identita Cimrmanova - ,,český" génius je typický jedinec obývající středoevropský prostor, jehož národnost je z geografické a historické povahy sporná, národní škatulky totiž přinesla až vlna národních obrození valící se Evropou a s ní příchozí vzepjatý nacionalismus, symbolické je usazení Cimrmana do pomezí česko-rakousko-německého (byl asi tolik Čechem, na kolik je dnes Čechem Milan Kundera)...; extrémní zalidnění obrozenecké Prahy velkými osobnostmi NO, které odráží představu malé české kotliny, kde se všichni znají a dívají se vzájemně do talíře; typický mýtus o českém člověku, který vstoupí do struktury nějakého systému a postupným latentním působením ho ideologicky rozloží zevnitř (Cimrman coby vychovatel u arcivévody Františka Ferdinanda d'Este); symbolicky ztvárněná dekadence doby před první světovou válkou ve scéně honu na zajíce oblečené v komických a ponižujících převlečcích; Tyršovo heslo ,,Přelez, přeskoč, ale nepodlez" aplikované na český národní charakter ve výstižné variaci ,,Můžeš podlézt, ale pak se musíš zase narovnat..."; poklona estetice éry němé grotesky (Cimrmanova školní léta strávené v dívčí škole...); obrozenecká vize učitele coby posla vzdělanosti a nositele všeslovanských ideí; individualistická koncepce dějin (Cimrman je největším hybatelem dějinného vývoje); absurdita zobrazovaných faktů (Cimrman patentující si vynálezy vždy několik chvil po kolegovi, radící dobovým velikánům a zhmotňující se tak v jejich inspiraci, žijící do svých 16 let v přesvědčení, že je dívkou...); kongeniální stylizace a s ní spojená příznakovost jazyka (,,šosáctví doby"...)... Fenomén fiktivního českého génia byl dotažen k dokonalosti, když se jeho jméno dostalo do jedné americké encyklopedie Kdo byl kdo... To byla asi ta největší satisfakce pánům Svěrákovi a Smoljakovi...a další přikládám já na konci tohoto komentáře: Děkuji Vám, pánové, udělali ste můj život radostnější... (24.10.2007)

Průměrná komedie, snažící se bavit konfrontováním fiktivního Cimrmana se skutečnými velikány, žijícími na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Nebavilo mě to. Patentní úřad měl určitě potenciál, stejně jako pár dalších scének, jenže jako by ho nikdo nechtěl využít - nebo mám ten dojem odbytosti a nevhodné přímočarosti jen já? Příběh celkově taky nestojí za moc. Ale abych jen nekřivdil, setkání dvojníků nemělo chybu. (30.03.2008)

Můj první film o Cimrmanovi. Tenkrát jsem si myslela, že žil někdo takového jména s takovou neskutečnou smůlou na pozdní příchod (a myslela jsem si to dlouho :-)). Ačkoli mi bylo asi 7, často jsem se velice bavila a to jsem v té době nemohla téměř nic z toho pochopit. Buď jsem tedy divná nebo je to opravdu rodinný film. (21.02.2005)

přiznávám se, že z cimrmanovské tvorby jsem (zatím) viděl jen Dobytí severního pólu, které mě po všech stránkách nadchlo.. tohle filmové zpracování života samotného génia mě ovšem absolutně minulo - první rozepizodovaná půlhodina se ještě celkem dala, ale od chvíle, kdy na scénu přišla zdánlivě nekonečná část o Františku Ferdinandovi d'Este, jsem se začal ukrutně nudit.. sorry, pánové (06.10.2012)